A že ty jsi tehdy jistě ještě někde skákal se zajíci. Před rokem 1989 jsi nedostal automaticky byt, když jsi se oženil a měl rodinu. Mohl ses zaspat do nějakého pořadníku a čekat, až na tebe přijde řada a nějaký byt se uvolní, případně jsi pracoval ve firmě, která měla vlastní byty a nějaký ti přidělila. A co se týče kvality bytů, tak můj spolupracovník s rodinou (2 děti) dostal po několika letech čekání nový byt 2+kk. Jestli nevíš, co to znamená, tak přímo tento byt byl obyvák 3,5 x3,5 m, ložnice 2,2 x 3,5 m a k tomu kuchyňský a sprchový kout. Vstup do bytu byl do chodby, ze které jsi mohl vstoupit do sprchového koutu, nebo do obyváku. Z obyváku se šlo do kuchyňského koutu s dvouplotýnkovým vařičem, nebo do ložnice. Tedy pidi obyvák se dveřmi v každé stěně a ve čtvrté stěně okno. Ideální byt pro čtyřčlennou rodinu.
Samozřejmě byly i lepší byty, záleželo na štěstí při přidělování, proto se všichni zapisovali do všech možných pořadníků na byty, aby něco časem dostali přidělené.
Na pracáku nikdo nestál, protože pracák neexistoval a všichni měli povinnost pracovat a "pracovali" i ti, co nepracovali. Pořídili si razítko zaměstnavatele do občanky a na práci kašlali, nebo se někde zašívali a tvářili se, že pracují. Vzpomínám si, že jsem ze střední školy, o prázdninách, chodil s kamarádem na brigádu na vykládku vagónů. Tam bylo plno takových "pracujících", co nepracovali. Vedoucí toho spolku je vyhodit nesměl, tak brali brigádníky, kteří to za ty "pracující" udělali, neboť dotyční se sice dostavili do zaměstnání na noční směnu, chodili výhradně na noční směny, ale vyspat se. Brigádníkům stroze oznámili, že jestli je někdo bude budit, tak "uvidí".
https://www.jobs.cz/poradna/5-faktu-o-praci-v... ...