Konstrukce, která změnila podobu motorsportu, oslavuje kulaté výročí. V F1 se stala normou až mnohem později.
Vůz kapkovitého tvaru s motorem uprostřed? Nešlo o úplně originální myšlenku, ale byl to právě Benz, který ji dotáhl do funkční závodní podoby. Vše začalo v roce 1921 na Německém autosalonu v Berlíně, kde duo konstruktérů Dr. Hans Nibel a Max Wagner shlédlo vůz rakouského automobilového a leteckého konstruktéra Edmunda Rumplera (1872 – 1940) s aerodynamickou kapotáží, laděnou ve větrném tunelu, a motorem vzadu. Šlo o velmi futuristické vozidlo, ale bez většího prodejního úspěchu – vznikla jich zhruba stovka. Nápad se lidem z Benzu zalíbil, proto se s Rumplerem dohodli na licenci a dostali jeden exemplář bez střechy i s technickou dokumentací.
Výsledek se poprvé představil na Grand Prix Evropy v Monze 9. září roku 1923, kde způsobil slušný poprask. Vůz Benz RH (Rennwagen Heck) by poháněn dvoulitrovým řadovým šestiválcem DOHC Dr. Arthura Bergera, vycházejícím z letecké jednotky Benz Kaiserpreis. V rámu vozu, pedálech, přední nápravě, a dokonce i ramenech volantu měl kvůli snížení hmotnosti navrtané otvory. Kvůli umístění motoru uprostřed bylo nutné použít tvarovaný chladič, uložený za kokpitem, při debutu v Monze doplněný přídavným chladičem na pravé straně vozu. Pak zde byla kapkovitá kapotáž, která před sto lety musela působit jako z jiného světa.
Premiéra nevyšla zcela optimálně. Nasazeny byly tři vozy, přičemž Ferdinando Minoia dojel čtvrtý, Franz Hörner pátý a Willy Walb ze závodu odstoupil. A ani později auta navzdory své pokrokové konstrukci neobstála v konkurenci nastupujících kompresorových speciálů s vyšším výkonem. Firmě Benz chyběly prostředky na další vývoj, ke spojení se společností Daimler-Motoren-Gesellschaft a vytvoření Daimler-Benz AG došlo až v roce 1926.
V druhé polovině třicátých let pak „Stříbrné šípy“ válcovaly konkurenci. Caracciola zvítězil získal evropský titul v letech 1935, 1937 a 1938, Hermann Lang v roce 1939, i když s vozy W25, W125 a 154 s motory vpředu. Jejich dominanci narušil jen Bernd Rosemeyer na Auto Unionu v roce 1936 – a ten motor uprostřed měl, protože koncepčně navázal na projekt Benzu pod vedením Ferdinanda Porsche, který společnost Daimler-Benz opustil v roce 1929. V F1 se vozy s motorem uprostřed začaly prosazovat až koncem padesátých let.