Báječný svět pana Forda ožil v Dagenhamu

Článek se mi zdá poněkud dehonestující ...
Britských Fordů jsem měl během mnoha let celou řadu. Navíc - pokud se plánovaně jedu projet historickým vozem, musím - tedy pokud o historii něco vím - očekávat lankové brzdy, převodovku bez synchronisace, ovládání předstihu a plynu na volantu či hydraulické rázy při řazení automatiky.
Ten překvapený tón autora článku potom nechápu ... Patrně v životě mnoho hodnotných vozů neřídil, soudě dle jeho srovnávání s dnešní produkcí ...
Měl jsem i jmenovaný Ford Zodiac Mk II, rovněž s automatem - jediný v ČR, a jezdil tak, jak jen jezdily skoro všechny vozy 50. let - plavně, měkce, houpavě, odpočinkově a příjemně. Nebyly stavěny na dobu dnešních automobilovýcxh šílenců a jejich sedmistupňových převodovek s řazením pomocí plácaček ... Ano, automatika je při přeřazení znát, ale kopanec? To je příliš a navíc trochu neuctivé ke stroji, který dokáže pracovat i šestou desítku let.
Ford T se řídí velice příjemně - byl konstruován, aby jej zvládl prostý americký farmář prakticky bez vzdělání a bez zkušeností s motorovým vozidlem. Jeho planetová převodovka je geniální, ovšem na vozidlo kocepčně přes jedno celé století nejde pohlížet jako na cosi nového, plastového, bzučícího a dunícího detonacemi tzv. hudby ...
Možná, kdyby si autor článku zkusil nejdříve vyleštit všechny mosazné části, zápalkou rozsvítit acetylenové reflektory, otevřít přepouštění benzinu, nastartovat klikou motor (aniž by mu zlomila ruku), nastavit předstih, pomalu se rozjet, pod každým kopcem upravovat na volantu nastavení motoru, atd - možná potom by poznal kouzlo, kterým tato auta promlouvají ke vstřícnému sluchu a duši ... Ze srdce mu takový prožitek přeji. Je to stejný pocit jako první polibek. Na obojí se nezapomíná ...

a to od pana matejky v posledni dobou opakovane. docela pokrok ve srovnani s nekterymi jeho drivejsimi vyplody (honicky, naprosto zbytecne embedy provarenych videi z yt atd.). jen tak dale.