Prvního května uplynulo téměř čtvrtstoletí od tragické nehody jednoho z nejlepších závodních pilotů všech dob. Pojďme si ve zkratce připomenout, kdo byl trojnásobný šampion F1 a co nám po něm zůstalo.
Ayrton Senna da Silva se narodil 21. března 1960, a pokud by existovaly pohádkové sudičky, nad jeho kolébkou by zazněla věštba temnější než půlnoční obloha. Dosáhl prakticky všeho, o čem jako kluk snil, když jeho bílo-modrý monopost stáje Williams vjel do sedmého kola okruhu Imola.
Do táhlé levotočivé zatáčky Tamburello, pronásledovaný Benettonem talentovaného mladíka jménem Michael Schumacher, se vřítí rychlostí kolem 307 kilometrů v hodině. Rutinní záležitost se však vmžiku mění v drama. Místo aby vůz zatočil vlevo, nepochopitelně pokračuje rovně.
Sennovi nejdříve ustřelí záď, okamžitě ale reaguje. Během patnácti milisekund poklesne výkon jeho motoru o čtyřicet procent, další škubnutí vozu o čtyři desetiny vteřiny později ale způsobí náhlou ztrátu přítlaku předního křídla, Williams přijde o přilnavost a v tu chvíli se řítí směrem k bílé zdi.
Reflexy špičkového pilota fungují ukázkově, přesto nedokáže patřičně snížit nárazovou rychlost na méně než 218 km/h. Po necelých dvou sekundách od prvních potíží vráží Williams nepředstavitelnou silou do betonové zdi.
Traťoví maršálové, hasiči a další záchranářské složky jsou u něj za necelých patnáct sekund. Kamera z výšky zabírá stroj s utrženou špičkou, bez pravého předního kola i se zavěšením a chybí též zadní křídlo. Co je horší, Senna sedí v kokpitu a jeho hlava v typické žluto-zeleno-černé helmě bezvládně visí nepatrně nakloněná do strany.
Povídá se, že ve chvíli, kdy člověk umírá, proběhne mu během pár okamžiků před vnitřním zrakem celý jeho život. Těžko říci, jestli to je pravda. Pokud by ale byla, Ayrton Senna by toho osudného 1. května 1994 viděl nadšeného čtyřletého kluka, který poprvé usedá za volant motokáry a učí se ji řídit.
Spatřil by také sebe ve věku osmi let, kdy poprvé řídí tátovo auto a o další čtyři roky později, když jásá v roce 1972 nad titulem mistra světa formule 1 svého krajana Emersona Fittipaldiho. Ayrton v něm vidí sebe, také chce být tím nejrychlejším na světě.
Talentu má na to dost. Ve třinácti zvítězí ve svém prvním závodě nad mnohem staršími a zkušenějšími soupeři a v roce 1977 je z něj jihoamerický mistr motokár. Brazílie je mu najednou malá, takže se na počátku osmdesátých let stěhuje i se svou manželkou do Anglie. Je tak dobrý, že hned v prvním roce bere titul v britské formuli 1600 pro tým Van Diemen.
Navzdory tomu se pod nátlakem svých rodičů a kvůli problémům v manželství i se sponzoři vrací zpátky do Brazílie, aby převzal svou roli v rodinném podniku. Ještě před odchodem ale dostane poměrně lukrativní nabídku od týmu Formula Ford 2000, takže se doma dlouho neohřeje. Stihne se akorát rozvést a opět usedá za volant. A protože jméno da Silva je jedním z nejrozšířenějších v Brazílii, začne používat matčino příjmení Senna.
V roce 1983 už závodí v britském šampionátu F3 za West Surrey Racing a první polovině jednoznačně dominuje, zatímco v té druhé svádí bitvy s Martinem Brundlem. Přesto ve finále získává titul v posledním závodě a o mladíka z Brazílie začne projevovat zájem královna motorsportu. V témže roce už testuje pro Williams, McLaren, Brabham i Toleman.
První tři zmiňované týmy (a navíc i Lotus) mu na sezónu 1984 nabízejí pouze místo testovacího pilota, přestože za volantem Williamsu je v Donington Parku rychlejší než všichni ostatní, včetně mistra světa Kekeho Rosberga. Stojí za tím kromě jiného zákulisní tahy sponzorů, takže Senna skončí v Tolemanu, kde nemají konkurenceschopnou techniku.
Přesto tato příležitost umožní Ayrtonovi poprvé absolvovat závod F1, navíc svůj debut jede před domácím publikem v rámci Grand Prix Brazílie v Rio de Janeiru. Nedopadl příliš dobře, tedy přesněji řečeno skončilo to hodně špatně. Turbodmychadlo jeho pohonné jednotky Hart415T se odporoučelo už v osmém kole. Poprvé boduje až v následujícím závodu v Kyalami.
Následující úspěchy nedostává Senna naservírované na zlatém tácu, kombinací drilu a vynikajícího talentu je však schopen v letech 1988, 1990 a 1991 získat titul mistra světa a napříč odborníky na motorsport je považován za jednoho z největších jezdců Formule 1.
Jeho poslední víkend na dráze patří v rámci novodobé historie F1 k těm nejčernějším vůbec. Již v pátečním tréninku měl těžkou nehodu jeho mladý krajan a chráněnec Rubens Barrichello. Sobota byla horší. Rakouský závodník Roland Ratzenberger ztratil v kvalifikaci v rychlosti přes 300 km/h kontrolu nad svým vozem a narazil do betonové bariéry. Ačkoli jeho kokpit zůstal takřka nepoškozen, nováčkovi ve F1 zlomila síla nárazu vaz.
Senna byl na tom právě kvůli těmto nehodám psychicky špatně. Moc se o tom neví, ale ve svém monopostu měl ukrytou rakouskou vlajku. Obvykle nosil brazilskou, tu druhou chtěl vytáhnout proto, aby vzdal hold svému mrtvému kolegovi. Jak víme, tohle už udělat nestihl...