Kapitoly článku:
Článek byl se svolením autora převzat z Autíčkář.cz
Možná jste zaregistrovali, že nedávno opět změnilo majitele jedno z původních Ferrari 250 GTO – a opět za rekordní sumu. Oči celého světa se tak čím dál víc upírají na podivný malý mikrokosmos, který se dá popsat jako „investiční auta“.
Investoři se dívají na supervzácná klasická auta jako na potenciálně velmi lukrativní formu investice a způsob, jak diverzifikovat svoje portfolia ve světě, kde se úrokové míry limitně blíží nule a jak se obrnit proti případné další krizi na akciovém trhu. Podle jiných je to jen další investiční bublina – podobná té z osmdesátých let, kdy ceny sběratelských aut vystřelily vzhůru a potom se zase propadly do hlubin a zanechaly za sebou zástupy plačících investorů.
Ale nic z toho vlastně běžného automobilového nadšence nezajímá. Pokud tedy nevezmeme v úvahu efekt „prosakování“, kdy rostoucí ceny nejvzácnějších vozů nutí ty, kteří na ně najednou nedosáhnou, hledat „o patro níže“ a ženou tak nahoru i ceny těch dostupnějších. A nebo dokud se ve větší míře nerozmůžou investiční fondy zaměřené na klasická auta.
„Každé auto dojde v průběhu času do bodu, kdy jeho hodnota přestane s věkem klesat“
Většina lidí považuje investice do klasických aut za doménu superbohatých. Předpokládají, že za investice se dají považovat jen uznávané historické vozy, zatímco jakákoliv auta, která si běžný smrtelník může dovolit, jsou pořád jen stárnoucím spotřebním zbožím.
A z pohledu čisté investice mají pravdu. Každé auto vás bude stát peníze na údržbě, garážování, pojistkách a dalších výdajích, které jsou nezbytné pro udržení jeho hodnoty. Tyto náklady se dají velmi redukovat, pokud máte auto jen uskladněné a uložené „na lepší časy“, ale dramaticky rostou, pokud s ním jezdíte. A protože rozdíl v provozních nákladech mezi kupříkladu Mazdou MX-5 a Jaguarem E-type není tak propastný jako rozdíl v jejich pořizovacích cenách, bude mnohem těžší vyrovnat tyto náklady nárůstem hodnoty. Pokud jste neměli štěstí a nekoupili na začátku devadesátých let klasickou Tatru za 20 tisíc, stará auta bývají příšernou investicí.
Co když se na to ale podíváme trochu jinak? Pokud budeme brát údržbu, garážování a pojistku jako cenu za zábavu, kterou si s autem užijeme, můžeme se z investičního hlediska podívat na samotný vývoj ceny. To najednou udělá mnohem zajímavější investici i z relativně levných aut. Zvláště pokud je alternativou pořídit si „spotřební“, relativně nové auto s prudkým poklesem hodnoty.
Takže, jaká je nejlepší cesta, jak si pořídit zábavné auto a ztratit na něm co nejméně peněz? Nebo dokonce nějaké vydělat?
Klíčem tu je křivka poklesu hodnoty. Každé auto, dokonce i to nejobyčejnější, dojde v průběhu času do bodu, kdy jeho hodnota přestane s věkem klesat a po nějaké době dokonce začne růst. U některých aut trvá desítky let, než dosáhnou tohoto „bodu obratu“, jiným to může trvat jen deset nebo dvacet let. Vy samozřejmě hledáte auto, které bude mít velmi ostrou stoupající část této křivky, a chcete ho koupit co nejblíže jejímu dnu.
Tady je několik mých rad, jak to udělat:
1. Vzpomínky prodávají
Pokud se podíváte na auta, která se stářím opravdu dramaticky stoupla na ceně – na vozy jako Fordy z roku 1932 nebo Chevrolety z roku 1957, Datsuny 240Z nebo třeba BMW E30 M3 (případně v našich podmínkách Škody Felicia), jsou to všechno auta pro mladé lidi. Nebo přinejmenším auta, o kterých mladí lidé sní. Mohou to být auta, která byla zároveň dost levná, aby si je mladá generace mohla pořídit, a zároveň stylová, aby se stala populárními a milovanými, a nebo ta, o kterých jste jako dítě nebo mladý dospělý snili.
Zeptejte se kteréhokoliv majitele Ferrari Testarossa nebo Lamborghini Countach, proč si svoje auto vlastně koupil. Jsem ochoten vsadit peníze na to, že jednou z nejběžnějších odpovědí bude: „Jako malý jsem ho měl jako plakát na zdi/model/hračku“. A s tím, jak se počítačová generace dostává do věku, kdy si její příslušníci mohou začít kupovat supersporty, uslyšíte mnohem častěji i odpovědi jako „jezdil jsem s ním v původním Need For Speed“.
Jestliže tedy hledáte auto, které bude mít strmou křivku nárůstu hodnoty, potřebujete něco, co milují děti nebo mladí dospělí. Nejlepší volbou je auto, kolem kterého se rodí kult a fanouškovská základna. Bonusové body za každou písničku nebo film, které o něm vzniknou. A ještě víc bonusových bodů za auto populární mezi tunery/hotroddery/ricery a jinými druhy nadšenců.
V padesátých letech upravovali nemajetní mladíci svoje předválečné Fordy, aby jezdily rychle, nebo svoje předválečná Mercury, aby vypadala cool. Dnes to dělají pořád – ale jsou už mnohem starší, a mají mnohem víc peněz na utrácení. To samozřejmě posunulo jejich oblíbené modely daleko z dosahu dnešní mládeže. A totéž se stalo s dalšími auty z 50., 60., 70. a dnes už možná i s některými modely z 80. let. Ale i dnešní mladí petrolheadi mají své hračky.
A myslíte si, že všichni ti kluci s jejich otuněnými Hondami Civic nebo CRX, Golfy GTI nebo Escorty RS2000 dospějí, zmoudří a, zahanbeni chybami svého mládí, začnou sbírat klasické muscle cary nebo italské sportovní vozy? Ani náhodou. Hot rody přišly do módy už před desítkami let. Dnes začínají být ceněné upravené muscle cary nebo psychedelicky nastříkadné dodávky z let sedmdesátých. A za jedno nebo dvě desetiletí se budou pořádat srazy klasického tuningu a původní, nikdy nenamontovaná křídla ve stylu Rychle a zběsile budou měnit majitele za absurdní sumy.
To samozřejmě neznamená, že kdejaký unavený rodinný sedan, polepený spoilery a nálepkami, se stane cenným. Ale auta, která jsou v určitých kruzích populární, v nich nejspíš budou populární i nadále – i v době, kdy jejich majitelé dospějí a následně zestárnou.
A totéž platí i pro auta, která si nezískala popularitu jako základ k úpravám, ale pro své „vrozené“ kvality – ať už jde o jízdní vlastnosti, výkony nebo terénní schopnosti. Mladíci v padesátých a šedesátých letech toužili po muscle cars, malých anglických a italských roadstarech, ale také po mnoha levných vozech – od Volkswagenů Brouk a minibus až po Mini. V našich končinách je pak situace specifická tím, že pro nadšence mají speciální hodnotu auta, která zde bylo možné koupit a tudíž o nich mohli reálně snít – proto dosahují tak vysokých cen Tatry nebo nejrůznější speciální verze Škodovek.
Takže se podívejte, co mladí lidé milují dnes, a co by si mohli pamatovat za dekádu nebo tři. BMW E30 a Mazdy Miata? Již zmiňované Hondy Civic? Renaulty Clio RS?
Samozřejmě ale existuje i mnoho aut, za která lidé platí velké peníze nikoliv proto, že je v mládí vlastnili, ale proto, že o nich snili. To se týká jak relativně dostupných aut (vzpomeňte si na Kevina Spacayho v Americké kráse a jeho Pontiac Firebird), tak i těch drahých – nebo dokonce superdrahých. A já mám silný pocit, že to jsou právě dětské sny, co žene většinu z těch nejšílenějších cen stále výš.
Podívejte se na jakékoliv nevkusně drahé sběratelské auto a s největší pravděpodobností uvidíte něco, o čem mohl kdysi snít patnáctiletý kluk. Začíná to na samotném vrcholu sběratelského světa, u Ferrari Testarossa nebo 250 GTO – a pokračuje to Plymouthy Hemi 'Cuda, Mustangy Shelby a samozřejmě také Lamborghini, Ferrari nebo Porsche nejrůznějších typů. Je to také jedním z důvodů, proč jsou stará Porsche nebo Ferrari drahá, zatímco staré Rolls-Royce nebo Mercedesy obvykle drahé nejsou.
Kluci sní o sportovních a závodních autech. Touží po rychlosti a vzrušení, ne po tom, že je budou hýčkat měkké kožené sedačky a ticho jejich poklidného cestování budou narušovat jen tóny klasické hudby. Proto budou „auta pro staré pány“ vždycky levnější – a to z nich dělá méně zajímavý investiční materiál.
2. Praktičnost neprodává
Praktičnost je důležitá u ojetého auta. Ale u klasiky je její hodnota mizivá až žádná. Vlastně často bývá dokonce záporná – klasická auta se většinou kupují jako hračky, takže lidé preferují ty karosářské varianty, které jsou přitažlivější a lepší pro příjemnou víkendovou vyjížďku. Takže obvykle platí, že čím méně dveří, čím méně střechy nebo čím méně sloupků, tím lépe. Jedinou výjimkou mohou být kombíky – ty obvykle nejsou tak ceněné jako kupé, ale bývají dražší než sedany, protože se v nich dá spát na srazech nebo vozit díly.