V letech 1984 a 1985 vzniklo jen 224 vozů Audi Sport Quattro jako homologační série nového speciálu pro seriál rally FIA skupiny B. Šlo o předzvěst rozmachu značky Audi a jejího vyhlášeného pohonu všech kol.
Kapitoly článku:
Quattro v prvních letech
Automobilka Auto Union v bavorském Ingolstadtu vzešla z popela druhé světové války díky Marshallově plánu. V roce 1964 ji ovládnul koncern Volkswagen a teprve o rok později byla po čtvrt století vzkříšena značka Audi. Až roku 1985 bylo změněno jméno firmy na Audi AG, do té doby se skupina jmenovala Audi NSU Auto Union AG. A právě tehdy, přesněji na frankfurtském autosalonu v roce 1983, slavil premiéru model Audi Sport Quattro.
Audi Sport Quattro slavilo svoji premiéru na frankfurtském autosalonu v roce 1983
Sport Quattro nepřišlo ze vzduchoprázdna. Již od roku 1980 totiž na sportovních kolbištích excelovaly vozy s prostým označením Audi Quattro. Zprvu je většina veřejnosti považovala za „úlet“ malé továrny, nicméně se jimi podařilo vzbudit značný zájem zákazníků o automobily značky Audi, ba co víc: tovární speciál Audi Quattro značce Audi v roce 1982 vydobyl titul mistra světa značek v automobilových soutěžích…
Povzbuzeni úspěchy svého systému pohonu všech kol v typu Quattro, rozhodli se v Ingolstadtu k jeho aplikaci do sériové produkce. První vlaštovkou se v roce 1983 stal cestovní sedan Audi 80 Quattro, jenž se od verzí s pohonem přední nápravy lišil vzhledem a jízdními výkony a vlastnostmi pouze minimálně. Svoji zásluhu na tom mělo právě na svoji dobu relativně jednoduché a lehké ústrojí quattro.
Sport Quattro
Třetím modelem s pohonem všech kol se pak stalo Audi Sport Quattro, o němž bude tentokrát řeč. Šlo o vylepšenou adaptaci typu Quattro, jež vynikala zejména zkráceným rozvorem náprav a použitím nového, po všech stránkách lepšího motoru. Většina podvozkových skupin zůstala v podstatě zachována, ovšem konstruktéři se mohli poučit z praktických zkušeností s vozy Quattro z uplynulých třech let.
Pod kapotou se objevil nový pětiválec s čtyřventilovou hlavou
Audi Sport Quattro v civilním provedení opět posloužilo jako homologační série pro závodní speciály rally FIA skupiny B (odvozené sadou úprav podle tehdejší přílohy J Mezinárodních sportovních řádů FIA) a cílem modernizace bylo výrazně zlepšit ovladatelnost vozu a jeho jízdní výkony, tedy základní vlastnosti soutěžního automobilu. Rozvor náprav byl spolu s celkovou délkou karoserie zkrácen o plných 320 mm, takže v zadní části karoserie se našlo místo již jen pro dvě nouzová sedátka.
Konstrukční prvky byly modifikovány zejména se záměrem snížit hmotnost vozu a přizpůsobit jeho charakter výkonnějšímu motoru. Skelet karoserie byl ocelový, ovšem rozšířené blatníky, střecha a přední kapota byly vyrobeny z kevlaru (plastu vyztuženého aramidovými vlákny) s hliníkovými prvky pro zpevnění. Zadní kapota pak byla zhotovena z polyesteru se skleněnými vlákny.
Na palubě
Interiéru homologačních vozů Sport Quattro dominovaly poměrně civilně působící, pěnovým polyuretanem obložená palubní deska a anatomicky tvarovaná, všestranně stavitelná sedadla Recaro. Už tehdy se hrálo na jakési „ambientní osvětlení“: přístrojový štít byl ve dne nepřímo podsvícen bílým, zatímco po sepnutí vnějšího osvětlení rudým světlem.
Precizně a účelně zpracované pracoviště řidiče
Nezávislé závěsy kol doznaly úprav především v nastavení tlumičů a vinutých pružin. Dvouokruhová kapalinová brzdová soustava s posilovačem byla beze zbytku převzata ze soutěžních speciálů, a to včetně ventilovaných kotoučů 280 x 28 mm s čtyřpístkovými třmeny na všech kolech. Připlácelo se za ABS, standardem byl posilovač hřebenového řízení. Speciálně nastavené ABS zasahovalo od necelých 3 km/h, ale pro potřeby ostrého svezení je bylo možno deaktivovat zvláštním spínačem.
ABS se samočinně odpojovalo také při uzavření mezinápravového diferenciálu, uzavřít bylo možno také diferenciál zadní nápravy. Zařízení se ovládalo tlačítkem na palubní desce skrze podtlakový systém.