Na podzim 1990 debutovala nejvýkonnější varianta kupé Audi generace B3 coby oficiální nástupce legendárního Quattra. Po modernizaci (B4) ji doplnily i sedan a kombi.
Kapitoly článku:
Audi Coupé S2 mělo podpořit prodeje novějšího sportovního třídveřového modelu typu 89 alias 8B a vylepšit jeho obraz v očích zákazníků. Obchodně se mu tolik nedařilo, prodával se podstatně hůře, hranatý předchůdce byl komerčně mnohem úspěšnější. Z něj odvozené Quattro pak změnilo svět rallye a netřeba jej nijak zvlášť představovat. Nástupce však na rozdíl od něj v této disciplíně neexceloval, i když patřičnou homologaci FIA ve skupině N měl a pár kusů se po evropských tratích v soukromých rukou skutečně prohánělo. Tovární tým bychom už však v té době na tratích rychlostních zkoušek nenašli.
Nástupce Quattra
Označení S2 dávalo vzpomenout na ospoilerovaný speciál skupiny B Sport Quattro S1, který vyhrál i americký Pikes Peak. Bylo logickým pokračováním řady, při změně nomenklatury v roce 1994 však vlastně vzalo zasvé. Verze s trojicí dveří vycházela konstrukčně z tehdejší řady 80 série B3 (Typ 8A), podobně tomu bylo i u méně výkonných sourozenců.
Audi Coupé S2 nepřišlo o pohon všech kol a jezdilo i rallye, byť většinou soukromě a ve skupině N
Stálý pohon všech kol s italskou číslovkou v názvu nechyběl ani jí, měla jej standardně. Využíval šnekový mezinápravový diferenciál Torsen, od kterého vedl k zadní nápravě a kuželovému diferenciálu spojovací hřídel. Mechanická závěrka vzadu se samočinně uvolňovala po dosažení rychlosti 20 km/h. Aby toho nebylo málo, tak S2 pomáhal vyvíjet Konrad Schmidt Motorsport, který už nasazoval limuzíny V8 do německého šampionátu cestovních aut DTM. Vzhledem k tomu, že se jednalo o poměrně úspěšné partnerství, obrátil se na něj Ingolstadt znovu.
Výkonný motor
Kupé se chlubilo výkonným motorem. Řadový zážehový pětiválec s kódem 3B a rozvodem DOHC byl odvozen od pohonné jednotky posledního Quattra 20V, nacházel se podélně před přední nápravou. Vrtání 81 a zdvih 86,4 mm odpovídaly zdvihovému objemu 2226 cm3, z něhož díky turbodmychadlu KKK s mezichladičem stlačeného vzduchu nabídl 162 kW (220 koní) v 5900 otáčkách. Aby se vůbec vešel pod kapotu, muselo být upraveno sání, výfukové potrubí a olejový chladič.
Audi S2 se nejdříve představilo jako ostrá verze kupé typu 89/8B . Pětiválcový turbomotor 2,26 l dával 200 koní
Změnila se i elektronika řízení motoru Bosch Motronic, dvojice katalyzátorů s lambda sondami umožňovala plnění emisní normy Euro 1. Vačky poháněl ozubený řemen, vzájemně pak řetěz. Klikový hřídel byl uložen šestkrát. Pětistupňová manuální převodovka Getrag přenášela 309 N.m/1950 min-1.
Tvrdší podvozek
Tvrdší a oproti běžným Coupé o 25 mm nižší podvozek s pomocnými rámy a nezávislým zavěšením všech kol na spodních příčných ramenech a vzpěrách McPherson disponoval rozvorem 2548 mm. O komfort se staraly vinuté pružiny a teleskopické tlumiče.
Auta jezdila na pětipaprskových ráfcích Speedline 7,5 x 16 palců s pneumatikami Dunlop rozměru 205/55. Za nimi se ukrývala čtveřice kotoučových brzd ATE, přední plovoucí s vnitřním chlazením měly kromě dvoupístkových třmenů 276 mm v průměru a byly 25 mm široké, zadní s jednopístky pak byly menší (245 mm) a tenčí (10 mm). Doplňovalo je ABS. Hřebenové řízení nepostrádalo už před čtvrtstoletím posilovač Servotronic, který měnil svou charakteristiku v závislosti na rychlosti.
S přídí velkého osmiválce
Příď S2 charakterizovala modifikovaná kapota mřížkou právě ve stylu velké V8. Zároveň předznamenávala vzhled řady B4 alias Typu 8C, která přišla na trh v roce 1991. Nárazníky byly vybaveny nelakovanými spoilery. Nezbytné logo S2 bylo umístěno na masce vedle emblému čtyř kruhů, další se nacházelo na zádi vybavené křídlem.
Třídveřové kupé S2 charakterizovaly tmavé spoilery a křídlo na zádi. Předznamenávalo modernizaci řady 80 B4 z roku 1991
Ostré kupé coby top model celé řady samozřejmě nebylo z nejlevnějších, v září 1990 na vábničku movité klientely Audi nalepilo sebevědomou cenovku 72.450 marek. Peněženky zájemců se tak značně ztenčily.
Slušná výbava
Co jim za tuto sumu nabídlo? V základu třeba mechanický bezpečnostní systém Procon-ten, který při čelní srážce napnul ocelovými lanky bezpečnostní pásy a zatáhl sloupek řízení, světlomety se stěrači včetně vyhřívaných trysek ostřikovačů a centrální zamykání. Uvnitř bychom našli všestranně elektricky nastavitelné a také vyhřívané anatomické sportovní sedačky Recaro, zadní pak měly sklopná opěradla. Zavazadelník s 255 l se tak zvětšil, bagáž se ovšem musela zvedat opravdu vysoko, protože spodní hrana víka alias třetích dveří končila už nad světly.
Interiér zdobily tříramenný volant, bílé číselníky, další přídavné přístroje se nacházely v dolní části středové konzoly. S2 měla nejdříve pětipaprsková kola
Řidič seděl za tříramenným volantem s patřičným logem, v dolní části středové konzoly pak měl k dispozici trojici přídavných „budíků“: teploměr a tlakoměr oleje a ukazatel napětí elektrické soustavy. Sportovní nádech vozu dokreslovaly bílé číselníky, rychloměr byl ocejchován do 280 km/h. Audio mělo šest reproduktorů. Standard představovala kromě elektrických zpětných zrcátek a oken včetně střešního i manuální klimatizace, samočinný Climatronic se objevil mezi příplatky.
4401 mm dlouhé, 1716 mm široké a 1375 mm vysoké kupé vážilo 1420 kg. Z klidu na stovku zrychlilo za tehdy fantastických 6,1 s a jelo 248 km/h. Normovaná průměrná spotřeba se pohybovala na úrovni 10,5 l benzinu, ale při využívání dynamických parametrů samozřejmě rostla... Dala se srazit i na 9 l s opravdu lehkou nohou na plynu, závodníci jezdili za šestnáct. Při 70 l objemu nádrže museli počítat s krátkým dojezdem.