První jízda s Audi A1 Sportback a Q3: Čekejte velká překvapení

S novými generacemi modelů A1 a Q3 staví Audi na zcela nových základech. Menší z novinek využívá platformu MQB A0 namísto dříve používané PQ25, ta větší zase vyměnila PQ35 za MQB. Do toho se mění místa jejich vzniku. Domovem první generace A1 byla Belgie, fabriku v Bruselu ale Audi předělalo na chrám elektromobilů a vůz musel do Martorellu. V tom pro změnu vznikalo SUV Q3, jehož druhá generace se k nám nově dováží z maďarského Győru.

Modulární automobilové platformy: Vstupenky k šetření, ale také unifikaci

Milan Lažanský

Technika

Oba modely se koncem tohoto pracovního týdne sjely na prezentaci do Dobřichovic u Prahy, kde jsem měl možnost je poprvé vyzkoušet. Počasí moc nepřálo – břečka, sníh, led, do toho zaflikované silnice okolo Karlštejna… Já jsem ale byl za tyto podmínky rád. Kde jinde totiž vyzkoušet schopnosti podvozku v krajních situacích? Hlavně u hatchbacku A1, který by sice měl být všestrannější, stejně ale hádám, že bude nejčastěji vymetat městské kanály a hltat kočičí hlavy. Ale hezky popořadě…

Tohle že má tříválec?

Na první generaci Audi A1 si určitě velmi dobře vzpomínáte. Bylo to malé, úzké, vysoké a hodně kulaté supermini pro holky, přestože se později vyrábělo i v ostré verzi S1 s pohonem 4x4. Sedělo se v něm docela vysoko, což se ve městě hodí, místa v loktech nebylo nazbyt, kufr měl objem 270 litrů a jeho víko neslo kompletní zadní svítilny. Audi tenkrát myslelo na to, že chce tu a tam někdo převážet dlouhé předměty. Proto měl mrňous i pár nouzových svítilen navíc.

Nové Audi A1 oficiálně! Diesel končí. Vrcholná verze má 200 koní

Jakub Havlíček

Premiéry

Roztomilost se s novou generací vytratila, nastoupily linky ostré jako břitva a také pár detailů z historie. Maska chladiče odkazuje na aktuální trend Audi a A1 opticky rozšiřuje, tři nízké otvory nad ní odkazují na ikonické Audi Sport Quattro a provedení zadních sloupků vzpomíná na side blades první generace supersportu R8. Barvy u auta obvykle neřeším, vždyť na ty to nejezdí, podívejte se ale na modro-černý kousek, který se navíc brzy objeví v klasickém redakčním testu. To je teda něco!

Kombinaci modré a černé a mám rád, osmnáctky jako by byly převzaty ze závoďáku a nechybí jim ani malý červený nápis Audi Sport. Budete je sice často čistit od prachu z brzd, jejichž rudé třmeny zpoza paprsků doslova svítí, s tím je ale třeba počítat. Kdybych nevěděl, o jakou se jedná verzi, klidně bych tohle auto považoval za naprostý vrchol řady. Jenže ono je to jinak.

Nabídka motorů zahrnuje litrové jednotky, patnáctistovku, a dokonce i dvoulitr o výkonu 147 kW (200 koní). Všechny jsou benzinové, jenže zatím jsme měli k dispozici pouze tříválec s označením 30 TFSI. Jde o silnější ze dvou nabízených verzí, má výkon 85 kW a točivý moment 200 N.m, v našem případě v kombinaci se sedmistupňovým „suchým“ DSG, které je za příplatek 52.000 korun.

Audi A1 má české ceny. Základ za 555 tisíc luxusní produkt nepřipomíná

Milan Lažanský

Český trh

Za takovou kombinaci v základu zaplatíte 607.900 Kč, já měl ale auto napěchované výbavou. Paket Edition One, díky kterému je v tak hezkých barvách, na 18palcových kolech a s LED světly, dáte 103.100 Kč. Pak je tady navigace, audio Bang & Olufsen, „schopnější“ verze 10,25palcového virtuálního kokpitu, nastavitelné tlumiče a tak dále, což cenu vyhnalo až na 1.042.700 Kč. Pojďme se tedy mrknout, jestli A1 za ty peníze opravdu stojí.

Po prvním usednutí za volant jsem o tom tak přesvědčen nebyl. Přístrojovka je tvarově i barevnými kombinacemi naprosto v pohodě, sedíte níže než v minulé A1, nemusíte tolik držet kolena u sebe a model „dva chlapi na předních sedadlech“ nutně neznamená, že se tito budou dotýkat lokty. Ani zvuk dovírání dveří nepůsobí levně, tvrdé plasty na jejich výplních už ale ano a okolí voliče automatu vypadá, jako by tam něco chybělo.

Vezmu-li v potaz, že je Audi A1 konkurentem Mini, jako jasného vítěze jej nevidím, na druhou stranu je ale fakt, že nic nedělá vyloženě špatně. Všechny ovládací prvky jsou hezky na dosah rukou, prostředí infotainmentu je přehledné a snadno pochopitelné, zkrátka jsem si tady hned připadal jako doma, což u Mini říci nemohu. Jednoduše: kde to Mini svým funky zaměřením už trochu přehání, se Audi A1 drží zbytečně při zemi.

Audi A1 Sportback: pět dveří pro prcka

Jiří Duchoň

Premiéry

Tříválec běží jemně a bez vibrací a snad možná by uvnitř ani nebyl slyšet, kdyby jej nedoplňovalo akustické šidítko. Ani přepnutí vozu do ekonomického režimu zvukovou podporu zcela nepotlačí, v dynamickém to už zase vzdáleně připomíná projev ikonické pětiválcové dva-pětky z Audi RS3 a jiných. Dejte si to dohromady s agresivním vnějším vzhledem a skutečně to může působit, že řídíte mnohem silnější auto.

Sedmistupňové DSG se vás ale často snaží přesvědčit o tom, že nechcete držet motor ve vysokých otáčkách. Na sněhové břečce, kterou byly v době první jízdy pokryty silnice okolo Karlštejna, to ani tak nevadilo, protože když vám náhodou ujede noha na plynu a čumák se začne hrnout ven, vyšší kvalt auto umravní, pokud se ale chcete více povozit, bez sportovního režimu převodovky, nebo páček pod volantem, se neobejdete.

A je pravdou, že pocit nutnosti zkracovat si zatáčky v rallye stylu není pro Audi A1 zase tak těžké navodit. Není totiž tak „rozměklé“, jak bych možná od městského auta v zájmu zachování komfortu očekával. Nemám tím přitom na mysli jenom podvozek, ale také řízení, ovládací síly pedálů a tak dále.

Test Audi A1 1.4 TFSI: Prima auto pro japíky

Jaroslav Matějka

Testy

Z A1 mám pocit komplexní pevnosti, karoserií počínaje, podvozkem konče, což také znamená, že na nerovnostech netluče, neuskakuje, ale pouze si „ducne“ a hezky drží stopu. Znova připomínám, že jsme jeli na osmnáctkách a výsledek mě nadchnul, navíc ve volantu je i „něco“ cítit. Nedotáčivost na kluzkém povrchu pochytíte dříve, než si jí všimnou ostatní, pokud vám ale o čistou stopu moc nejde, má Audi řešení.

Účinek stabilizace totiž můžete omezit na naprosto nezbytné minimum a je tady i klasická mechanická ruční brzda. Myslím, že mi všichni rozumíte, co tím naznačuji. Pak už stačí jenom plynulé pohyby volantu, žádné zbrklé cukání, a můžete se pobavit i s litrovým tříválcem pod kapotou. A to je, myslím si, dost hezké zjištění, vezmeme-li v potaz, že Audi sice umí vyrobit i pekelně rychlé, ale tak nějak méně „kousavé“ vozy. A teď si vezměte, co teprve předvede dvoulitr…

Audi Q3: Pro začátek patnáct deci

První seznámení s novou generací Audi Q3 probíhalo v naprosto stejném režimu, jako v případě A1. Břečka, nekvalitní silnice, sem tam nějaký ten sypač, jenže zatímco modro-černé supermini ve mně od začátku vzbuzovalo potřebu jet sportovně, středně velké SUV bylo úplně jiná písnička.

Minulá generace uvnitř neměla prostoru na rozdávání, zejména v podélném a příčném směru to nebyla úplná hitparáda, ta nová ale hlásí zlepšení na všech frontách. V loktech je najednou citelně volněji, subtilní přístrojovka řidiče neomezuje a opticky je hodně čistá, není tady zkrátka nic, co by vás hned v negativním smyslu bilo do očí. Na rozdíl od větších audin je tady jenom jeden středový displej a tolik oblíbený klavírní lak najdete jenom v jeho bezprostřední blízkosti, ťápoty od prstů tedy často řešit nebudete.

Že tahle jízda nebude úplně divoká, nasvědčoval už vybraný motor. Sáhnul jsem po základní benzinové patnáctistovce 35 TFSI o výkonu 110 kW a točivém momentu 250 N.m, kombinované s pohonem předních kol a sedmistupňovým DSG. Předpoklad klidné jízdy se nedlouho po zapojení do provozu ukázal jako holý fakt. Tichoučký čtyřválec se povaluje v nízkých otáčkách, neduní, podvozek je příjemně vláčný a evidentně mu svědčí i 18palcová kola s 50procentními pneumatikami. Zkrátka piánko.

Audi Q3 už je jedno z těch aut, která se vás snaží hlídat po každém nastartování, což je dobré mít na paměti dříve, než vás začne tahat za volant aktivní asistent pro jízdu v pruzích. Takhle je to u všech nových audin, které jsou tímto systémem vybaveny, jenže zatímco v A6, A7 a Q8 musíte hledat tlačítko na na spodním z displejů na středové konzole, v Q3 je rovnou na páčce ovládání blinkrů.

Český importér Audi si od nové generace Q3 hodně slibuje. Ta předchozí u nás byla v roce 2016 nejprodávanějším vozem se čtyřmi kruhy ve znaku, přičemž nástupce chce z mého pohledu vsadit hlavně na pohodlí a praktičnost.

Už v základu má posuvná zadní sedadla v rozmezí 150 milimetrů, díky čemž si můžete „hrát“ se základním objemem kufru (530 až 675 litrů), ten maximální činí 1525 litrů. Jistě uznáte, že se jedná o atributy, které v podmínkách prezentací moc nevyzkoušíme. Vrátíme se k nim ale už v únoru v rámci klasického redakčního testu dvoulitru se čtyřkolkou!