Rumunské automobily ARO s pohonem čtyř kol vnímá dnes širší veřejnost převážně jako relikt minulé doby spojený s lesníky socialistické éry. Na silnicích je běžně nevídáme, to ale neznamená, že značka ARO zanikla. Naopak, nadechuje se k návratu mezi terénní čtyřkolky, z jejichž světa vlastně nikdy nezmizela.
Současné automobily ARO mají sice podvozek a karoserii vyrobenou v Rumunsku, ale posun v kvalitě nastal jejich montáží v České republice. ARO již nepohání zastaralý a žíznivý benzínový agregát, ale vcelku výkonný turbodiesel Andoria. Přijali jsme pozvání na prezentaci současných modelů ARO, která se konala na motokrosové trati v Dalečíně.
Motor „našli“ v Polsku
Automobily ARO se již deset roků renovují a nyní i nové kompletují v Radíkovicích nedaleko Hradce Králové. Firma AUTO MAX je jejich výhradním dovozcem. Ředitel Karel Štochl názorně objasňuje vztah k „mateřské“ automobilce v Rumunsku: „Rozhodli jsme se pro kompletní montáž automobilů ARO u nás především z důvodů nesourodosti předpisů v České republice a v Rumunsku. Také jsme nebyli spokojeni s kvalitou některých originálních součástek. O stavu automobilky v Rumunsku vypovídá i fakt, že za deset roků, které s nimi spolupracujeme, se tam vystřídalo asi šest ředitelů. Jsme ovšem velmi spokojení s jejich podvozky a také karoserie kupujeme z Rumunska. Zpočátku jsme vozy osazovali motory Peugeot, ale kvůli jejich současné koncepci (příčné uložení) to již není možné. Asi šedesát vozů ARO jsme vybavili motory VM, ale problém nastal s obchodní politikou jejich výrobce. Náhradní díly byly velmi drahé. Před dvěma roky jsme se spojili s polskou značkou Andoria a s jejich turbodieselem objemu 2,5 litru jsme velmi spokojení. I když fabrika v Rumunsku získala certifikát ISO 9002, jsme přesvědčení, že je lepší montovat auta u nás.“
Někdejší generace automobilů ARO se do Československa dovážela prostřednictvím Motokovu. Naposledy v letech 1990-91. Již tehdy v Radíkovicích pochopili, že robustní a odolné i když zastaralé automobily ARO mají budoucnost. S tou zastaralostí se rozhodli poradit sami. Zpočátku to řešili formou přestaveb automobilů a generálními opravami. Tak bylo možné dostat do konstrukce vozu modernější prvky, především pohonnou jednotku. Od roku 1997 v Radíkovicích systematicky pracovali na schválení nových u nás montovaných vozů do provozu. Proces to nebyl lehký ani krátkodobý, ale dnes je v nabídce firmy AUTO MAX řada modelů na třech podvozkových plošinách v několika výkonových úpravách motoru Andoria TDi. Výkony se pohybují od 54 kW do 75 kW a testovací jízdy v Písečské Zmoli prokázaly jejich solidní zátah i na prudkých svazích motokrosové trati.
Třikrát do nepohody
Třem délkám podvozků ARO odpovídají i tři typové řady: 24 - 32 - 33. Vozy s krátkým rozvorem řady 24 jsou dvou až pětidveřové vozy pro dva až osm cestujících podle typu karoserie. Řada 33 je určená pro doplnění různými typy nástaveb, převážně pracovních. Novinkou je podvozek s prodlouženým rozvorem řady 32, který se objevuje u nejnovějších modelů ARO 328 MT neboli Mountain Taxi (uveze až 11 cestujících) a 324 XT. Kabina prvního disponuje čtyřmi řadami sedadel, model 324 XT zvaný Rodeo je variací na známý Hummer.
Zadní náprava podvozků ARO je tuhá, trvale poháněná, s listovými pružinami a teleskopickými tlumiči. Přední nezávisle zavěšená náprava je s volitelným ovládáním předního pohonu, vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči. Vozy jsou vybaveny redukční převodovkou. Zadní diferenciál je symetrický, na přání uzavíratelný. Nejnovější verze pohonných jednotek 2,5 TDi vykazují výkony 65 kW nebo 75 kW a hodnoty maximálního točivého momentu 195 Nm resp. 225 Nm při 2500 otáčkách za minutu. Palivový systém s nepřímým vstřikem nafty je vybavený vstřikovacím čerpadlem BOSCH. Světlá výška vozů ARO je 220 mm, avšak přední nájezdový úhel je plných 50 stupňů. Zadní nájezdové úhly se podle modelů pohybují v rozpětí 35 až 27 stupňů. Výrobce udává maximální rychlosti od 130 km/h do 135 km/h a spotřebu paliva ve dvou cyklech. Při rychlosti 90 km/h od 11 do 12 litrů na sto kilometrů jízdy, v městském provozu v rozmezí (podle modelu) od 12,5 do 13,5 litru.
Počítač překáží
Příznivci značky ARO si pochvalují jednoduchost konstrukce, elektronika by jim v terénu překážela. Vyprávějí si mezi sebou legendy o tom, co jejich „miláčci“ všechno vydrželi. Prach a bláto jim prý zdaleka tolik neublíží jako těm „naleštěnejm japonskejm trubkám“. Vozidla ARO jsou auta do nepohody. Jejich majitelům vůbec nevadí, že na karoserii občas objeví nějaký ten nerovný svar, v terénu se vyřádí dosyta a s cenou vozů ARO jsou prý také spokojení. Například speciální závodní vůz postavil Zdenek Donát za dvě stě tisíc. Do podvozku ARO zabudoval dvoulitrový motor Hyundai (110 kW/150 k) a zúčastňuje se s ním řady terénních maratónů.
