Hledání toho, co vedlo řidiče k těžké dopravní nehodě, k opakovanému porušování zákazu řízení motorového vozidla, k nehodě, při které zahynuli lidé - to jsou hlavní cíle kursu pro pachatele závažných dopravních nehod ve věznicích v Odolově a Pardubicích.
Ty pilotní proběhly poprvé před dvěma lety, vloni se už uskutečnily dva „ostré“ téměř čtyřicetihodinové kursy pro dvě osmičlenné skupiny. Může ale takový program vést ke změně myšlení těch, kterým se auto stalo v jejich rukách smrtící zbraní?
Psycholožka odolovské věznice Mgr. Gabriela Šafářová se nedomnívá, že po absolvování 39,5 hodin odejdou z učeben řidiči-andělé.
„Pracuji ve vězeňství dlouho a vím, že lidé se tam chovají tak, aby se dostali co nejdřív ven. Psycholog ani nepozná, jestli je prvotní motivace chovat se po návratu na svobodu za volantem slušně, nebo mít plus k žádosti o podmínečné propuštění.“
Každopádně, jak sama vypozorovala, k hodnocení vlastního chování u odsouzených bezpochyby dochází.
Program trvá 6,5 dne, vždy v 90 minutových blocích. Účastnící se dozvídají například o konkrétních důsledcích organismu při řízení s alkoholem, seznamují se se zásadami defenzivní jízdy,
probírají emoce, stres a agresivitu za volantem.
„Důraz je kladen na osobní příběhy účastníků. Především ti, kteří až do této chvíle neměli nikdy problém se zákonem a nějakým zkratem způsobili těžkou nehodu, musí najednou o svých pohnutkách a svém chováni hodinu a půl mluvit před ostatními. Není to pro každého snadné, navíc musí čelit dotazům ostatních účastníků. Působí to však současně jako skupinová terapie a i když si nedělám iluze, začnou možná potom na svobodě přemýšlet, co to znamená usednout za volant. Možná lépe pochopí, že na silnicích to bude vypadat tak, jak se budeme chovat všichni, a budou předvídat chování ostatních účastníků provozu.“
Zatím prý nelze zkušenosti zobecňovat, 16 účastníků dvou běhů je na takové hodnocení málo. Nicméně je zajímavé, kdo se zatím programu účastnil. Pouze dva z kursantů byli odsouzeni poprvé, jejich nehody byly následkem zkratovitého jednání. Dvě osoby spáchali trestný čin v době, kdy neměli řidičský průkaz (nebyly jeho držitelem, nebo jim byl odebrán). 12 účastníků skládalo zkoušky napodruhé (buď jízdy, nebo testy), stejný počet už někdy boural, nebo se nějak do nehody zapletl a pět účastníků mělo zkušenosti s řízením ještě před získáním řidičáku.
Překvapivé příběhy
Podle Gabriely Šafářové se nejzajímavější informace od účastníků dozvídá během vyprávění osobních příběhů, kdy se odsouzení nejen ptají, ale sdělují i řadu informací z vlastní praxe.
„Takže se od profesionálů například dozvíte, že řidiči kamionů jezdí po České republice v létě v pantoflích a před vjezdem do Německa si obouvají boty s pevnou podrážkou, protože u nás se to buď nekontroluje, nebo to projde, nebo to nikdo nekontroluje. Mnozí řidiči kamionů také užívají návykové a pobluzující látky, nejen marihuanu, ale i kokain. Má jim to pomoci překonat únavu na dlouhých cestách.“
Amnestie i pro piráty
Právě interakce ve skupině patří k nejdůležitějším momentům kursů, které pomáhalo sestavit spolu s Vězeňskou službou ČR Centrum dopravního výzkumu v Brně. Program je po loňských zkušenostech opět plánován na jaro a podzim.
V Odolově i v Pardubicích s plány mírně zamíchala prezidentská amnestie, neboť řada odsouzených za trestné činy ve spojitosti s řízením byla propuštěna.
„Jsme však schopni si ty, kteří by o kurs měli zájem, případně stáhnout z jiných zařízení k nám,“ říká Gabriela Šafářová.