Taxi segmentu MPV je asi to poslední, co by Alfu Romeo dnes napadlo. Přitom tento koncept navrhlo studio Italdesign před skoro 50 lety. Studie se sice nedočkala sériové výroby, ale svou užitnou hodnotou dodnes udivuje.
Když se řekne taxi, pravděpodobně se vám ihned vybaví londýnský „black cab“ od Carbodies a newyorský Ford Crown Victoria. Proč? Protože jsou úplně všude. Na plakátech, nábytku, oblečení, zkrátka se staly představiteli měst a svého údělu. Jenže si představte, že v New Yorku mohlo být vše jinak a místo velkých žlutých sedanů by se symbolem stala chytře navržená MPV od Alfy Romeo.
Ve své době šlo o mimořádně pokrokový koncept, který vznikl jako exponát pro výstavu moderních řešení taxi služby “The Taxi Project: realistic solutions for today”, kterou pořádalo newyorské Muzeum moderního umění. Karosářské studio Italdesign výzvu přijalo. Pro Giugiara šlo o zcela odlišný projekt vzhledem k tomu, že tíhnul spíše ke sportovním vozům. Design hrál najednou druhé housle, na prvním místě stála praktičnost a ekonomický provoz.
Filozofie byla podobná jako u japonských kei carů – dostat na co nejmenší plochu co nejvíce lidí a zavazadel. Giugiaro použil jako základ podvozek z dodávky Alfa Romeo F12 včetně skromného řadového čtyřválce o objemu 1,3 litru s výkonem kolem 38 kW. Karoserie striktně hranatých tvarů měřila pouhých 406 cm na délku a 172 cm na šířku. Přitom tou dobou jezdily po New Yorku taxíky dlouhé 5,4 metru a široké kolem 180 cm.
Přesto Alfa Romeo New York Taxi pojala do prostoru pro cestující až pět osob. Tři na zadní lavici a dvě na výklopná sedadla zády ke středové přepážce. Toto řešení přineslo úžasnou variabilitu přepravy i většího počtu zavazadel. Pro ně bylo místo pod sedáky a také vpředu na tradičním místě spolujezdce. Vůz měl dokonce výsuvnou rampu pro pohodlný nástup vozíčkářů nebo lidí s kočárkem. Díky výšce 178 cm se cestující při nástupu nemuseli krčit. Zadní dveře byly posuvné, takže nezabraly extra místo na parkovištích.
Navzdory čistě účelnému pojetí bral koncept ohled i na estetickou stránku, respektive příjemný požitek z jízdy. Interiér lemovala rozměrná skla, která doplnilo střešní okno pro panoramatické výhledy na mrakodrapy.
Ačkoliv Giugiaro splnil zadání o šetrném taxi budoucnosti na jedničku, Alfa Romeo New York Taxi se do sériové podoby nedostalo a město si ponechalo velké sedany. Malou útěchou může být, že některá technická řešení byla použita a zdokonalena na studii méně radikálního MPV Lancia Megagamma z roku 1978, ale ani to nakonec značka nedostala do prodejen. Škoda, doba asi na něco takového nebyla připravená, ale věřím, že koncept karoserie by mohl fungovat i v dnešní době. Docela dobře si lze Alfu taxi představit s elektrickým pohonem a moderními asistenčními prvky řízení.