Kapitoly článku:
- Vzhled, jako kupé, nízké profily, jízdní vlastnosti
- Motor 1,9 JTD 16V, srovnání s 2,4 JTD, řazení
- Hodnocení motoru, interiér
- Interiér, sedačky, hodnocení, parametry
Motor je „špica“
Celkově hodnotím nový motor 1,9 JTD 16V velmi kladně; má nízkou spotřebu, za celou dobu testu, kdy jsem strávil cca 400 km na dálnici a cca 300 km ve městě a 100 km na okrskách, činila průměrná spotřeba 6,2 litru. Ve městě jsem se těžko dostával přes sedm litrů, při klidné jízdě mimo město šlo bez větších problémů jezdit za 5,5 litru – a to jsem se nijak nesnažil. Cestu Praha Brno jsem po D1 zajel s průměrnou rychlostí 119 km/h za 5,9 litru – rychlostní průměr mohl být vyšší, nebýt několikakilometrové zácpy, kdy jsem musel jet husím krokem. Dojezd na nádrž (63 l) je při této spotřebě cca 850 km.
Zkrátka pokud chcete Alfu a přitom trochu šetřit, je tento motor asi nejlepší volbou; osmiventilová jedna devítka je docela slabá, pětiválec zase při takřka stejném výkonu zase drahý. Samozřejmě pokud chcete jezdit na naftu, preferujete-li benzín, máte na výběr z širší škály motorů od 1,6 do 3,2 l (GTA).
Interiéru dominují „budíky“
Sportovní srdce Alfy poznáte i z interiéru. Žádné nudné německé křivky, ale ladné tvary z jihu. Přístroje jsou ukryty v hlubokých tunelech, takže spolujezdec nevidí, kolik jedete nebo kolik máte zrovna otáček. Teplota motoru, stav paliva či hodiny jsou pak umístěny v malých tunýlcích na středovém panelu nad přehrávačem CD a rádiem; je to trošku nezvyklé, ale praktické – údaje vás při jízdě nerozptylují. Displej palubního počítače je pak umístěn v „kapličce“ nad středovým panelem; po stranách jsou pak umístěny malé výdechy dvojtónové automatické klimatizace.
Interiér je pro Alfu typický a po faceliftu se podobá modelu 147
--- Středový panel je hezký a poměrně ergonomický
Schránka před spolujezdcem --- Popelník --- Detail na zrcátko v cloně a osvětlení
Displej palubního počítače
Loketní opěrka je pohodlná
Volant je samozřejmě tříramenný, u sportovního auta to ani nelze jinak. Dobře se drží, má optimálně tlustý věnec se zesílením v místě, kde jej řidič drží při běžné jízdě. Na volantu je ovládání rádia. Nechybí tempomat na páčce pod ovládáním světel; mimochodem světla byla u testovaného vozu xenonová (jsou ovšem za příplatek dvacet pět tisíc). Plasty palubní desky vypadají hodnotně, ale na omak jsou tvrdé. To mi vadilo zejména na středovém panelu v místě, kde se o něj opírá koleno. Za cestu z Prahy do Brna bylo poměrně dost otlačené; řidiči s delšíma nohama si zase otlačí holeň.
Volant je tříramenný a má dobrý tvar --- Ovladač tempomatu