Kapitoly článku:
Jako magnet
Přesně tak působí Alfa Brera na své okolí. Pokud jsem minulý týden o Peugeotu 407 Coupé napsal, že svou noblesou přitahuje pozornost okolí, je to nic proti tomu, co s kolemjdoucími dělá Brera. Je prostě krásná, dynamická, výjimečná a nic jí na tom neubírá ani fakt, že přední partie jsou prakticky stejné jako u sedanu 159. Tři oddělené, přimračené světlomety působí velmi agresivně a prý spolehlivě čistí levý pruh dálnice; věříme tomu. Podsaditá záď dodává vozu při pohledu z boku lehkost, kterou by jinak se svými rozměry těžko předstíral. Samotná záď je pak svalnatá a sjednává si respekt u těch, kteří se k vám zezadu přiblíží.
Ušlechtilé detaily dotvářejí jedinečnost vozu.
Interiér může nabírat různých podob, svým ztvárněním již není tak odvážný jako exteriér, nebo starší interiéry Alfy Romeo. Celočerná varianta je poměrně fádní a nepomáhají jí ani doplňky z kartáčovaného hliníku. Stačí ale přidat pár barviček a kouzlo je na světě. Červernobéžový interiéru vypadal totiž naopak naprosto úžasně a jediné, co bych mu (stejně jako všem ostatním variantám) vytkl, je středový panel. Ten s velkou rovnou a světlou plochou působí už dnes poměrně těžce a obávám se, že roky tomuto pocitu jen přidají. Ale třeba se mýlím. Již výše zmíněné naznačuje, že materiály jsou kvalitní, k pravému hliníku se přidávají i příjemné plasty a v případě testovaných vozů i kožené čalounění. Pohoda.
Ne, to nejsou černobílé fotografie, černočerný interiér vozu není příliš nápaditý.
Tak tohle je jiná, červeno-béžová kombinace je jednoduše krásná.
Ergonomie interiéru je bezproblémová, až na pár drobností. Vypíchl bych zejména umístění tlačítka otevírání třetích dveří, které si našlo místo ve středové loketní opěrce. Že jej zde nikdo hledat nebude, potvrdilo i to, že jsme po něm s kolegy z branže pátrali několik minut. Kufr naštěstí nemusíte otevrírat za jízdy, klíčové ovládací prvky jsou na svých místech a v rozumném provedení.
Praktičností kupé nikdy nevynikaly, Brera má alespoň celkem velký kufr.
Sporťák? Spíše další granturismo
Breru jsme mohli vyzkoušet ve dvou režimech – ne technické, zatáčkovité trati a při víceméně přímé jízdě vyššími rychlostmi. V obou případech pouze nejvyšší model 3,2 V6 JTS Q4. První jízda s Brerou mě poněkud zklamala, nešlo ale ani tak o problém vozu, jako mých očekávání. I přes větší rozměry, hmotnost a pohon všech kol jsem doufal v rychlé, mrštné kupé, ale Brera taková není. Vracečky v kopcovitém terénu zkrátka nejsou její šálek kávy, už samotná dynamika na krátkých rovinkách není příliš ohromující, 1630 kg pohotovnostní hmotnosti a „mlsný“ pohon všech kol ubírá na projevu výkonu 260 koní poměrně mnoho a kompromisněji naladěný podvozek vás odrazuje od trápení auta v rychlých vlásenkách. Pokud jinde budete číst o tvrdém podvozku, nenechte se zmást, Brera není tvrdá. Její podvozek pouze nechá do interéru proniknout více rázů od kol, což spolu se zmíněným naladěním může působit dojmem tvrdého naladění. V ostrých zatáčkách ale jasně ukáže, že její hlavní pole působnosti je jinde, neochvějná jistota supertvrdých sporťáků jí za takové situace chybí.
Plochý středový panel je poněkud těžký, budíky klasicky "alfácké".
Na velmi technické trati se ovšem výborně projevuje pohon všech kol i jeho nastavení. Částečně mokrý povrch a ostré pomalé zatáčky vyloženě lákaly k tomu pustit Breru až na limit. Stačí vypnout příliš horlivou stabilizaci VDC a zábava je na světě. Při snaze o čistý průjezd je Brera spíše nedotáčivá, přece jen je to koncepčně „předokolka“, pohon všech kol s preferenci zadní osy ale umožňuje vůz plynem skvěle srovnat do té správné stopy. A to vcelku bez rizika, pokud to přeženete, přední náprava vás z přetáčivosti v mžiku vytáhne. Trakce čtyřkolky byla prostě jako obvykle ohromující, její schopnost dostat okamžitě na asfalt 260 koní mě vždy okouzlí.
Síla motoru na hrátky se zadkem vozu stačí, jako správný šestiválec „funguje“ od nejnižších otáček, a tak není problém vůz na mokru na dvojku „utrhnout“. Samotný agregát má velmi zajímavý hlubší zvuk, který se za třemi tisíci otáček mění v kovovou symfonii ve vyšší tónině. Je to hrubé, ale pěkné. Omezovač jej v rozletu zastaví poměrně brzy, už někde kolem 6500 ot., což je mnohdy překvapivé, motor má v té chvíli elánu stále dost a optimální dobu řazení je třeba se naučit, vzhledem k řečenému se odhaduje těžko.
Pedály "s hadem" jsou zajímavé, více by jim ale prospělo lepší rozmístění --- Bezrámové dveře --- Panoramatická střecha.
Řízení není ani komunikativní, ani nekomunikativní, je ale rozhodně přesné a sakra rychlé. Pouhé 2,2 otáčky mezi rejdy hovoří za vše a rýpaly upozorním, že tentokrát Alfa toto číslo „nenahnala“ na malém rejdu, což je třeba případ modelu 147. Průměr otáćení má u Brery hodnotu 10,7 metru, což je pohodové číslo. Řazení je poměrně krátké a přesné, sneslo by však pevněji vymezenou kulisu. Brzdy jsou dobře naposilované - co si neušlápnete, to nemáte, tak to má u Alfy být - a také velmi účinné. Škoda jen nedomyšlené vzájemné polohy brzdy a plynu, pro brzdění s meziplyny je třeba naskládat pravou nohu pod volant jak Lego. Ale jde to...
Jenže Breře je nejlépe na rychlých cestách, naplno se zde projeví výhody kompromisněji naladěného podvozku a síla motoru, který je od 100 do 200 km/h mnohem přesvědčivější než do stovky, kde hraje prim vyšší hmotnost. Bezvadné kožené sedačky, sound systém Bose „v uších“, slunce nad panoramatickou střechou a dlouhá, rychlá cesta. To je pro mě to pravé využítí Brery. Dokáži si představit, že bych s ní objel celé Německo, ale že bych celé dopoledne skotačil na grossglocknerských serpentinách, to ne. Brera mi zkrtátka ukázala, že je dobrým cesťákem a konec konců, vedení české Alfy Romeo se vyjadřovalo v tomtéž duchu – chtěli postavit vůz, který nebude jen víkendovou hračkou rozmařilých, ale praktickým vozem pro každý den, se kterým se nebude bát jezdit třeba ani mladší rodina nebo muž za prací. A pro toto se Brera zdá být opravdu jako stvořená.
Poté, co Mercedes se svým modelem CLS prosadil v automobilové hantýrce pojem „čtyřdvéřové kupé“, bych si dovolil jej parafrázovat termínem „dvoudvéřový sedan“. Přesně touto cestou se vydal Peugeot 407 Coupé i Alfa Brera (která má tedy dveře tři), ačkoli každý trochu jinak. Jsou to vozy, které se svým charakterem blíží spíše cestovním sedanům, jejichž vlastnosti zabalily do atraktivní karoserie sportovního kupé. Koupit si Breru na běžné jízdy za prací by mi vůbec nepřišlo být pošetilé. Je-li to ze strany Alfy pokrok nebo ústupek, nechám na vás. Na každý pád je třeba konstatovat, že nic není zadarmo a snaha oslovit co nejširší skupinu zákazníků může znamenat ztrátu specifické klientely.
Zajímavé ceny
Do boje o zákazníka vyráží Alfa Brera se dvěma úrovněmi výbav a s velmi zajímavými cenami. Základní výbava se nejmenuje nijak, zkrátka Alfa Brera, vyšší má název Sky Window podle panoramatické střechy, kterou má ve standardní výbavě. V základu s motorem 2,2 JTS vůz pořídíte od 995 tisíc Kč, s vyšší výbavou SW za 1 065 000 Kč. Diesel 2,4 JTD je k dostání za 1 125 resp. 1 175 000 Kč a konečně špičková verze 3,2 JTS Q4 je k mání za 1 230 000 Kč v základu a 1 280 000 Kč ve verzi Sky Window.
Základní výbava zahrnuje mj. klimatizaci, palubní počítač, parkovací senzory, 16" nebo 17" litá kola nebo sedm airbagů. Verze Sky Window pak navíc pochopitelně skleněnou panoramatickou střechu, dvouzónovou klimatizaci, kvalitnější materiály v interiéru, multifunkční volant ad.
Tak co jí říkáte?
Ceny jsou to po mém soudu příjemné. Za specifikaci, odpovídající prestiži značky i samotného modelu, je třeba počítat s cenou 1,4 – 1,5 milionu Kč, což je za neobyčejně stylový, silný, technicky vyspělý a vybavený vůz dobrý peníz. Pokud byste si chtěli nakonfigurovat vlastní Breru, můžete tak učinit na webu českého zastoupení značky.
Uvidíme, jak na novinku zareagují zákazníci. Na první pohled Brera nemá chybu, při tom druhém je třeba zkoumat zkoumat především to, zda její charakter bude odpovídat způsobu, kterým jí chcete využívat. Dovozce chce u nás letos prodat alespoň desítky vozů, s nasazenými cenami by se mu to i přes menší dealerskou síť mělo podařit.