Kapitoly článku:
Facelift
V říjnu 1983 proběhlo vyhlazení vrásek, které dostalo na starosti studio Bertone, proto se na C-sloupku objevil prvek ve tvaru typického stylizovaného písmene „b“. Nahradil předchozí černé mřížky a vtipně skrýval nejen je, ale i hrdlo palivové nádrže s objemem 77 l. Bertone také už na jaře téhož roku v Ženevě představil na podvozku „šestky“ futuristické dvoudveřové kupé Delfino s výklopnými světlomety a zajímavou palubní deskou. Digitální přístroje byly „utopeny“, zatímco volant s všemožnými tlačítky a ovladači vysunut hlouběji do kabiny.
Futuristické kupé Bertone Delfino se objevilo v Ženevě 1983
Vraťme se ale k faceliftované Alfě 6. Místo čtveřice kulatých světel ve stylu tehdejších BMW vpředu našla místo dvojice hranatých, zeštíhlely nárazníky, pod předním bychom našli spoiler a na bocích přibyly plastové ochranné lišty. Mřížka chladiče už nebyla černá a blinkry přišly o oranžové kryty ve prospěch bílých.
Uprostřed víka zavazadelníku bylo nově logo s křížem a hadem, nápis zprava zmizel a zůstalo jen označení Alfa 6. Mírné vizuální změny se odehrály i v kabině, která se ovšem mohla těšit z větší porce luxusu včetně přepracovaných kožených sedadel a dveřních výplní, kvalita byla hodnocena jako nadprůměrná.
Tři motory
O to větší revoluce proběhla pod kapotami. Dvouapůllitr dostal místo problémové šestice karburátorů vstřikování paliva Bosch L-Jetronic, výkon vidlicového šestiválce však poklesl na 158 koní, tedy 116 kW/5600 min-1 a točivý moment vrcholil menší hodnotou 215 N.m, znovu ve čtyřech tisících otáčkách. Šlo jej koupit pouze jako Quadrifoglio Oro (zlatý čtyřlístek) s kompletní elektrickou výbavou a klimatizací už v základu.
Pod kapotu se při modernizaci dostaly celkem tři motory včetně turbodieselu. Šestiválec 2,5 l měl místo karburátorů vstřikování
Jen pro italský trh byl určen odvozený menší dvoulitr (1997 cm3) V6 s 99 kW (135 k) ve stejné výši jako větší agregát a 178 N.m při 4500 otáčkách. Jemu karburátory zůstaly a jen jejich seřízení dalo mechanikům pořádně zabrat. Nabízel se z daňových důvodů, protože větší než dvoulitrové motory byly na Apeninském poloostrově zatíženy dvojnásobným příspěvkem do státního rozpočtu (38 oproti 19 %). Na své si přišli i milovníci nafty.
Pětiválcový turbodiesel 2494 cm3 pocházel od specialistů VM Motori z Centa a nabízel 77 kW (105 koní) ve 4300 otáčkách. Řadové litinové „srdce“ s hliníkovou hlavou neslo označení HR588. Slaboučká atmosférická jednotka by se k alfě jaksi nehodila, že?
Točivý moment byl prakticky srovnatelný se zážehovými kolegy s válcem navíc. 206 N.m měl řidič k dispozici v nízkých 2400 min-1. Výhodou byla nižší spotřeba levnější nafty: pod 9 l/100 km. Auta s ním byla samozřejmě těžší, vážila 1580 kg, zážehové modely druhé série pak 1470 kg.
Dvanáct tisíc
Výroba Alfy 6 byla ukončena v prosinci 1986. Vznikla jen ve 12.070 exemplářích. Ne, nejedná se o překlep, masového rozšíření se nedočkala. Nejoblíbenější byl karburátorový dvouapůllitr s 5.748 kusy na kontě z první série, následoval turbodiesel (2.977), dvoulitr (1.771) a vstřikovací V6 s 1.574 jednotkami. To také znamená, že po modernizaci se v Arese zrodilo více aut než před ní, 6.322.
Tyto nizounké počty činí ze „šestky“zajímavou sběratelskou raritu, pokud na ni ovšem člověk narazí. Většinu zdolal hnědý mor. Alfu Romeo koroze bohužel nechvalně proslavila, v případě velkého modelu se jí zabránilo plným pozinkováním ocelových plechů. Jenže galvanizace byla tak nekvalitní, že se vozy rozpadaly daleko rychleji než předchůdci.
Alfa 6 druhé série měla novou příď s obdélníkovými světly
Alfy 6 používala italská vláda a dokonce i papež Jan Pavel II. Do USA bylo dovezeno jen sedm kusů! Poslední dvě tisícovky aut se vůbec neprodaly, dva roky odpočívaly v komplexu továrny a teprve pak putovaly do východní Evropy, hlavně do Polska.
Modernizace na podzim 1983 se dotkla interiéru i exteriéru
Přímý konkurent BMW a Mercedesů tedy kvůli své zastaralosti a problémům s korozí komerčně neuspěl, i když poskytoval značnou míru komfortu a dynamické vlastnosti šestiválců rozhodně nebyly špatné. Vždyť nejstarší kusy atakovaly dvoustovku a kilometr s pevným startem zvládly za půlminutu, kratších 400 m pak pokořily za méně než 17 vteřin. Ty však také sužovaly nefunkční alternátory, které vydržely zpravidla pouze několik měsíců a pak byly zralé na výměnu. „Šestku“ nahradila řada 164, i když ne zcela... Vidlicový šestiválec se vstřikováním prošel mnoha evolucemi a z nabídky zmizel až v polovině minulé dekády.