Test Citroën Jumpy 2,0 HDi: exkluzivní mikrobus

Kapitoly článku:

• Úvod, Exteriér, Interiér a vnitřní prostor
• Dobrý nafťák pod kapotou, Podvozek, brzdy a ovladatelnost
• Jízda, Naměřená dynamika, K moři a zpět, spotřeba
• Mikrobus, karavan, MPV a dodávka v jednom, Technické údaje
• Kompletní fotogalerie

---

První generace Citroënu Jumpy vydržela ve výrobě jedenáct let. Vznikl jako produkt spolupráce koncernů PSA a Fiat. Teprve letos se čeští řemeslníci a podnikatelé dočkali povedené francouzsko-italské kompaktní dodávky v druhé generaci. Nový Citroën Jumpy má vyšší nosnost 1000 - 1200 kg, zatímco u předchozí verze byla pouze 815 – 900 kg. Nový Jumpy nabízí také dvě různé délky na dvou rozvorech a dvě různé výšky. Vzrostl i užitečný objem, který nyní dosahuje 5 – 7 m3, což představuje zvýšení o 2 m3 oproti předchozí modelové řadě.

To vše zní slibně. V testu jsme měli osobní devítimístné provedení, nabízí Jumpy opravdu tolik?

Sršeň na kolech

Design nových trojčat Citroënu, Peugeotu a Fiatu je naprosto ojedinělý a Citroën z nich se svou tradiční avantgardou doslova vyčnívá. Základním prvkem přídě je rozměrné čelní sklo a po vzoru většího Jumperu předsunutá příď s krátkou přední kapotou, rozměrnou maskou a masivním předním nárazníkem. Kombinace stříbrné metalízy a černého plastu ještě zdůrazňuje dynamiku až agresivitu nové dodávky a tak Jumpy na rozdíl od svého usedlého předchůdce připomíná tak trochu letícího sršně.

 

Příď tvoří z masivního předního nárazníku vydělená plastová nelakovaná část, která tvoří první kontaktní plochu při případné kolizi. Do ní jsou dostatečně hluboko zapuštěny přední mlhovky. Je to praktické zejména při menších městských kolizích, kdy alespoň nedojde k poškození laku. Nad tímto dominantním prvkem se nacházejí rozměrné japonsky lomené přední světlomety s čirou optikou a jednoduchá přední maska, tvořená logem v podobě dvou šípů ve znaku Citroënu protažených do dvojlinky předního grilu.

Krátká kapota strmě stoupá vzhůru a na ní navazuje čelní sklo, které poskytuje řidiče neomezený výhled z vozu, samozřejmě mimo masivní A sloupky. Vnější zpětná zrcátka jsou věrna stylu předního nárazníku a jsou ze dvou dílů - lakované a nelakované části, což působí harmonicky a odlehčuje masivní příď.

 

Teprve při podhledu na skutečný vůz si člověk uvědomí, jak moc dynamická a zkosená je příď dodávky. Jumpy navíc povyrostl ve všech směrech a blíží se velikostem klasických dodávek před dvaceti lety. Dynamiku umocňují linie v profilu vozu. Na jednu stranu prohnutí A sloupku směrem dovnitř, na druhé straně oblá linie prosklení předních dveří, které se táhne hluboko k lince společné s předními světlomety.

Z profilu opět výrazně trčí masivní příď. Jejím prodloužením Citroën lapil dvě mouchy jednou ránou. Tedy spíše očekávanou ránou. Jednak zvětšil deformační zóny a navíc získal prostor pro lepší aerodynamiku přední části vozu.

Zadní část vozu pak tvoří klasické proporce moderní dodávky se zaoblenými rohy. Rozměrné boční dveře se otevírají podél vozu v kolejnicích, prosklení vozu za B sloupkem si hraje s úhly a lomy. Jumpy tak působí osvěžujícím dojmem a vyplňuje mezeru mezi Citroënem Berlingo a mastodontním Jumperem. Vůz je postaven na šestnáctipalcových ocelových kolech s pneumatikami o rozměrech 215/60. Tato kombinace se ukázala jako dobrá volba pro stabilitu Jumpyho ve vysokých cestovních rychlostech.

  

Záď vozu pak tvoří ukázku minimalismu a funkcionalismu. Ta je totiž naprosto rovná s oblými rohy, v bocích jsou decentní sdružené koncové svítilny a vystouplé rohy zadního nárazníku, který je minimalizován spodní hranou pátých dveří.

Výklopné páté dveře bychom sice nahradili křídlovými, ale konstruktéři se rozhodli pro toto řešení. Stříška pátých dveří je navíc protažena do decentního spoileru, který umocňuje aerodynamické tvary vozu. 

3+3+3 = mikrobus, nebo van?

Po otevření předních i zadních dveří vás Jumpy ohromí dostatkem místa ve všech třech řadách sedadel. Překvapí už proto, že jsme zvyklí na stísněné podmínky moderních MPV a SUV, kde třetí řady sedadel bývají jaksi do počtu a cestující si na nich moc pohodlí neužijí. Ne tak u Jumpyho.

Nedávno jsme testovali Hondu FR-V v uspořádání sedadel 3+3 a konstatovali, že toto řešení nenabízí vpředu příliš komfortu. U Jumpyho je to něco jiného. Řidič si díky rozměrům vozu zachovává své pohodlí, jen cestující vedle něho se musejí spokojit s nesklopnou lavicí napevno přimontovanou k podlaze. A tak kdo může, cestuje raději v dalších dvou řadách, kde se nacházejí pohodlná sedadla s regulací sklonu opěradel.

  

Přední řada sedadel na druhé straně oplývá dostatkem místa ve všech směrech pro trojici cestujících. Dlouháni ani tlouštíci si nebudou vpředu stěžovat a neopakuje se problém s kolenem pravé nohy, které u předchozí generace naráželo do řadicí páky.

Do druhé řady sedadel se posadí trojice cestujících, kteří si užívají komfortu a prostornosti krabicovité karosérie. Aby se necítili odstrčení, mají k dispozici samostatný klimatizační okruh s výdechy a ovládáním na stropu nad sebou. Místo klasických elektricky stahovatelných oken mají k dispozici posuvné okénko v posuvných zadních dveřích.

Ani cestující v třetí řadě sedadel se nemohou cítit odstrčení. Nastupuje se tam pohodlně po sklopení druhé řady sedadel a cestující zde mají k dipozici kromě společného klimatizačního okruhu s druhou řadou také přípojky do palubní sítě 12V a držáky na nápoje. Dveře i boky třetí řady sedadel jsou přitom tvořeny kombinací tvrdých plastů a příjemné potahové látky, která přispívá k estetické hodnotě vozu.

Pracoviště řidiče si zaslouží samostatný odstavec. Dříve bylo zvykem pracoviště řidiče v dodávce nedramatizovat a sestavit ho z nejlevnějších komponentů, které výrobci zbyly. A tak kromě tvrdých plastů, hrubého volantu a přístrojového štítu často zbývaly jen bohatě dimenzované odkládací schránky.

    

Jumpy byl „poskládán” z komponentů osobních automobilů Citroën. Proto volant pochází z modelu C5 a středový panel je zase převzat z modelu C4, zatímco palubní počítač je opět z cépětky. Volant z cépětky se dobře drží a nevadí ani změněný sklon volantu oproti osobním vozům. Přístrojový štít nese analogové ukazatele rovněž z cépětky, zatímco výdechy klimatizace pocházejí z céčtyřky.

Řidič i spolujezdec mají k dipozici několik přihrádek, schránek a poliček, vedle řadicí páky u řidičova pravého kolene se nachází popelník se zapalovačem. Před spolujezdcem se kromě airbagu a klasické schránky nachází ještě odkládací polička ve tvaru prohlubně v horní části palubní desky.

Nad čelním sklem se nacházejí další odkládací schránky a poličky, které zvyšují obestavěnost interiéru. Plasty použité na palubní desku a interiér jsou přirozeně tvrdší, ale patří k tomu lepšímu, co se dnes v automobilech používá.

Zavazadlový prostor má základní objem 327 litrů po hranu plata za zadními sedadly, ovšem ubráním jedné či dvou řad sedadel vznikne nefalšovaná dodávka, ze které ostatně Jumpy vznikl. V nabídce je také delší varianta, která ovšem bez využití jako čistokrevný mikrobus nemá příliš smysl.