Před třiceti lety prošla škodovka s motorem vzadu (v podobě tehdejšího typu 742) svojí poslední rozsáhlou modernizací, s níž ve výrobě vydržela až do překrytí s náběhem produkce Favoritu (781)…
Kapitoly článku:
Všechny díly seriálu
Škoda 105/120 model M: poslední velká inovace (1/3)
Škoda 105/120 model M: poslední velká inovace (2/3)
Škoda 105/120 model M: poslední velká inovace (3/3)
Československý facelift
V době, kdy v Evropě zářily mezi dostupnými kompaktními rodinnými vozy moderní novinky v podobě Peugeotu 205, Opelu Kadett E nebo Fiatu Regata, na východ od Železné opony zpravidla jen faceliftovali své letité konstrukce. Rok 1984 se tak stal rokem premiéry poslední fáze vývoje východoněmeckého Wartburgu W353 s konstrukčním základem sahajícím přes W311 až k DKW F9 z roku 1940 či modifikace řady Škoda 105/120 (typ 742), postupně vyvíjené od verze Škoda 1000 MB (typ 990), do podoby modelu M.
Škoda typ 742 ve verzi A a modelech 120 L a 120 LS
Modernizace typové řady Š 742 pro modelový rok 1984 (vozy do výroby nabíhaly od srpna 1983) byla nejvýraznější modifikací modelu 105/120 od zahájení výroby v roce 1976. Zahrnovala škálu vesměs dílčích úprav, jež automobilky většinou do produkce zavádějí postupně a v tichosti, nicméně vylepšení podvozku a karoserie znamenaly skutečný facelift, jenž významně ovlivňoval jak vzhled vozů, tak i jejich provozní vlastnosti.
Většina z úprav reagovala na nové evropské a československé normy a jejich novelizace, zejména pak na zpřísnění předpisů EHK v článcích 10 až 51 a očekávanou novelizaci vyhlášky Federálního ministerstva dopravy č. 90/75 Sb.
Nová na první pohled
Nejvýraznější technickou změnou se stalo rozšíření rozchodu kol o 70 mm vpředu a o 60 mm vzadu. Vpředu jej konstruktéři dosáhli prodloužením konců příčných ramen lichoběžníkových závěsů, vzadu pak jednoduchým prodloužením hnacích hřídelů a trubek poloos. Laboratorní zkoušky prokázaly citelné zlepšení stability nárůstem mezního dostředivého zrychlení o 10 % (měřeno při ustálené jízdě v kruhu).
Škodovka měla do stran vytažené blikače, ale stále byla bez otvorů pro chlazení brzd a bočních blinkrů; to byl modelový rok 1984 v Mladé Boleslavi
Tato prostá vylepšení navíc přinesla také výrazné zvýšení komfortu jízdy díky omezení vlastní frekvence pérování, a to především na přední nápravě. V souladu s rozšířením rozchodu, jež bylo opravdu nezvykle výrazné, pozměnili konstruktéři také tvarování povrchových dílů karoserie. Příď byla zcela nová, nesla skloněnou plastovou mřížku a spodní spoiler, jenž byl na rozdíl od modelu A pevný (upravený mechanizmus vyvěšování rezervního kola pod podlahou zavazadlového prostoru se tentokrát sklápěl bez jeho střední části).
Všechny blatníky byly rozšířeny, do těch předních zasahovaly nové velkoplošné blikače, pravý zadní pak nesl zapuštěné hrdlo palivové nádrže podle požadavků předpisu EHK č. 34. Zcela nové byly dvoudílné nárazníky z polypropylenu obohaceného kaučukem EPDM (zajišťoval materiálu konstantní parametry v teplotách od - 30 do + 90 °C) s ocelovými výztužemi pevně připevněnými k podélníkům skeletu karoserie, jejichž funkčnost ověřilo testování podle metodiky EHK č. 42 (viz. dále).