Nejsem tak velký nadšenec do off-roadu, abych potřeboval mít v garáži zaparkovaného kamzíka na čtyřech kolech, pokud ale mám z vozů některé značky skutečnou radost, že se určitě neztratí na první polňačce za paneláky, jsou to bezpochyby modely od Suzuki.
Miniaturní Ignis s tuhou zadní nápravou mě v kopcích vysloveně bavil a také proto jsem docela zvědavý, co v tomto směru předvede zbrusu nová generace Jimny. Než se ale objeví příležitost svézt se, s radostí jsem využil příležitost vyzkoušet prakticky plně vybavenou Vitaru s přeplňovanou čtrnáctistovkou.
Přepudrovat nos, prosím
Proč zde vlastně testujeme tento konkrétní vůz? Odpověď je vcelku prostá. Suzuki letos vypustilo na silnice modernizovanou verzi Vitary modelového roku 2019, upřímně vám ale řeknu, že jsem na první pohled nebyl schopen zjistit, čím se od své předchůdkyně liší. Takže jsem si poslušně našel fotky původního auta, a jal se zkoumat, co je jinak.
I když máte Vitaru v oku ještě méně než já, asi tušíte, že změny nejsou příliš velké. Nebo přesněji řečeno, jsou v tom rozsahu, jak je pro mezigenerační modernizace tohoto druhu naprosto běžné. Vůz dostal nepatrně přepracované nárazníky, lehce upravenou masku chladiče i světla, která ve dvou nejvyšších výbavách svítí výlučně pomocí LED.
Vnitřek z výše uvedeného rovněž nevybočuje. Suzuki vyměnilo původní přístrojový panel za modernější variantu s barevným displejem a novinkou jsou některé panely vyrobené z kvalitnějších měkčených plastů, tím ale transformace končí.
Palubní počítač Vitary se pořád obsluhuje staromilsky pomocí přerostlých kolíčků vystupujících přímo z přístrojů, palivoměr má nadále poněkud omezený rozsah a nezlobil bych se, pokud by dotyková obrazovka infotainmentu reagovala nepatrně rychleji a stejně tak se i svižněji nahrávala navigace bezprostředně po nastartování.
Co v tomto voze rovněž patří do jednoho balíčku vylepšené výbavy, je poměrně rozsáhlý seznam bezpečnostních asistentů, jedním dechem ale musím dodat, že trochu vzbuzuje rozpaky. Čtení dopravních značek fungovalo v zásadě na jedničku, stejně tak se mi líbilo, jak plynule a jemně dokáže systém udržující auto v jízdním pruhu natáčet volant, nicméně dobrý dojem mírně nahlodala elektronika detekující překážky před autem.
V pravidelných intervalech se dožadovala intenzivní pozornosti, i když auto přede mnou bylo docela daleko a rychlost přiblížení opravdu nízká, naopak nezřídka ignorovala a zůstala zticha při úmyslném ostřejším dobrzděním na poslední chvíli. Když pak začala nepřetržitě pípat kontrola nezapnutého bezpečnostního pásu uprostřed zadní lavice, ačkoli tam nikdo neseděl, bylo zřejmé, že software tohoto konkrétního auta bude potřebovat osvěžit.
Aby bylo jasno, šotci tohoto druhu se nevyhýbají ani daleko dražším automobilům, takže bych z toho žádné radikální závěry nevyvozoval. Napadá mě jen, že implementace nové elektroniky do stávajícího vozu asi není žádná velká sranda.
Dva deci za turbo
Když jsem s Vitarou jezdil naposledy, měla pod kapotou atmosférickou jedna-šestku o výkonu 120 koní. Pamatuji si, že to po dynamické stránce sice nebyl žádný zázrak, ale při prvních jízdách jsem se většinu času usmíval jako idiot.
Těsně nad volnoběhem to byla líná krabice, ale ve chvílích, kdy jste ji pořádně chytli pod krkem a drželi motor nad čtyři tisíce otáček, se kompaktní japonský crossover najednou proměnil ve vánočního Ježíška rozdávajícího řidičskou radost plnými hrstmi. Motor v poslední třetině svého rozsahu táhl jako nadopovaná včelka a díky hmotnosti lehce překračující jednu tunu (s pohonem předních kol) se proplétal zatáčkami s mrštností ne příliš vzdálené Swiftu.
Přiznávám, trochu jsem se bál, co s tímto báječným charakterem udělalo turbo ve spojení s pohonem všech kol, bez zbytečného rozmazávání a mlžení ale rovnou můžu říci, že skoro nic. Vitara má i se čtyřkolkou hmotnost pouze 1195 kg, což je alfou i omegou toho, co dokáže na silnicích.
Přeplňovaný čtyřválec o objemu 1,4 litru produkuje 140 koní a maximální točivý moment 220 newtonmetrů, což je oproti starší atmosféře citelný nárůst o 20 koní a 64 N.m. Ještě lepší ale je, že Suzuki ze svého BoosteJetu neudělalo bezpohlavní strojovnu.
Ani tato jednotka se nedokázala zcela vymanit z limitů vlastních turbomotorům, jako jsou opožděné reakce na plyn a poněkud vlažnější výkonová špička, nicméně odezva na pravý pedál je bezprostřednější, než je běžné a otáčky tohle auto s ohledem na jadrný zvuk i celkový průběh síly jednoduše miluje.
Tohle není klasické turbo ve stylu „nic-fouknu všechno-opět nic“. Nárůst výkonu je relativně lineární a má i jistou gradaci, přesto Vitara ve srovnání se šestnáctistovkou významně ztichla a nyní táhne i tam, kde původnímu autu docházel dech – kupříkladu v dlouhých stoupáních.
Co kapku brzdilo mé nadšení, byla šestistupňová manuální převodovka. První čtyři kvalty jsou delší, než by se mi líbilo (při stotřicítce motor točí na nejvyšším stupni kolem tří tisíc otáček), především ji ale chybí přesnost. Pokud budete řadit s rozvahou zenového mistra, převody do sebe budou zapadat jako namazané dětským olejíčkem. Při svižnějším tempu a chuti sázet kvalty prostým pohybem zápěstí – a že motor k něčemu takovému skutečně vybízí – začne páka v kulise mírně zadrhávat a někdy bylo nutné především při změně převodu po diagonále dát to až na druhý pokus.
Kde vám bude Vitara naopak dělat bezvýhradnou radost, budou návštěvy čerpacích stanic. Tedy přesněji řečeno méně časté návštěvy benzínek, než je u crossoverů a SUV běžné. Protože zde máme benzínové turbo, bude provozní efektivita ve srovnání s dřívější atmosférou mnohem více záviset na jízdním stylu, přesto jsem neměl dojem, že by se Suzuki změnilo v Otesánka.
Po týdnu na silnicích zahrnujících převážně dálnice se průměr ustálil na hodnotě 7,2 l/100 km, což je sice o litr a deci více než slibuje automobilka, ale v kontextu s běžnými rozdíly mezi papírovou a reálnou spotřebou jde o zanedbatelný rozpor. S rostoucím podílem jízdy na okreskách průměr snadno spadne na šest a půl litru, což mi na SUV této velikosti pořád přijde jako vynikající výsledek.
Schválně říkám SUV, protože Vitara s pohonem 4x4 dokáže v terénu nadále dělat na rozdíl od crossoverů skutečné divy. Abyste z vozu vymáčkli to nejlepší, musíte ho přepnout do režimu Snow a pak aktivovat takzvaný Lock, který se snaží udržet všechna čtyři kola v permanentním záběru. A jde mu to docela dobře, navíc na zasněženém nebo jinak kluzkém povrchu ze Suzuki pouhým plynem a řízením uděláte zábavně přetáčivé skotačivé kůzle poslouchající na ty nejjemnější povely.
Závěr
Dělám to jen velmi nerad, připadám si pak jako užvaněný papoušek, ale tentokrát nemůžu jinak: Vitara je výtečné malé SUV, které své schopnosti či už na asfaltu nebo mimo něj staví především na nízké hmotnosti. Tečka.
Tento fakt nemá blahodárný účinek ani tak na dynamiku (protože stovka za něco málo přes deset sekund a maximálka rovných 200 kilometrů v hodině nepatří zrovna do sportovního ranku) jako spíše na obratnost, ovladatelnost a navzdory vyšší stavbě karoserie i provozní efektivitu.
Pokud s Vitarou už nějaký ten pátek žijete, určitě jste i sami přišli na to, že stejně jako jiná auta není dokonalá. Já sám bych některé funkční nedostatky ochotně přehlédl, co bych ale při vzájemném soužití ignorovat nedokázal, je zmiňovaná horší kvalita řazení a sporadicky hystericky reagující bezpečností elektroniku.
Nemůžu samozřejmě vyloučit, že se váš konkrétní kus v garáži chová trochu jinak, lépe. To je ale pak otázka na Suzuki, jestli s tím něco dokáže dělat. A podle mě by mělo. Vitara totiž nemá daleko k tomu, aby v rámci pelotonu malých SUV ukázalo všem záda.
| Suzuki Vitara 1.4 BoosterJet 4×4 AllGrip Elegance - technická data a cena |
| Motor |
1.4 turbo |
| Převodovka |
6M |
| Zdvihový objem [cm3] |
1373 |
| Válce/ventily |
4/4 |
| Největší výkon [kW/min] |
103/5500 |
| Točivý moment [N.m/min] |
220/1500-4000 |
| Maximální rychlost [km/h] |
200 |
| Zrychlení 0-100 km/h [s] |
10,2 |
| Komb. spotřeba [l/100 km] |
6,1 |
| Základní cena [Kč] |
393.900 (1.0 BoosterJet Comfort/82 kW) |
| Cena s test. mot. [Kč] |
600.210 (1.4 BoosterJet 4×4 Elegance/103 kW) |
Suzuki je japonský výrobce automobilů a motocyklů. Michio Suzuki založil v roce 1909 společnost vyrábějící tkací stroje, první prototyp automobilu vznikl až v roce 1937.
Suzuki má své továrny i v Indii, Pákistánu nebo Maďarsku, spolupracuje s řadou automobilek.
Suzuki Ignis • Suzuki Swift • Suzuki Vitara • Suzuki S-Cross