Z4 M Coupé je známé do značné míry tím, že prohrálo ve většině srovnání s Porsche Cayman S. Je proto jen mrtvou větví vývoje?
Kapitoly článku:
- Úvod, Exteriér, Interiér, jeho kvalita a provedení
- Úžasný motor, Charakter supersportu
- Jako sporťák se jen netváří, Běžný provoz = okruh
- Trochu záludná holka, Spotřeba, Dynamika
- Co na to Cayman S?, Závěr, Plusy a minusy, Cenové a technické parametry
- Kompletní fotogalerie vč. nepublikovaných snímků
- Všechny fotografie (otevírání jedné po druhé)
Model Z4 není v nabídce automobilky BMW žádnou novinkou, jako roadster se poprvé představil veřejnosti již v roce 2003. S uzavřenou verzí kupé si ale BMW dalo pěkně na čas a na trh s ní vyrukovalo teprve loni. Spolu s příchodem této karosářské verze byla představena i ostrá provedení M, která jsou proti běžným provedením vozu něčím docela odlišným. Právě kupé M s motorem 3,2 litru o výkonu 343 koní jsme mohli řádně vyzkoušet na silnici i na okruhu. Jaké je?
O vzhled tu nejde
Pokud spatříte BMW Z4, ať již jako kupé nebo roadster, možná vás napadne, že jde o vůz nevyrovnaného exibicionisty, který na sebe chce především upozornit. Velmi specifické tvary vozu jsou vzhledem k minimálnímu výskytu tohoto modelu na českých silnicích i po létech neokoukané a dokáží spolehlivě přitáhnout zraky kolemjdoucích.
Měl jsem na věc podobný pohled, ale jen do doby, než jsem si se Z4 poprvé sjel. Minimálně v případě M modelů platí, že zvláštní vzhled vozu zcela přestanete vnímat. Jde o vůz natolik řidičský a funkční a zároveň nevhodný pro cokoli jiného než dosahování maximální dynamiky jízdy, že vás po chvíli ani nenapadne, že by si toto mohl pořídit nějaký „pozér”. Zkrátka vzhled není u M Coupé na prvním místě. Na tom je jízda, jejíž vnímání ostatní vjemy natolik převyšuje, že je začnete dříve nebo později považovat za okrajové.
Pokud však vůz nedokážete vnímat ryze funkčně, je design Z4 pravděpodobně tím co vás nechá do auta se definitnvě zamilovat nebo jej začít hluboce nenávidět. Ačkoli jsem po pár tisících km v tomto autě nabyl dojmu, že jeho vzhled je vnímán mnohem pozitivněji než v případě roadsteru, jde pořád o dílo vrcholného „bangleismu” a to z podstaty vzbuzuje odpor části obecenstva. Zatímco u masových modelů se Chris Bangle čím dál tím více mírnil, u Z4 nechal svou představu o dokonalém designu vyniknout naplno. A výsledkem jsou vskutku složité linie plné ostrých hran i ladných oblin.
Ať už se na vůz podíváte zepředu nebo zezadu, můžete jen konstatovat, že jste nikdy nic podobného neviděli. I základním tvarem karoserie je Z4 specifiká a připomene vám nejspíše dávné sportovní automobily. Charakterizuje ji velmi dlouhá příď, malá kabina a prakticky nulový zadní převis. Pokud si k tomu připočítáte zmíněné bangleovské linie a malou velikost vozu, máte před sebou něco každým coulem trochu jiného a zvláštního. Z4M Coupé bych si dovolil označit za jakési „muscle-mini”, auto o velikosti nejmenších sedanů s technikou i vzhledem seriosního sporťáku.
Nepotřebné nechte v kufru
Interiér vozu zaujme v prvé řadě tím, že je ryze dvoumístný. Nenajdete zde ani naznačenou druhou řadu sedadel, ani jakýkoli prostor za sedadly předními. Toto je auto pro dva, ve kterém si všechny drobnosti musíte odložit do (bez přehánění) velkého kufru, kam snadno uložíte vše potřebné i pro delší cestu v plném obsazení. Odkládácí prostory vám dovolí ponechat si po ruce mobil, brýle, dvě malé lahve s pitím a pár drobností typu peněženka. Jinak uvnitř opravdu neodložíte vůbec nic.
Vnitřek vozu je designově o něco umírněnější než exteriér a v zásadě si odpouští větší výstřelky. Palubní deska je ztrvárněna v obvyklém tvaru písmene T, rozmístění ovládácích prvků je standardní. V některých detailech se ale od palubka konfekce odlišuje, přehlédnout nejde především přístrojovou desku s dvěma oddělenými, hluboko uloženými kruhovými budíky nebo specifický tříramenný volant. Že sedíte ve sportovním automobilu vám připomene také vysoký středový tunel, resp. nízko položená sedadla.
I když vnitřek působí na první ztísněným dojmem, není to s ním tak hrozné. I dvoumetrový řidič najde za volantem velmi solidní pozici. Posaz je podle očekávání velmi nízký, pozice volantu, řadící páky i rozmístění pedálů koresponduje s primárním využitím vozu. Sedadla jsou nastavitelná ve všech směrech (ostatně jako skořepiny ani pořádně nevypadají) a jsou dostatečně široká, aby se v nich cítil pohodlně i silnější muž. Boční vedení je průměrné. Z ovládacích prvků zaujme hlavně provedení volantu, který má velmi, ale opravdu velmi tlustý věnec. Pro ruku vzrostlého muže příjemné, ale nedivím se, že v některých testech považují tuto tloušťku už za přehnanou, pro subtilnější část populace (ať již mužskou či ženskou) může být práce s takto tlustým věncem volantu zbytečnou komplikací.
Stopy staré trojky
Použité materiály jsou kvalitní a korespondují s vcelku tučnou cenovkou vozu. Zejména s kůží se v interiéru nešetřilo, na sedačkách a ve výplních dveří byla v případě testovaného vozu použita jemná a velmi příjemná kůže nappa, „kus krávy” padl i na dekor palubní desky, který je vyveden v povrchové úpravě připomínající karbon. Z detailů zaujmou změkčení míst, o která se mohou opírat části vašeho těla. Všimněte si např. provedení přední části středového tunelu, o který byste si při bočním přetížení, které je Z4 schopna trvale zvládat, za normálních okolní dokola masakrovali pravou nohu. Takto se vše obejde bez úmy na zdraví a kráse... Nepochopitelným nedostatkem je pouze použití imitace hliníku na na madlech dveří nebo obroučkách palubních přístrojů místo pravého kovu. Vzhledem k laťce nasazené ztvárněním ostatních prvků je to zvláštní.
Funkčně interiér vychází z předchozí generace BMW 3. „Starý” je palubní systém iDrive, veškeré displeje, ovladače atp. Vadí to? V běžné Z4 může, např. palubní systém je dnes opravdu kouskem historie a ve srovnání s novým iDrivem působí po všech stránkách zastarale. Testujeme ale verzi M a v té je to jen další z nepodstatných aspektů vozu, které pro něj nemohou znamenat minus. Myslím, že do „eMka” byste si navigaci ani pořizovat neměli, jen přidává kilogramy...