Zatímco dnes o naftové motory pomalu upadá zájem ze strany automobilek i zákazníků, v roce 2005 měly motory TDI od Volkswagenu tak dobré renomé, že se automobilka rozhodla jeden nasadit i doprostřed otevřeného sporťáku.
Spojení slov „eco“ (ekologický/ekonomický) a „racer“ (závodník) sice nemusí mnoha lidem zrovna ladit dohromady, v minulosti měl ovšem Volkswagen docela jiný pohled na věc. Na autosalonu v Tokiu se tak v roce 2005 ukázal koncept úsporného, naftového roadsteru/speedsteru/kupé EcoRacer, na který už možná zapomněli i tehdejší návštěvnici výstavy.
Na studii sportovního vozu s dieselem uprostřed pracoval španělský designér Cesar Muntada, jenž dříve uplatnil své schopnosti u koncernu PSA a také u Hondy. Muntada měl při navrhování celkem volnou ruku, a proto EcoRacer (hlavně na přídi) díky bodovým světlům a jednoduché masce sporťák z designového centra VW vlastně ani moc nepřipomíná.
Z pohledu dneška dosti připomíná koncept Kia GT4 Stinger (2014) a koncepčně i starší počin Joyster (2006) od škodovky. Až zadní svítilny a jejich okolní křivky odkazují na počiny VW z této doby. Sporťák však nakonec zaujal svou konstrukcí. Díky oddělitelným dílům střechy a vyměnitelnému čelnímu oknu mohl být EcoRacer malým uzavřeným kupé, roadsterem s ochranným obloukem za řidičem či nekompromisním speedsterem takřka bez předního okna.
S ohledem na malý diesel uprostřed (dojde na něj) vyrobila automobilka střed šasi i celou karoserii z karbonových vláken pro zajištění ještě nižší hmotnosti – pouhých 850 kg. EcoRacer byl ke všemu docela subtilní, na délku měřil 3769 mm, na šířku 1740 mm a na výšku pouze 1209 mm.
S popularitou naftových motorů TDI se tedy Volkswagen rozhodl k experimentu a svůj nově vyvinutý 1,5 litrový čtyřválec usadil doprostřed žlutého sporťáku. S výkonem rovných 100 kW (136 koní) a točivým momentem 250 Nm uměl EcoRacer vystřelit na 100 km/h za 6,3 vteřiny a dosáhnout maximální rychlosti 230 km/h. A hlavně, na sto kilometrů mu stačilo jen 3,4 litru nafty. Jak zmiňoval sám výrobce „minimální spotřeba pro maximum zábavy“. Vrchol techniky VW tehdy ještě reprezentovala i dvouspojková automatická převodovka DSG.
Interiér byl na první pohled spartánský, karbonové šasi vozu bylo záměrně viditelné a zbytek obložení byl kombinací hliníku, kůže a Alcantary. Ve výbavě se však objevil systém bezklíčového přístupu, na přístrojové desce uprostřed rychloměru displej navigace a podle všeho měl EcoRacer i čtečku otisku prstů – pod otiskem bylo uloženo vaše oblíbené nastavení vozu, pokud jste jej třeba sdíleli s manželkou. Nejspíš celkem zbytečnost, ale na prospektu to vypadalo „cool“.
Ačkoliv sice mohli někteří fanoušci Volkswagenu projevit o naftový sporťák zájem, do produkce se EcoRacer nikdy nedostal. Automobilka jej označovala pouze jako inženýrské cvičení v oblasti úsporných dieselových motorů a práce s karbonovými vlákny.
S naftou uprostřed otevřeného sportovním konceptu si ovšem VW nehrál naposled. Stačí třeba zmínit rok 2009 a studii BlueSport, která už také vskutku zapadla prachem a zapomněním bez naděje na produkci.
Inspirace: Motor1.com