Na konci 80. let představil Chevrolet „macho“ rodinné/terénní MPV, které bylo i na dnešní poměry plné zajímavé techniky.
Koncepty nám většinou předvádí nejen designové směřování jednotlivých výrobců, ale často také ukazují techniku a jednoduše vymoženosti, na které se máme v nejbližší budoucnosti těšit. Pokaždé je přitom zábavné kouknout do minulosti a zjistit, které dnes silně propagované technické vychytávky se začaly objevovat na autech či konceptech starých i několik desítek let. A koncept Chevy Blazer XT-1 z konce 80. let měl zajímavých a dnes už rozsáhle používaných vychytávek hned několik.
Jméno Blazer má v historii Chevroletu původ už na konci 60. let a rovněž teď byste jej přiřadili nejčastěji ke kategorii terénních, respektive SUV modelů americké značky. Na autosalonu v Chicagu v roce 1987 se však tehdy objevil Blazer i jako studie kombinující proporce kompaktního MPV se schopnostmi jízdy mimo zpevněné silnice. Do tehdejší linie Blazerů tak koncept označený XT-1 jaksi zrovna nezapadal.
Ani vlastně neměl. Blazer XT-1 měl být čerstvým pojetím zavedených pořádků a hlavně tedy výkladní skříní technologických schopností Chevroletu. A přestože nelze vyvrátit, že by s podobnými vymoženostmi v této době či ještě dříve nepřišli i jiní výrobci, pod karoserií vcelku rodinně vypadající „dodávky“ od Chevyho asi takovou techniku čekal jen málokdo. I když tedy XT-1 vypadalo se svým žlutým lakem a velkými koly dost namachrovaně jako z nějakého akčního seriálu.
Aby Chevrolet vhodně spojil prostorný interiér s dostatečně terénními schopnostmi, koncept postavil na základě jeho tehdejší série pick-upů. Kromě zvýšeného podvozku, pohonu všech kol a zakázkových pneumatik Goodyear však dostal Blazer XT-1 už před 32 lety i systém řízení zadní nápravy, tedy možnost natáčet zadní kola s ohledem na zlepšení manévrovatelnosti vozu.
Systém navíc fungoval čistě elektronicky, takže zadní kola neměla mechanické spojení s volantem vepředu. V závislosti na rejdu předních kol a rychlosti jízdy tak systém sám upravoval vhodné natočení zadních kol o pár stupňů – tedy podobně jako u dnešních aut, kde se tyto systémy objevují stále častěji.
Chytrá elektronika nakonec řídila i automatickou převodovku, která byla spojena se zážehovým vidlicovým šestiválcem o objemu 4,3 litru, pocházejícím právě z pick-upu S-10, a stejným způsobem byl ovládán i pohon všech kol. Na základě prokluzu zadních kol tak řídící jednotka automaticky připojila do práce přední nápravu a rovněž byla schopna ideálně rozdělovat točivý moment mezi všemi koly a snažit se jejich prokluz snížit na minimum.
Interiér Blazeru XT-1 pak ctil „osmdesátkovou“ éru. Všude byly hromady tlačítek, ať už na středovém panelu, tak kolem volantu i na jeho středu. A když je zmíněn volant, spíše se myslí knipl s další dvojicí tlačítek na vrcholu jeho madel. K přístrojové desce a budíkům samozřejmě Chevrolet přistoupil velice futuristicky, jak se by se na 80. léta očekávalo.
Před řidičem tudíž byla tehdejší představa digitálního přístrojového štítu, pochopitelně ve formě skleněné CRT obrazovky, která zobrazovala všechno potřebné. Chevy svůj výtvor nazýval příhodně „Futurevision“ a popisoval ho jako „trojrozměrný informační displej pro řidiče“.
Přestože byste ale Blazer XT-1 viděli jako MPV či kompaktní dodávku, s praktičností se Chevrolet u konceptu nepřetrhl. Očividně, karoserie byla pouze třídveřová (i když tedy vypadá stylově) a interiér pouze čtyřmístný, ačkoliv tedy pro onu čtveřici pasažérů docela prostorný a také prosvětlený díky velkým oknům a proskleným panelům střechy.
Blazer XT-1 byl sice kompletně funkční, jeho přechod do sériové výroby však nebyl od samotného počátku zamýšlen. Opravu tedy fungoval jako studie oddělení Chevroletu pro vývoj nových technologií pod hlavičkou General Motors. A nakonec dnes patří do kategorie konceptů, u nichž si můžete říct, že velice zdatně předpověděli vývoj automobilů na pár desítek let dopředu.