Kapitoly článku:
- Úvod, Historie modelu, Testovaný vůz, Exteriér, Interiér, Výbava
- Zavazadlový prostor, Minulost testovaného vozu, Jízda s Fiatem, Bezpečnost
- Spolehlivost, Srovnání s kokurencí, Zhodnocení, Očima odborníka, Technické parametry
Fiat Stil nahradilo v nabídce automobilky kompaktní dvojčata Bravo/Brava a časem i větší Mareu. Stilo zazářilo na frankfurtském autosalonu v roce 2001, rok nato přišla na trh i varianta kombi Multiwagon, která prošla naším redakčním testem.
Trocha historie
Výroba Stila se rozběhla v rekonstruovaném výrobním závodě v italském Cassinu po předchozí vývojové investici téměř 1 mil. Euro. Při konstrukci vozu bylo využito zkušeností s prostorovým rámem prazvláštní Multiply a jedná se o představitele dosud nejmodernější modulární koncepce. Celá konstrukce vozu je rozdělena do příďového a záďového modulu, které jsou spojeny podélnými profilovými výlisky. Díky tomu lze bez výrazných investic měnit jak rozvor náprav, tak i rozchod kol.
Tento systém usnadňuje a urychluje možnosti dalších dílčích modernizací v podobě rozšiřování elektronických systémů nebo ladění podvozků. Podle toho je vidět, že do Stila představitelé značky Fiat vkládali velké naděje, protože finanční situace skupiny Fiat Auto již v té době nebyla nijak růžová. Stilo nakonec za plánovanými výrobními počty mírně pokulhávalo, nicméně nastartovalo vývoj v automobilce směrem k prosperitě. Tuto pochodeň nedávno úspěšně převzalo nové Grande Punto.
Model Stilo byl přitom zprvu k dispozici jen jako tří nebo pětidvéřový hatchback. Díky použití nejmodernějších technologií, rozsáhlé elektronické výbavě a znamenité aktivní i pasivní bezpečnosti už v základní výbavě dal definitivně zapomenout na pověst italských vozů coby druhořadých výrobků. Stilo do nižší střední třídy přineslo dosud jen zřídkakdy vídané prvky, řadu z nich dokonce už v základní výbavě všech verzí.
V oblasti bezpečnosti šlo zejména o šest airbagů (dvoustupňové čelní, dále boční a okenní, boční vzadu vždy za příplatek 10 000 Kč) a brzdové systémy ABS (protiblokovací), EBD (rozdělování brzdné síly), ASR (protiprokluzový) nebo MSR (přidá plyn, když hrozí smyk předních kol po prudkém podřazení). Tato zařízení řídí dvanáctiventilová jednotka ABS Bosch 5.7, pracující oproti běžným systémům až takřka do nulové rychlosti (starší systémy fungují teprve od asi 5 km/h). Zdrojem důvěry jsou také čtyři kotoučové brzdy. Vpředu mají vnitřní chlazení a průměr podle motoru od 257 do 284 mm, vzadu jsou kotouče plné a průměr mají 251 mm.
Základní specifikace testovaného vozu
Cena: 219 000 Kč
Rok výroby: 2002
Najeto: 86 000 km
Výbava: servo, 6x airbag, orig. rádio, ABS + EBD + ASR + MSR, centrální zamykání na DO, el. ovládání př. oken a vyhřívaných zrcátek, př. mlhovky, hands free sada, střešní ližiny
Další záznamy: koupeno nové v ČR, první majitel, servisní knížka
Verze vozu
Základem nabídky zážehových motorů byl šestnáctiventilový čtyřválec 1,2i/59 kW (později nahrazen větším 1,4i/70 kW), následovaly čtyřválce 1,6i/76 kW a 1,8i/98 kW (vybavený proměnným časováním ventilů) a pětiválec 2,4i/125 kW, určený pro sportovní verzi Abarth. Vznětové jednotky opanovaly moderní čtyřválce 1,9 JTD se vstřikováním common rail, zprvu „v jednobodové“ verzi Unijet s výkony 59 a 85 kW, později byly nahrazeny modernizovanými šestnáctiventilovými agregáty Multijet ve variantách 88 a 110 kW.
Stilo v karosérii kombi (Multiwagon) přibylo do modelové nabídky teprve koncem roku 2002. K dostání bylo s motory 1,6i, 1,8i a oběma vznětovými agregáty Unijet. Po modernizaci bylo Stilo Multiwagon k dispozici s jednotkami 1,4i a 1,6i a opět oběma naftovými Multijety. Podobně jako nabídka motorů se měnila i škála výbavových stupňů a jejich specifikací. Zprvu šlo o kombinaci Active, Dynamic a Abarth, později pak Active, Family, Racing a Dynamic. Objevily se také limitovaná verze Michael Schumacher (třídveřová karosérie, sportovní sedadla, výkonná audiosoustava) či Uproad (oplastovaný Multiwagon se slabším z motorů Multijet).
Kromě již zmíněných airbagů a brzdového systému byly všechny vozy již ve výbavě Active vybaveny například elektricky ovládanými předními okny a vyhřívanými zrcátky, specifickým dvoustupňovým elektrickým posilovačem řízení s režimem City, předními mlhovkami, panelem pro individuální nastavování palubních funkcí MyCar nebo rádiem s přehrávačem kazet (později z nabídky vypuštěno). Verze Dynamic pak přidávala třeba kůží obšitý volant a hlavici řadicí páky, klimatizaci, litá kola nebo polohovatelná zadní sedadla.
Mezi dalšími prvky, nabízenými ve vyšších stupních výbavy nebo za příplatek a v této kategorii dodnes ne vždy běžnými, musím zmínit třeba ESP, multifunkční volant, unikátní komunikační systém Connect (nabízený ve třech verzích), dvouzónovou digitální klimatizaci s dvojicí filtrů a čidlem kvality vzduchu, bezklíčové odemykání a startování, rozměrnou posuvnou a skládací skleněnou střechu, čidla pro parkování, automatické stěrače a spínání světel a xenonové světlomety, pro některé trhy dokonce i tempomat s automatickým udržováním vzdálenosti za jedoucími vozy nebo nezávislé topení s dálkovým ovládáním.
Design
Charakteristickým rysem Stila všech verzí, který se záhy stal v daném segmentu standardem, je vyšší stavba karosérie (viz poslední kapitolu, část „Tváří v tvář konkurenci“). Multiwagon je ve srovnání s pětidvéřovým Stilem o 261 delší a o 45 mm vyšší. Sedadla jsou výše uložená a je z nich dobrý výhled, nemluvě o větším prostoru pro hlavy cestujících. Od sloupku B včetně jsou všechny sloupky až dozadu černé, což podporuje dojem větší zasklené plochy.
Stilo Multiwagon se vyznačuje na italský vůz velmi decentními tvary, které sice neoslní, ale také pomaleji stárnou. Autorem designu Stila je Peter Fasbender, který se co do tvaru podepsal i pod dvojčata Bravo/Brava. Jak se ukázalo během testu, hrana ve spodní části bočních dveří do značné míry omezuje špinění boků karosérie za deště. Matné otěrové lišty mají za úkol chránit boky a hrany vozu před drobnými šrámy.
Přední nárazník, kombinovaný se spoilerem, má dvě mohutná vodorovná žebra, mezi nimiž se v jeho střední části přivádí vzduch k chladiči. Poměrně nízké sdružené světlomety mají na každé straně po dvou namodralých „kapkách“ s žárovkami parkovacích světel. Pod společným čirým krytem najdeme oddělené paraboly pro potkávací a dálková světla (jejich účinnost je bohužel jako u většiny moderních vozů diskutabilní), na vnějších okrajích jsou blinkry a přímo pod nimi pak poněkud nezvykle uložené mlhové světlomety.
Ty byly dodávány oproti většině konkurence standardně do všech verzí Stila. Mezi reflektory je opět vodorovně žebrovaná maska z matného plastu, kterou na jejím středu zdobí kruhový znak FIAT s motivy trofejního věnce na okraji. Jediným vertikální motivem na přídi jsou dva prolisy, které se táhnou od okrajů prostoru pro poznávací značku kolem vnitřní hrany světel a rozplývají se na konci kapoty.
Zadní sdružená světla sice nejsou orientována vertikálně jako tomu bylo u modelu Marea Weekend, ale díky svému rozdělení ani tak neomezují přístup k zavazadlovému prostoru. Střešní ližiny, lakované v barvě vozu, jsou vedeny po celé délce střechy a do siluety vozu byly začleněny velmi nenásilně a zdařile. Víko zavazadlového prostoru zasahuje hluboko do výřezu zadního nárazníku, což usnadňuje manipulaci se zavazadly.
Uvnitř
Vlivem vyšší stavby vozu je interiér znamenitě přístupný a prostorný. Přední sedadla navázala na vydařené konstrukce z řady Bravo/Brava/Marea, jsou tedy velmi rozměrná, dostatečně tuhá a nabízejí přijatelné boční vedení. V základní výbavě bychom však marně hledali stavitelné bederní opěrky, řidičovo sedadlo má alespoň regulovatelný sklon sedáku pomocí „kolébky“.
Dostatek místa mají také cestující vzadu, k dispozici je jim účinný ventilační výdech v zadní části loketní opěry předních sedadel a sklopný stolek na zadní straně spolujezdcova opěradla. Stejně jako u svých předchůdců má také Stilo zadní opěrky hlav zcela zapustitelné do opěradel, což v případě neobsazenosti umožňuje snadný výhled směrem vzad a usnadňuje sklápění sedadel při zvětšování zavazadlového prostoru.
Mile překvapily použité obkladové materiály a jejich přesné zpracování. Interiér je sice poněkud fádní a nijak přehnaně nóbl, ale posádku neobtěžují žádné pazvuky a vše je na svém místě. Před řidičem je poměrně malý volant s tlustým věncem a krytem airbagu aktivujícím houkačku takřka po celém jeho středu. Ovládání vozu je velmi jednoduché. Na středovém panelu pod rádiem naleznete přehledné otočné ovladače ventilace a topení, doplněné tlačítky pro recirkulaci vzduchu a vyhřívání zadního okna.
Vlevo od řadicí páky, která je dlouhá, ale řadí přesně, je tlačítko City, přepínající dvoustupňový elektrický posilovač řízení Dualdrive, tradiční specialitu vozů Fiat. Aktivaci manévrovacího režimu City hlásí kontrolka na přístrojové desce. Té vévodí velké, konvenční stupnice tachometru a otáčkoměru, doplněné půlkruhovými stupnicemi palivoměru a teploměru hladicí kapaliny uprostřed.
Pod nimi je třířádkový monochromatický displej, zobrazující v základním režimu čas, datum, počítadlo kilometrů, vnější teplotu a sklon světlometů, ale sloužící také informacím palubního počítače (s ovládáním na konci pravé páčky pod volantem) a modulu MyCar. Přístrojový štít je doplněn řadou užitečných kontrolek, např. rozsvícených světel, nezapnutého pásu řidiče (pouze informativní charakter), airbagů a jejich deaktivace nebo poruchy posilovače řízení. Vnější osvětlení se ovládá vačkou na levé páčce pod volantem a lze jej mít stabilně zapnuto, protože po zhasnutí motoru se světla vypínají. Parkovací světla mají poněkud netradičně zvláštní tlačítko pod panelem MyCar ve společnosti spínačů předních a zadních mlhovek. Po otevření dveří spolujezdce je možné klíčem deaktivovat některé airbagy pro instalaci dětské sedačky.
Interiér osvětlují dva stropní moduly, za tím předním je navíc odkládací schránka správně vyspádovaná tak, aby z ní věci nevypadávaly. Stropní svítilny mají ve tmě prosvícená tlačítka. Uvnitř vozu naleznete řadu odkládacích míst nejrůznějších rozměrů, pod airbagem před spolujezdcem je dvoudílná schránka s víky výklopnými proti sobě.
Palubní elektronická výbava
Fiat na Stilu moderními technologiemi nešetřil, takže se zde setkáváme s funkcemi, kterými nedisponuje ani řada dnešních aut střední třídy. Začněme třeba panelem na loketní opěrce v řidičových dveřích. Zde nacházíme elektrické ovládání zpětných zrcátek, centrálního zamykání a oken předních dveří, z nichž obě lze v obou směrech ovládat jediným dotykem. Centrální zamykání má dálkové ovládání, kterým lze po dvojím stisku aktivovat druhý stupeň zamykání, při kterém nelze vůz odemknout zevnitř. Dlouhými stisky lze také dálkově spouštět nebo zavírat okna v předních dveřích. Po nastartování palubní systém ověří funkčnost všech agregátů a po oznámení „Check OK“ lze směle vyrazit kupředu.
Přední světla mají oblíbenou funkci Follow-me-home. Po zhasnutí motoru se pohybem levé páčky pod volantem směrem k volantu rozsvítit hlavní světla na 30 vteřin, dalšími impulsy lze tuto dobu prodloužit až na 120 sekund, o čemž je řidič informován na displeji na přístrojovém štítě.
Pod výdechem ventilace na palubní desce zcela vlevo je ovládací panel MyCar, o němž jsem se zmínil už dříve. Jsou zde soustředěny ovladače mlhovek, parkovacích světel, intenzity podsvícení palubní desky, ale především řady nastavitelných funkcí. Tlačítkem Mode vstoupíte do menu, kde volíte třeba jazyk, teplotní jednotky, varování překročení nastavené rychlosti, automatické zamykání dveří po rozjetí, hlasitost upozorňování na chyby a podobně. Menu je navíc organizováno velice přehledně. Všechna čest.
Rádio s kazetovým přehrávačem mělo velmi slabý příjem rozhlasových vln.