Kdo někdy řídil Alfu Romeo 147, tak ví, jak moc dobré auto na řízení to je. Kdo jí dokonce vlastnil, tak ví, že vás umí i trochu potrápit. Každopádně má tak velké charisma, že patří do hatchbackové síně slávy.
O uvedení Alfy Romeo 147 se psalo už u nás na Autorevue.cz, však premiéra proběhla na 68. mezinárodním autosalonu v Turíně před třiadvaceti lety, to jsme akorát začínali. Alfa si tehdy připravila vůz ve velmi oblíbeném segmentu kompaktních hatchbacků jako zbraň proti Fordu Focus nebo Volkswagenu Golf, ambice ale mohly sahat až k Audi A3. Od předchozích hatchbacků 145 a 146 byla 147 velkou změnou, především designově, protože vyměnila zastaralé hranaté tvary za elegantní linky a krásné křivky a stála na platformě Alfy 156 s rozvorem zkráceným o pět centimetrů.
Podle některých pramenů se zdá, že za tvary modelu 147 stojí slavný Walter de Silva, nicméně ten skončil ve vedení studia Alfa Romeo Centro Stile v roce 1999, za tvary 147 tak stojí Andreas Zapatinas, který se mimo jiné v minulosti zasloužil o takzvané angel eyes u vozů BMW. Do finální fáze projektu však 147 dovedl designér Antonio Rosti. Alfa tehdy šla hodně do retro designu, což je poznat především podle přední masky ve tvaru klínu, kvůli čemuž se mnohým alfám přesunuly poznávací značky na stranu. Klín odkazuje třeba na Alfu Romeo 6C 2500.
147 uchvátila mnoho svých zákazníků, včetně mě, svým interiérem. Přední sedadla byla skvěle tvarovaná a řidičská pozice vynikající. Materiály byly na skvělé úrovni, přístroje dobře čitelné a celkově se interiér intuitivně a snadno ovládal. Otáčkoměr a rychloměr zabudované v hlubokých stříbrných tunelech, skvěle padnoucí tříramenný volant a vynikající pozice pedálů jasně dávaly najevo sportovní zaměření vozu, čemuž odpovídalo i naladění podvozku a motory.
Na trh přišla 147 se třemi šestnáctiventilovými motory Twin Spark. Základ o objemu 1,6 litru s přídomkem Eco měl 77 kW (105 koní). Jeho silnější varianta disponovala výkonem 88 kW (120 koní) a nejsilnější benzin byl dvoulitr o výkonu 110 kW (150 koní). Manuální převodovka byla samozřejmostí, u dvoulitru pak byla k mání i diskutabilní převodovka Selespeed (robotizovaná manuální převodovka odvozená z převodovky z Ferrari 355 F1 od Magneti Marelli). Naftová motorizace 1.9 JTD s technologií common rail inženýra Maria Ricca byla k mání později, stejně jako pětidveřová karosářská varianta. To už ale stihla třídveřová benzinová alfa získat titul Auto Roku 2001, stála třeba proti Fordu Mondeo.
Odbornou motoristickou veřejnost alfa zaujala mixem svých vlastností, kdy ty jízdní mezi ostatními jistě převyšovaly. Vůz měl velmi přesné a strmé řízení, což se v kombinaci s předním dvojitým lichoběžníkovým zavěšením projevilo na agilních jízdních vlastnostech. 147 byla tím hatchbackem, ve kterém jste se šli klidně po práci projet, jako by to bylo sportovní auto. Po cestě do práce vás zase uměla nabít energií. Byla jednoduše radost s ní jezdit. A stačil na to i základní motor Eco, který měl dostatek elánu a konejšil řidiče řízným zvukem.
Díky těmto odvážným krokům (design, řešení podvozku, motory) byly modely 147 a 156 velmi oblíbené, nicméně vyžadovaly specifický přístup, na který mnoho majitelů zanevřelo, respektive mysleli si, že se do nich lije jen benzin a mohou sportovně jezdit od rána do večera. Pak to často mohlo dopadnout i větou - Já nechci problémy, tak si radši koupím toho golfa. A ten focus přece taky hezky jezdí. Benzinová alfa totiž chtěla i litr oleje na 1000 kilometrů, byla velmi náchylná na jízdu za studena a nebála se říct si o více než 8 l/100 km při klidné jízdě.
Dnes můžete koupit vylítanou chudinku za třeba třicet tisíc korun, která má na hrbu 150 tisíc kilometrů, ale stejně vyžaduje velké investice. Ať už do motoru, nebo do podvozku. Na technické detaily a také na to, jak se o Alfu dobře starat a dobře si ji vybrat, se ale můžeme podívat někdy příště. Dnes vzpomínáme.
Alfa 147 nebyla moc praktická, třeba zavazadlový prostor měl objem pouze 280 litrů, což bylo méně než u Fiatu Stilo či menšího Fordu Fiesta. Za základní výbavu se ale stydět nemusela, obsahovala šest airbagů, klimatizaci, centrální zamykání, elektricky ovládaná a vyhřívaná vnější zpětná zrcátka, volant i řadicí páku čalouněné kůží a audiosystém s osmi reproduktory. České zastoupení chtělo za takový vůz s motorem 1.6 Eco (77 kW) celkem 549.000 Kč. Za příplatek mohly ve voze být reproduktory Bose.
Svůj sportovní potenciál Alfa Romeo 147 naplnila jak závodní verzí, tak i civilní ostrou verzí GTA, která si převzala motor z modelu 156 GTA. Vidlicový šestiválec o objemu 3,2 litru dával vozu v 6200 otáčkách fascinující výkon 184 kW (250 koní). Vše šlo na přední kola přes šestistupňovou přímo řazenou převodovku, později byl k mání i automat Selespeed. Auto nemělo pohon všech kol a ani žádný chytrý diferenciál na předku, takže šlo s vypnutou stabilizací o takového hraboše předního, ale s neskutečným charakterem.
V roce 2006 byl představen facelift, který změnil mnohé. Především design, který se po vzoru již existující Brery dotkl tenkých a dlouhých předních světlometů. Ikonický klín byl nyní širší a kompletně přepracovaný byl i přední nárazník. Naftová motorizace 1.9 JTD posílila na výkon 110 kW (150 koní). Na přání pak byl k mání i měkčí podvozek s výmluvným názvem Comfort. Později byla Alfa k mání také ve verzi Q2, kdy byl motor 1.9 JTDm spojený se samosvorným diferenciálem Torsen. Mělo ho i GT.
Alfa Romeo 147 se dle Good Car Bad Car stala čtvrtou nejúspěšnější alfou. Po Alfasudu, 33 a 156 s počtem prodaných kusů přesahujících krásné číslo 650.000. Dalo by se tak říct, že se z Alfy stala masovka. Na produkt, který byl dělaný primárně emocemi, nikoliv jako běžný průmyslový produkt stvořený za účelem obyčejné přepravy při zachování nízkých výrobních nákladů. 147 byla kvalitním produktem, jakkoliv to mohou zhrzení majitelé olítaných chudinek rozporovat.
A dobře jezdícím hatchbackem je tento vůz i dnešní optikou. Za vše vděčí pečlivému ladění testovacích jezdců. Vzpomeňme, že tohle nebylo ještě v digitální éře, vše se muselo skutečně odjezdit. Testovacím jezdcům se po úspěchu vozu muselo skutečně dobře spát. Nástupcem modelu 147 byla Giulietta. Té se ale nepodařilo dosáhnout věhlasu své předchůdkyně.