Kdo říká, že svižné svezení musí stát statisíce? Vyzkoušeli jsme ojetou Alfu 146 1,8 TS, které sportovní duch rozhodně nechybí.
Kapitoly článku:
Vyzkoušeli jsme pro vás další zajímavou ojetinu, tentokrát padla volba na jižanský temperament v podání Alfy Romeo.
Testovanou Alfu 146 nám zapůjčil Autobazar Prachárna z Hradce Králové.
Pár slov k historii
Pohon zadních kol k Alfě Romeo neodmyslitelně patřil po desítky let. Změnu přinesl model Alfasud z roku 1971 s pohonem kol předních a odvrácení od klasické koncepce potvrdil rok 1983, kdy se zrodil další kompaktní model 33 opět s pohonem přední osy. Dostupná Alfa s třináctistovkou a patnáctistovkou pod kapotou nebyla pro letité příznivce tradiční italské značky to pravé ořechové, ale své kupce si našla. Prodeje automobilky ale zůstavaly přesto slabé a nespasil je ani model 33 Giardinetta, což bylo poměrně zdařilé kombi na bázi modelu 33, které se na trhu objevilo v roce 1984. Alfa se tak dva roky poté ocitla v pasti, které už nebylo úniku.
Krachující automobilku s nezajímavými modely koupil v roce 1986 Fiat a ještě v témže roce Alfa představila decentní facelift modelu 33 a novou škálu motorů, která zahrnovala i tehdy populární sedmnáctistovky. Další drobný facelift následoval v roce 1990 a pouť modelu 33 se uzavřela v roce 1994.
Tehdy ji nahradil nový model 145, kompaktní hatchback na podvozku odvozeném od koncernového sourozence Fiatu Tipo. V roce 1995 byl představen z modelu 145 odvozený liftback 146. V roce 1999 se model 146 dočkal faceliftu a s ním i jakési harmonizace nabídky pohonných jednotek. Nicméně hodiny modelu 146 nemilosrdně tikaly a tak byl o rok později nahrazen modernějším nástupcem 147, což už je docela jiný příběh.
My jsme se mohli podrobněji podívat na zoubek modelu 146 z roku 1997 a 130 tisíci najetými kilometry.
Motorizace pod kapotou
Alfa Romeo 146 byla nabízena se širokou škálou motorizací od čtrnáctistovek až po dvoulitry, které byly s to uspokojit většinu zájemců o sportovně laděný kompakt, i když ryzím příznivcům sportovních Alf Romeo chyběla v nabídce opravdu vrcholná verze.
Model 146 byl nabízen se dvěma typy benzinových agregátů. K obvyklé nabídce se přidaly nové šestnáctiventilové čtyřválce TwinSpark se dvěma svíčkami na válec. Zatímco starší osmiventilové TwinSparky z předchozích modelů značky vydržely věčnost, ty novější trpěly alespoň v počátcích menší spolehlivostí a trvanlivostí. Problémy s nimi vyřešil až zmiňovaný facelift v roce 1999.
Základní motorizací byl čtyřválcový boxer 1,4 i.e. o objemu 1 351 ccm, který poskytoval výkon 66 kW (90 k) při 6 000 ot./min a točivý moment 115 Nm při 4 400 ot./min. Tento motor se poměrně osvědčil a patří mezi spolehlivější.
Druhým boxerem v nabídce byl šestnáctiventilový čtyřválec 1,7 i.e. 16V o objemu 1 712 ccm, poskytující maximální výkon 95 kW (129 k) při 6 500 ot./min. a největší točivý moment 148 Nm při 4 300 ot./min.
Základní TwinSpark 16V představoval čtyřválec objemu 1 370 ccm. Poskytoval sice krásný výkon 76 kW (103 k) při 6 300 ot./min. a největší točivý moment 124 Nm při 4 600 ot./min, ale po čase trpěl značnou spotřebu oleje. Šestnáctiventilový Twin Spark potkají fatální problémy i po pouhých 150 000 km a výjimkou nebývá ani utržená ojnice.
Nepříliš doporučeníhodnou variantou je i čtyřválec 1,6 TwinSpark 16V o objemu 1 598 ccm, ze kterého poskytuje výkon 88 kW (120 k) při 6 300 ot./min. a největší točivý moment 144 Nm při 4 500 ot./min. Motor vypadá na první pohled stejně jako pozitivně přijímaný 1,6 TwinSpark v Alfe 147, ale dřívější datum výroby mu nesvědčí. Hrozí totéž, co u ostatních 16V TwinSparků své doby.
Další v řadě je čtyřválec 1,8 TwinSpark 16V, který jsme měli v testu. Z objemu 1 747 ccm poskytuje pěkný výkon 103 kW (140 k) při 6 300 ot./min. a největší točivý moment 165 Nm při 4 000 ot./min.
Další v nabídce je šestnáctiventilový čtyřválec o objemu 1 970 ccm, ze kterého poskytuje výkon 110 kW (150 k) při 6 200 ot./min. Největší točivý moment činí 187 Nm při 4 000 ot./min.
Pokud lze nějaký motor opravdu doporučit, pak je to osvědčený osmiventilový čtyřválec 1,6 i.e. o objemu 1 596 ccm, který poskytuje relativně slušný výkon 76 kW při 6 000 ot./min. Největší točivý moment činí 134 Nm při 4 500 ot./min. Nebývají s ním potíže a spotřeba se vejde do 8 l/100 km.
Vznětovým dnem a zároveň vrcholem nabídky byl z počátku čtyřválec 2,0 TD o objemu 1 929 ccm s nepřímým vstřikováním do předkomůrky. Obstarožní turbodiesel poskytoval výkon 66 kW (90 k) při 4 200 ot./min. a největší točivý moment 186 Nm při 2 500 ot./min. Pod 2 000 ot./min. se nic nedělo a nad tyto otáčky se musel řidič malé Alfy smířit se sedmilitrovou spotřebou, což zrovna nestojí za aspekty spojené s provozem turbodieselu této konstrukce.
Z hlediska spolehlivosti byla nabídka motorů, jak jsme již zmínili, poněkud vylepšena po faceliftu v roce 1999, kdy se sice základním motorem stal 1,4 TwinSpark 16V, dalšími benzinovými agregáty byly různě vylepšené šestnáctiventilové TwinSparky a absolutní novinkou se stal turbodiesel 1,9 JTD. Přeplňovaný vznětový čtyřválec o objemu 1 910 ccm poskytoval výkon 77 kW ( 105 k) při 4 000 ot./min. a největší točivý moment 255 Nm vrcholil při 2 000 ot./min. Tento nafťák je z už docela jiné dimenze a podstatným detailem je také jeho spotřeba kolem 6 l/100 km.
Přednosti a nedostatky Alfy Romeo 146
K jednoznačným přednostem modelu 146 patří dostatečná antikorozní ochrana. Koroze si v minulosti vybrala daň na modelu 33 a pokosila jeho řady v evropských statistikách. Pokud již volíte motor, zvolte si pohodu v podobě osmiventilové šestnáctistovky nebo libovolného motoru po posledním faceliftu, vč. moderního přímovstřikového dieselu JTD.
Očekávanými přednostmi jsou jízdní vlastnosti a dynamika motorů. K dalším devizám patří obratnost v městském provozu, nadčasový design a příznivé ceny ojetin, o které není příliš velký zájem.
Naopak k nedostatkům patří dílenské zpracování, nesouměrné slícování dílů karosérie, případně drahé náhradní díly a komplikovaný servis motorů (včetně nutné a někdy zanedbávané výměny rozvodů každých 120 000 km), který jsme již zmínili. Jinak je Alfa Romeo 146 až překvapivě nenáročným automobilem se sportovními geny.
Méně komfortní odpružení, nepřesné řazení, opotřebení synchronizací v převodovce, předčasné opotřebení brzd, přední nápravy, řízení, koroze výfuku, vadná spojka a problémy s elektronikou a elektrickou soustavou vozu patří k nejčastějším závadám vozu.