Že vám jméno Santana nic neříká? O důvod více přečíst si náš test. Vyzkoušeli jsme model PS 350, který má blízko k Suzuki Vitara.
Kapitoly článku:
- Úvod, Historie, Design exteriéru a interiér
- Hi-tech pod kapotou, Žebřinový rám, brzdy, řízení, řazení, ovladatelnost, Jízdní vlastnosti, Terénní dravec
- Naměřená dynamika, Ceny, Závěr, Technické parametry
- Kompletní fotogalerie včetně ostrého terénního testu!
Nikdo by jí nehádal dvacet let na trhu a nikdo by jí netipoval značku na kapotě. Kamkoliv přijedete, lidé si chtějí prohlédnout tuning Suzuki Vitara. Jenže vy jezdíte Santanou PS 350. Jak to tedy je?
Historie automobilky a jejího prvního modelu
Na počátku stálo založení továrny Metalurgica de Santa Ana v roce 1955. Specializovala se na výrobu zemědělských strojů. Už v roce 1958 došlo k podpisu kontraktu na výrobu terénních automobilů s firmou Land Rover. Nové offroady byly na trhu nabízeny pod obchodní značkou Santana a už v šedesátých letech byl zahájen export do Latinské Ameriky.
Inovace historických modelů Land Rover probíhala v Santaně po celá šedesátá léta. V sedmdesátých let vyvinula vlastní benzinové a naftové šestiválce a v roce 1978 vlastní vývoj vyvrcholil modelem Santana 2000, terénním automobilem s nosností nad 2 tuny. Jeho vojenská verze Ligero se stala nejrozšířenějším offroadem ve službách španělské armády.
Jenže v roce 1983 úspěšná spolupráce s Land Roverem skončila a Santana se ocitla sama mezi velkými automobilkami. Trvalo dlouhých osm let, než se stal jejím majoritním akcionářem japonský specialista na pohon 4x4 Suzuki. Společnost se proto přejmenovala na Santana Motor SA.
Už v roce 1995 Vláda provincie Andalucia přebírá vlastnictví společnosti Santana a kontrakt se Suzuki je rozšířen na další trhy a modely vozidel. Od roku 1998 je klíčovým modelem nástupce Land Roverů PS-10.
Nové vedení společnosti představuje svůj strategický plán, zahrnující projekt vývoje nového vozidla pod kódovým označením PS-10. Koncept PS-10 byl představen na automobilovém veletrhu v Seville v roce 1999. Tyto vozy už se uplatnily v českých podmínkách zejména u těžebních společností. V roce 2005 pak na český trh přišel i model PS-300 a PS-350, což není nic jiného než licenční Suzuki Vitara předchozí generace. Od konce loňského roku se pak pod kapotu kompaktního off-roadu montuje úsporný přeplňovaný vznětový čtyřválec 1.6 HDi od francouzské PSA, který důvěrně známe pod kapotou Citroënů, Peugeotů nebo Fordů.
Tím ale peripetie Santany nekončí, protože jejím novým vlastníkem se stala společnost Iveco, která brzy značku Santana pošle nemilosrdně do důchodu, podobně jako to učinila s českou Karosou. A tak se někdejší Land Rovery a Suzuki začnou vyrábět pod obchodním jménem Iveco Massive.
Vitara budiž pochválena
Suzuki Vitara v provedení Cabrio a Hardtop se objevila v roce 1988, v roce 1991 ji následovalo provedení Wagon, ze kterého vychází také model PS 350. Výhodou byly příhradový rám a klasická koncepce, nevýhodou absence vznětových motorů. Vitary v různých karosářských variantách si brzy našly cestu k českým milovníkům terénu a z tohoto důvodu v roce 2005 začal výhradní importér automobilů Santana do ČR, společnost Dajbych, dovážet také modely PS-300 a PS-350, které jsou licenčními Vitarami první generace.
Nadčasový design
Celková délka PS-350 je 4 040 mm, výška 1 700 mm a šířka 1 635 mm. Rozvor je 2 460 mm. Přední nájezdový úhel činí 38 a zadní 23 stupňů. Světlou výškou 200 mm se řadí mezi SUV a off-roady. Maximální přípustná celková hmotnost brzděného přívěsu je 1 450 kg.
Příď Santany je oproti většímu a technicky staršímu PS-10 moderní až lehce futuristická. Může za to čirá optika předních světlometů, které jsou důsledně kruhové a subtilní. Tuningový vzhled tak činí potomka Vitary opět pohledným a nadčasovým. Původní hranaté přední světlomety nahradila dvojice kruhových, ukazatele směru jsou spolu s opravdu subtilními pozičními světly umístěny v nárazníku.
Příď nejvíce ovlivňuje zdařilá přední maska s logem, masivní přední nárazník a rozměrná kapota se spárami až v bocích. Čelní sklo je vysoko zvednuté a vůz opticky zvětšuje. Santana působí díky vysoké kabině a nízko posazeným vnějším zpětným zrcátkům a rozkročeným bokům masivně.
Profil Santany zdůrazňuje neokázalé hrany konce osmdesátých let. V té době také začala někdejší Vitara vznikat. Příď s lehkým zkosením, přední blatníky s výrazným profilováním a plastové lemy nad působivými patnáctipalcovými ocelovými disky do terénu, na kterých jsou namontovány pneumatiky BF GoodRich All Terrain TA o rozměrech 195/50, celek dokresluje přední kapota s výraznou spárou, která se dnes nosí snad jen u Saabů.
Čelní sklo má na dnešní poměry nezvykle mírný sklon, v terénu naopak plní dobře funkci vynikajícího výhledu i do stran. To ještě zlepšují tenké A sloupky. Hranaté dveře s výrazným bočním lemem jsou emočně neutrální, vozu trochu chybí ochrana prahů. Záď je pak takřka svislá.
Záď zaujme do boku otevíranými pátými dveřmi a rezervou umístěnou bez plastového krytu na zádi. Je to určitě praktičtější než na podvozku nebo v zavazadlovém prostoru, v českých podmínkách si to ale vyžádá dodatečné zajištění proti krádeži.
Zadní nárazník je vysloveně decentní, opět zaujme čirá optika kulatých koncových svítilen, které nejsou na rozdíl od Vitary sdružené. Jejich tuningový vzhled má na svědomí časté dotazy, zda se nejedná o upravenou Vitaru, kterou má offroadová veřejnost pod kůží.
Vzpomínky na minulost
Dveře se otevírají v nepříliš širokém úhlu, prostoru v kabině je ale díky vysoké stavbě více než dost. Po jejich otevření vás uvítají nefalšovaná osmdesátá léta včetně tvrdých plastů, historického ovládání klimatizace podobajícího se kalkulačce nebo předních sedadel s decentním bočním vedením, která dnes vyšla z módy.
Po usednutí vás kritika sedadel přejde, sedí se v nich docela příjemně, zato volant lze nastavit pouze výškově. Klasický přístrojový štít doplňuje zvýrazněná středová konzola se stříbrným lemováním, které má připomínat imitaci hliníku.
Pikantní je ovládání klimatizace s malými tlačítky, které nás vrací do japonských vozů osmdesátých let. Autorádio, odkládací schránka, popelník se zapalovačem... pak už následuje středový tunel s řadicí pákou, ruční brzdou a pákou přídavného pohonu všech kol a redukční převodovky.
Místa na zadních sedadlech je rovněž dostatek, dva cestující se netísní v žádném směru, ale ve třech je těsno na šířku, výhodou je možnost změny úhlu opěradla, nevýhodou absence ergonomie u zadní lavice.
Zato sklopit ji lze vzorově, samozřejmě ve prospěch zavazadlového prostoru. A tak získáte z 263 litrů zavazadelníku najednou 1 920 litrů místa.
