Turbodiesely v sobě v současné době obsahují velké množství technologií, které vylepšují jejich vrozené neduhy. Také kvůli tomu vznikají četné varianty jejich označení. Vyznáte se v nich?
Dieselové motory má dnes s výjimkou Ferrari a několika dalších značek v nabídce téměř každý výrobce osobních aut. Obvykle pak pro jejich označení používají vlastní název a zkratky. Někdy je to až úsměvné, když stejný agregát získá několik označení. Ty se liší podle toho, jaké logo má vůz, do kterého je právě namontován.
Pojďme se nyní zaměřit na pět respektovaných výrobců dieselových přeplňovaných motorů:
CDI, Bluetec, "d": První přeplňovaný diesel měl Mercedes
V roce 1978 stuttgartský výrobce jako první uvedl na trh osobních aut vznětový motor přeplňovaný turbodmychadlem. Agregátem s označením 300 SD - Super Diesel se mohla pyšnit první oficiálně pojmenovaná třída S - generace W116. Třílitrový pětiválec s nepřímým vstřikováním dosahoval výkon 112 koní (82 kW) a točivého momentu 228 Nm.
V posledních letech u Mercedesu s označením turbodieselů žonglují jako v cirkusu. Označení CDI - Common rail Diesel Injection již na nejnovějších generacích neuvidíte. Stejně tak ovšem ještě před dvěma lety používané Bluetec. Takové motory disponovly technologiemi pro šetrnější spalování nafty, jako například vstřikování kapaliny AdBlue, které Mercedes využívá již od roku 2005.
U Mercedesu se nyní po vzoru konkurenčního BMW spokojí s prostým "d" za označením motorizace. Pod tímto označením však například u třídy A můžeme najít také agregát 1,5 dCi od Renaultu.
JTD: Od prvního common-railu až po Multijet
Největším italským výrobcem automobilů pokračujeme především pro jeho jedno významné prvenství. Prvním vozem s přeplňovaným přímovstřikovým naftovým motorem totiž byl Fiat Croma v roce 1987. Jeho devatenáctistovka nabídla 68 kW a nesla označení Turbo D i.d., což znamená iniezione diretta - přímý vstřik.
S nástupem Alfy Romeo 156 začali Italové používat označení JTD - uni-Jet Turbo Diesel. V roce 1997 byla Alfa Romeo právě na tomto modelu prvním výrobcem, který použil vstřikování typu common rail.
Dnes Fiat své turbodiesely označuje jako Multijet. Zatímco motory JTD využívaly ve válcích pouze dva vstřiky - jeden předvstřik, a druhý s hlavní dávkou paliva, motory Multijet využívají vstřikování common rail od druhé generace. Umí rozložit vstřik až do pěti dávek během jednoho cyklu.
HDi: Peugeot a Citroën tři písmena nemění, přidává však eko-zkratky
Francouzský koncern PSA své turbodiesely od osmdesátých let nazýval prostým TD - Turbo Diesel. S představením faceliftu Peugeotu 406 v roce 1999 se však na scénu dostává označení HDi - High-pressure Direct injection. Od předchůdce se vznětový dvoulitr lišil především vysokotlakým vstřikováním common rail.
Od té doby se Francouzi těchto tří písmen drží, přidávají však další označení, která mají co dočinění s ekologií. Jako první výrobce představili filtr pevných částic. Stalo se to již v roce 2000 při zahájení výroby sedanu vyšší střední třídy 607. Takové motory nesou dodatečné označení FAP - Filtre A Particules.
V roce 2010 s debutem druhé generace Citroënu C4 se začalo přidávat písmeno "e". Šestnáctistovka e-HDI je součástí mikrohybridního pohonného ústrojí. Tato technologie zpříjemňuje reakce systému stop-start. Auto má pro tyto účely samostatnou elektrickou soustavu. Motor se dokáže vypnout již pod rychlostí 30 km/h. Během jízdy bez nastartovaného motoru ovšem funguje posilovač brzd, řízení a další funkce. Diesel se opět nastartuje během několika milisekund. Ovšem nikoli startérem, ale reverzibilním alternátorem - tedy plynule, rychle a bez velkých vibrací.
V současné době koncern PSA používá označení BlueHDI, které označuje modernizované jednotky se vstřikováním kapaliny AdBlue do výfuku.
TDI: Modla fanoušků Škodovky, ale také průšvihář
Prvním autem, které využívalo dnes již legendární označení TDI - Turbo Direct Injection - bylo Audi 100. Na podzim roku 1989 jím byl označen podélně uložený řadový pětiválec o objemu 2,5 litru a výkonu 120 koní.
Čeští motoristé si ale s označením TDI spojí především s jednotkou o objemu 1,9 litru. Také té se dočkalo nejprve Audi. Tentokrát model 80 v roce 1991. Základní verzi o výkonu 90 koní doplnila o čtyři roky později výkonnější varianta, která díky turbodmychadlu s variabilní geometrií lopatek disponovala výkonem 110 koní. Obě varianty se v roce 1996 dostaly do Škody Octavia první generace, kde si vysloužily u řady majitelů slova neskonalého obdivu.
Volkswagen se až neuvěřitelně dlouho vyhýbal vysokotlakému vstřikování common rail. Experimentoval s ním sice v roce 1999 v Audi A8 první generace, avšak poté se dlouhé roky držel konceptu Pumpe-Düse, neboli čerpadlo-tryska. Dokud byl systém common rail, který představil Fiat v Alfě Romeo 156 již v roce 1997, v plenkách, TDI takovým motorům ještě stačila. Vstřikovacím tlakem 2050 barů dokonce první generace common railu překonávala. Ovšem později se tlaky v zásobníku stlačené paliva stále zvyšovaly, což vedlo ke zvýšení výkonů a snížení spotřeby paliva. Na to už německá koncepce nestačila.
Common rail se začal používat ve čtyřválcových vznětových motorech koncernu Volkswagen až v roce 2007. Konkrétně u modelů Audi A4 a VW Tiguan. TDI je nyní v médiích skloňováno z úplně jiného důvodu - kvůli instalaci softwaru umožňujícího manipulaci s emisemi při homologačních zkouškách do 11 milionů motorů po celém světě.
dCi: Francouzsko-japonské přátelství
Zkratka dCi vznikla z anglického diesel Common rail Injection. Takové označení používá Renault a Nissan od roku 2000, kdy se devatenástistovka objevila pod kapotou modelů Laguna či Scénic a nahradila jednodušší motory dT či dTi. Podobně jako u PSA si svou zkratku tyto motory vysloužily díky aplikaci vysokotlakého vstřikování common rail.
Za téměř legendární motor je již dnes označován agregát 1,5 dCi. V roce 2005 byl jedním z prvních vznětových motorů Renaultu, které využívaly moderních technologií jako jsou piezoelektrické vstřikovače, čtyřventilový rozvod či vyvažovací hřídele.
Nejnovější vozy Renaultu ke třem známým písmenům ještě přidávají název ENERGY, který sdílí se zážehovými jednotkami. S tímto označením nadále pokračuje i zmíněná patnáctistovka, dnes s výkonem 110 koňských sil.
Modernější motor o objemu 1,6 litru pak nabízí 130 koní, ve verzi se dvěma turbodmychadly až 160. S takovým portfoliem si donedávna Renault s Nissanem vystačily i v tak velkých vozech jako je Renault Espace či Nissan X-Trail. Downsizing však přece jen nepřehánějí, proto si svou premiéru nedávno odbyl i inovovaný dvoulitr, který by se měl postupně z X-Trailu rozšířit po celé alianci.