Úspěchy Škody v motorsportu se datují již do uvedení prvních automobilů Laurina a Klementa.
Světové rychlostní rekordy, desítky zlatých věnců ze závodních okruhů i jízd spolehlivosti a rychle vzestupující renomé značky. S ohledem na letošní výročí 120 let působení Škody v motoristickém sportu se mladoboleslavská automobilka kouká do archivu na úplné začátky svého čtyřkolového závodění.
Může to znít přehnaně, ale ještě za dob původní automobilky Laurin & Klement vítězil domácí výrobce na počátku 20. století doslova v každém závodě, na jehož start postavil některý ze svých závodních speciálů. A pilířem těchto úspěchů je nepochybně model Laurin & Klement FC.
Na základě prvních úspěchů motocyklů L&K si v Mladé Boleslavi rychle uvědomili, že motorsportu se není vůbec třeba bát, naopak, úspěchy v něm dosažené lze velmi dobře vytěžit z obchodního hlediska. Oba Václavové se tedy hned po dvou letech od premiéry ve výrobě automobilů v roce 1905 pustili do stavby závodního auta.
Už rok 1906 byl přitom ve znamení modelů vlastní konstrukce i jejich prvních vítězství. Nové modely L&K Voiturette B o dnes mrzkém výkonu 9 koní (6,6 kW) a maximální rychlosti 45 km/h obsadily při závodu v rakouském Semmeringu nejen první, ale také druhé a čtvrté místo. S tímto úspěchem samozřejmě nemohli u Laurina & Klementa usnout na vavřínech.
Technický vývoj postupoval mílovými kroky a značka se brzy dostala do centra pozornosti doma i v zahraničí celou řadou vítězství. Zde už totiž přichází na scénu model FC, postavený na úspěšné platformě osobních modelů typu F. Za konstrukcí a také sportovními úspěchy typu FC stál šéfinženýr Otto Hieronimus. Výroba probíhala v letech 1907 až 1909 a celkem devatenáct vyrobených kusů se často lišilo jak motory, tak i vzhledem.
Modely FC dostaly pod kapotu řadové čtyřválce o několika různých kombinacích vrtání, zdvihu a objemech 2 až 2,5 litru podle toho, do které kategorie nebo objemové třídy byly na daném sportovním podniku přihlášeny. Poháněna byla zadní kola, a to skrze třístupňovou převodovku.
Rekordmanem v Brooklands
Rok 1908 se pro automobilku proměnil v období úspěchu. V březnu obsadila v různých kategoriích závodu do vrchu Zbraslav–Jíloviště celkem šest prvních, pět druhých a jedno třetí místo, v Riesu u Štýrského Hradce docílila mezi dvoulitry dvojitého vítězství. Mimořádnou spolehlivost vozů z Mladé Boleslavi prokázal sám Otto Hieronymus triumfem v 686 km dlouhém závodě Petrohrad–Moskva. Také v německé Jízdě prince Jindřicha nechal FC konkurenty v poli poražených. Trasa devítidenního závodu vedla účastníky z Berlína přes Kiel a Hamburg do Hanoveru, Kölnu a Trieru. Cíl závodu dlouhého 2200 km byl ve Frankfurtu nad Mohanem.
V dobře rozjetém období úspěchů zkonstruoval Hieronimus i další vývojové speciály s označením FCS, rozvodem OHV a objemem 3,5 l. Stáj s nimi v Semmeringu v roce 1908 obsadila první tři místa ve své třídě. Na mapě světa se značka ukázala výrazně i jízdou na slavném britském okruhu v Brooklands, kde Hieronimus dosáhl za volantem FCS rychlosti 118,72 km/h. V roce 1908 tak stanovil na vůbec prvním oficiálním závodním okruhu na světě rychlostní rekord své třídy.
Vůbec nejvýkonnější verzí řady FC bylo po roce 1909 nekompromisní FCR, které se již zcela lišilo od původního vozu. Speciál se štíhlou karoserií a šípovým chladičem dostal motor o objemu 5,6 litru s výkonem rovných 100 koní (74 kW) a uměl dosáhnout rychlosti až 140 km/h. Hned svůj první start na Semmeringu 1909 proměnil Hieronimus ve vítězství ve třídě, v dalších závodech do vrchu Zbraslav-Jíloviště a Trieste–Opicina v sezóně 1911 zvítězil i v absolutním pořadí.
V dnešní době nemožné
Kromě Hieronimuse ale patřil k nejbarvitějším osobnostem prvního čtvrtstoletí existence firmy také veleúspěšný závodník hrabě Alexander Kolowrat-Krakowský, zdatný propagátor v nejvyšších společenských kruzích a rovněž podílový vlastník automobilky. Příslušník jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů trávil noci montováním závodních strojů a říká se, že k rozpoznání od ostatních montérů býval jen podle toho, že byl ze všech nejšpinavější. Jedna z takových pracovních nocí pomohla populárnímu hraběti i k vítězství v závodě do vrchu ve francouzském Gaillonu.
Píše se 10. říjen 1908. Vtipálek Kolowrat je přihlášen pod pseudonymem Doconald, jenže dřevěnou bednu se závodním speciálem typu FC vyhlíží na místním vlakovém nádraží marně. Sportovní čest mu ale velí bojovat za všech okolností. Jeho cestovní vůz typu F už má najeto 18.000 km a při kvalitativní úrovni dobových maziv tedy vykazuje výrazně větší opotřebení, než bychom předpokládali dnes.
Není však zbytí. „Saša“ s mechanikem z auta přes noc odmontují vše nepotřebné, dokonce i sedadla, která nahradí dřevěnými bedýnkami bez opěradel a držadel. Nízkou hmotností se potom v závodě úspěšně snaží kompenzovat deficit výkonu proti speciálům soupeřů. A skutečně ve své třídě porazili všech sedm rivalů a radovali se ze zlata.