Experimentování může občas vyústit i v jednu z nejhezčích škodovek vůbec. Přitom z Mladé Boleslavi vlastně úplně nepochází.
Není bohužel neobvyklé, že ty nejkrásnější exempláře automobilů často nepotká tak zářivý osud, jak by si možná zasloužily. Z české historie stačí vzpomenout na nedávno probíranou Tatru JK 2500 nebo rovněž Škodu 1100 OHC Coupé. A do stejné kategorie nepříliš úspěšných, ale zato krásných projektů, patří bezpochyby i kabriolet Škoda 440 Karosa.
Postavte trojici výše zmíněných vedle sebe a vytvoříte skupinu raritních vozů, předvádějících to nejhezčí, co u nás mohlo během 50. a 60. let vzniknout. Kabriolet od Karosy přitom také neměl kdovíjak zdárnou naději na sériovou produkci. Jedná se totiž o výsledek experimentování s laminátem pro výrobu karoserií, jehož využití v automobilovém průmyslu u nás teprve nabíralo na potenciálu.
I přes tehdejší hlavní proud výroby autobusů zažehl u Karosy ve Vysokém Mýtě v polovině 50. let projekt kabrioletu s karoserií z takzvaného Polytexu. S tímto laminátem z polyesterových pryskyřic a skelných vláken už pracoval karvinský podnik Kovona, který byl pro své znalosti o materiálu přizván ke spolupráci na tvorbě vozu.
Jako základ svého experimentu se Karosa rozhodla využít tehdy novou techniku mladoboleslavské automobilky, tedy Škodu 440 Spartak. Karoserie navržená Ing. arch. Otakarem Diblíkem měla přednosti laminátu ukázat především jednoduchou a levnou výrobou. Hledělo se proto na co nejnižší počet dílů karoserie. Přesněji jich má kabriolet sedm, kdy největším dílem je kompletní základna kastle spojující příď i záď s blatníky (viz galerie).
Svůj jedinečný design má panoramatická odnímatelná střecha, která je tvořena rámem z laminátu a plexisklem. Dle některých zdrojů ale potřebovala ve své době vychytat konstrukci – na voze údajně špatně držela a samotné plexisklo rychle stárlo. Na tvorbu plátěné skládací střechy během původního vývoje kabrioletu nedošlo.
Otevřená dvoumístná kabina musela bez střechy pochopitelně zaujmout, takže se kožené čalounění objevilo i na palubní desce. Zde bylo uprostřed nově umístěno vnitřní zpětné zrcátko. Vedle zadního kufru pak sloužila k odložení zavazadel i zadní lavice. Ve výsledku působila 440 Karosa i díky svému designu lehkým dojmem, což dokázala také o zhruba 100 kg nižší pohotovostní hmotností (825 kg), než měl klasický Spartak.
Společně s podvozkem si kabriolet vypůjčil od Spartaku i jeho pohonné ústrojí. Pod kapotou byl čtyřválec OHV o objemu 1,1 litru a výkonu 40 koní (29 kW), spojený s manuální čtyřstupňovou převodovkou. Maximálně se dalo s otevřenou kabinou upalovat rychlostí 120 km/h.
Přestože se Škoda 440 Karosa stala tahákem výstavy československého strojírenství v Brně v roce 1956, řízený průmysl Československa 50. let nebyl pro sériovou výrobu pohledného kabrioletu zrovna ideální půdou. Od samotné Škody přitom vyjel nedlouho poté na silnice otevřený model 450, předchůdce felicie.
Osud nebyl pro kabriolet od Karosy vlídný ani poté, vůz byl několikrát nabourán, zůstal na pospas povětrnostním vlivům odložen venku, a dokonce byl upraven mimo originální stav. Konec dobrý, všechno dobré, nakonec ale zamířil do soukromých rukou, prošel důkladnou renovací a dodnes se objevuje na srazech veteránů.