Můžeme ho nazývat lecjak, ale skutečně vyjádřit duch Twinga GT dokáže snad jen věta: Emoce v malém balení. Tak s chutí do nich.
Kapitoly článku:
Renault Twingo se svezl na vlně popularity miniautomobilů na počátku devadesátých let, on jí vlastně i v Evropě zakládal. Zatímco nabídky evropských automobilek tehdy začínaly na modelech jako je Opel Corsa, Renault 5, Peugeot 205, Volkswagen Polo, v segmentu miniautomobilů směle vládl Fiat Panda a jeho španělský klon Seat Marbella. Bez větší elegance a bez většího zájmu řidiček. Pak se zrodilo usměvavé Twingo s mrkajícíma očkama a vše bylo jinak. Samozřejmě nezapomínáme ani japonskou produkci, zejména Daihatsu, ale to bylo vždy na okraji evropského dění.
V roce 1993 se představila první generace Twinga, roztomilého miniauta s jednoprostorovou koncepcí interiéru. Následovaly nekonečné facelifty v letech 1998, 2000, 2002, 2004 a teprve v roce 2007 přišla druhá generace, ne tak z nutnosti, jako spíše ze zdvořilosti vůči zákazníkům, aby si 14 let nekupovali stejné auto. I tak je nové Twingo vlastně tím starým Twingem s novým kabátem. A přišlo i s vrcholnou verzí GT.
Twingo je krásné
I kdyby Twingu domontovali lyže a batoh na zádech, stejně by vypadalo krásně. Jednoduché líbivé tvary s čumáčkem, vajíčkovitou kabinou a rokokovou zádí zkrátka lahodí lidskému oku. Příď už sice neovládají přivřené oči, ale i tak je Twingo roztomilé. Přední světlomety vypadají tak trochu jako oči zasažené atropinem – jsou vzhledem k rozměrům přídi větší než veliké.
Příď už nepřipomíná tolik MPV nebo dodávku, ale tváří se jako relevantní deformační zóna. Právě bezpečnost byla hlavním důvodem přepracování původního Twinga. Standardy se za 14 let posunuly o velký kus směrem k přežití posádky a Twingo muselo reagovat na desítky evropských konkurentů, například na Kolínská trojčata Citroën C1, Peugeot 107 nebo Toyotu Aygo.
V našem fototermínu se ne a ne uklidnit průtrž mračen, která vládla celému testovacímu týdnu a tak se uchylujem pod ochranu nejbližší čerpací stanice a pácháme první fotografie. Twingo vypadá pod čerstvými kapkami dešťové vody jako reprezentant haute couture. A nevadí ani poněkud kýčovité označení GT na rozích nárazníků se stříbrnými nástavci.
Slušivá litá kola uzemňují drobnou silueta francouzského drobečka, zatímco rozměrné boční dveře se nevzdávají klasického páčkového otevírání a boční prosklení si hraje s kulatými tvary. O to větším překvapením je pak záď, jenž přináší hrany, jako by někdo Twinga odsekával kuchyňským sekáčkem přímo z výrobní linky.
Srdíčkovité prosklení výklopné zádi ladí s roztomilým vzhledem, koncové svítilny dodávají alespoň trochu mužnosti dospělými rozměry a konzervativním tvarováním a zadní nárazník svým negativním sklonem zachraňuje svislou záď od tvarové nudy. Testované Twingo se navíc honosí panoramatickým střešním oknem, kterého jsme si v deštivém počasí moc neužili.
Twingo je i v druhé generaci jedním z nejkrásnějších evropských miniautomobilů a zaslouží si chválu a obdiv. Ve verzi GT si hraje na elegána a docela se mu to daří. Na rozdíl od mnoha kolegů nemáme problém s imitací hliníku v podobě stříbrné metalízy. Nikdo přece nemůže u miniaturního gétéčka čekat materiály ze supersportů.
Klame tělem
Klame tělem a působí prostorněji a luxusněji, než jaký ve skutečnosti je. Takový je malý Renault. Po otevření rozměrných dveří sice nacházíme malé sedačky bez výraznějšího bočního vedení, ale dojem prostornosti nás hned naladí na optimistickou náladu.
Plasty použité v interiéru jsou také haute couture - sice jsou tvrdé jako michelské rohlíky v den expedice na výrobu strouhanky, ale na druhé straně působí vzhledově luxusním dojmem. Jejich zvrásnění připomíná kůži, jen trochu nepochopitelná zůstává ježkovitá podložka před řidičem, jenž se mu vesele odráží do čelního skla. Zkrátka francouzský úlet. Zato kůží obšitý volant je natolik luxusní, že by se za něj nemusely stydět ani prémiové vozy střední třídy. Protikladem jsou pouťové ovladače manuální klimatizace na středovém panelu.
Přední sedačky klamou tělem. Použitý potah je kvalitní, při sezení jsou měkké a boční vedení neposkytují, ale ani na dlouhé testovací trase nás z nich záda nebolela. A to je podle nás poklona. Renault si zkrátka řekl, že k tvrdému podvozku patří měkké sedačky a učinil jedině dobře.
Architektura interiéru je jednoduchá a svým způsobem dokonalá. Dvoubarevná palubní deska sice postrádá ergonomii. Po vzoru Toyoty Aygo se před řidičem nachází jen otáčkoměr a ostaní přístroje jsou skryté ve středové kapličce v horní části palubní desky.
O vynikajících pocitech na předních sedačkách už jsme psali, rovněž dostatek prostoru předčí třídu miniautomobilů, jak je tomu vzadu? Zde se udála spíše symbolická revoluce. Starou poctivou lavici nahradila dvojice samostatných sedadel s možností podélného posunu sedáku. To je sice roztomilé, ale při dvou metrech se dozadu vejde jen Cikrt s manželkou, Julínek už má bohužel smůlu.
Zavazadlový prostor můžeme označit za symbolický. Oněch 165 litrů dnes nabízí ale takřka všichni a proto není ani co vyčítat. Twingo je sice nákupní taška, ale romská rodina si ho na cestu za příbuznými na východní Slovensko nepořídí. Po sklopení zadních sedadel se objem zavazadelníku zvětší až na 959 litrů, což už je tak na slušný balík slámy. I v Twingu tak lze převážet myčku nádobí a podobně nezvyklé předměty. Interiér Twinga je i po 15 letech vynikající a drhá generace pokračuje odkazu bez nejmenšího pochybení. Voilá!