V dohledné době nás opět čeká další povinné přezouvání letních pneumatik za zimní. Proč toto zákonné ustanovení existuje, co od 1. listopadu do 31. března opravdu nařizuje, nebo jaké jsou výhody či nevýhody zimního obutí ve srovnání s tím letním v aktuálně nadcházejícím období, si řekneme někdy příště. Teď se podíváme především na to, jak takovou vhodnou pneumatiku vůbec vybrat.
Pokud jste se právě pousmáli, protože danou věc nepovažujete za problém ale naprosto primitivní banalitu, pak je samozřejmě vše v naprostém pořádku a následujících pár odstavců vám v zásadě nic nového neřekne. Těm ostatním snad pomůžeme v tom, aby při hledání pneumatik zbytečně netápali, netrápili se s tím, jestli vybrali patřičný produkt a naučili se poznávat to důležité.
Kdy začít hledat?
Minimální hloubka dezénu je oficiálně stanovena na 1,6 milimetru pro letní a rovné 4 milimetry pro zimní pneumatiky. Ještě donedávna se doporučovalo měnit je za nové nebo méně opotřebené o něco dříve – ty první zhruba při dvojnásobné hloubce, tedy při cirka 3 mm, ty druhé pak kolem 6 mm.
Zajímavé je, že někteří renomovaní výrobci (patří k nim třeba Michelin) začali poukazovat na to, že předčasná výměna je poněkud zbytečná a stojí nás nemalé finanční prostředky. Argumentují tím, že postupným opotřebením má pneumatika nižší valivý odpor a je tudíž úspornější, a navíc si pořád dokáže udržet své deklarované vlastnosti.
Zkrátka gumy se mají na autě podle některých dojíždět až na zákonem definovanou hranici, stejně jako se asi každý normální člověk snaží spotřebovat veškerý obsah třeba zubní pasty v tubě a nevyhodí ji poloprázdnou nebo plnou pouze ze čtvrtiny.
Jestli se budete tímto pravidlem řídit, nebo raději zůstanete na svém a budete měnit pneumatiky o něco dříve než stanovuje zákon, je samozřejmě na vás. Sami za sebe říkáme, že hodně záleží i na subjektivním pocitu z chování vozu, věku gumy či jiném viditelném mechanickém poškození. Tudíž je k výměně nutno přistupovat individuálně a s rozumem.
Může se kupříkladu stát, že dezén uprostřed má ještě dostatečnou hloubku, zatímco z vnitřní strany je viditelně sjetý. Stejně tak lze na bočnicích objevit hluboké šrámy způsobené najetím na obrubník nebo bouli od nárazu na ostrou nerovnost. To všechno jsou drobnosti, které vám signalizují, že byste měli přemýšlet nejen nad výměnou gum, ale kromě jiného určitě zkontrolovat i geometrii podvozku.
Podobně bude záležet i na věku pneumatiky. Říká se, že maximum jsou čtyři sezóny a dost. To ale neznamená, že pátým rokem guma přestane fungovat a auto při první příležitosti schválně skočí do příkopu kvůli nedostatku trakce v podélném či příčném směru.
Jde o to, že pneumatika určitým způsobem stárne, její materiál postupně degraduje a tuhne. Takže když ji patřičným způsobem skladujete a staráte se o ni, klidně vám vydrží i déle. Naopak guma zvrásněná prasklinami je docela jasný signál, že potřebuje vyměnit, i když má dezénu na rozdávání.
Na co se zaměřit?
Vůbec první, co byste měli na začátku při pátrání po nových pneumatikách vědět, je jejich rozměr. Kde ho najít? Kromě toho, že na bočnici samotné gumy, tak především ve velkém technickém průkazu. V případě, že je na automobilu ještě původní obutí z výroby, máte jistotu, že bude mezi oběma údaji shoda.
Jinak ale být nemusí, a pokud chcete, aby se auto chovalo tak, jak by mělo, budete se raději řídit doporučením výrobce. Jinak řečeno, v podbězích byste měli mít kola i pneumatiky o schváleném rozměru, tedy nechcete-li vyletět z STK. Bývají docela nekompromisní a je to jedna z prvních věcí, na kterou se technici zaměřují.
Že měl soused na stejném autě i větší kola a přes technickou kontrolu prošel, ještě neznamená, že to „dostal po známosti“. Je naprosto běžné, že byly v rámci homologačního procesu schváleny pro určitý typ automobilu i jiné rozměry pneumatik v závislosti na konkrétním provedení. Třeba standardní šestiválcové BMW E36 mohlo jezdit na patnáctkách i šestnáctipalcových kolech, ale vrcholná verze M3 měla schválené i sedmnáctky.
Hezky pasovaly i pro 328i, auto mělo lepší trakci, ochotněji zatáčelo, přes STK se s nimi ale projít nedalo. Co s tím? Pokud je variabilní rozměr skutečně alternativou pro daný typ vozidla, akorát je určen třeba pro jinou motorizaci, řešení není komplikované, i když chvíli trvá.
V rámci místně příslušného úřadu obce s rozšířenou působností můžete požádat o dodatečný zápis alternativních rozměrů ráfků i pneumatik do technického průkazu. Jestli vás to opravdu zajímá, více informací najdete na internetové stránce ministerstva dopravy v sekci Dokumenty, fakticky pak v adresáři nazvaném Schvalování vozidel – Postup zápisu ráfků a pneumatik do technického průkazu vozidla a zápis vymezovacích podložek do technického průkazu.
Sportovně, nebo komfortně?
Správné rozměry pneumatik pro svůj vůz tedy už znáte (pozor také na rychlostní a zátěžový index v technickém průkazu), respektive víte, že můžete oficiální cestou nazout i jinou velikost a nebude vám za to hrozit vyhazov z STK nebo v horším případě uplatnění regrese ze strany pojišťovny v případě, že se stanete účastníkem dopravní nehody a přijdou vám na neschválenou gumu. Máte si ale koupit nízkoprofilový typ, který v kombinaci s většími koly vypadá lépe, nebo pneumatiky s vyšším profilem?
Na tuto otázku jednoznačná odpověď asi neexistuje, záleží jednak na osobních preferencích a pak také konkrétním použití automobilu. Nicméně mohlo by vás zajímat, co příklon k jedné nebo druhé straně bude znamenat.
Dáte-li přednost nízkému profilu (a tím nemáme na mysli žádný extrém, ale pouze největší homologovaný průměr ráfku pro daný vůz), dostanete optimální řešení pro rychlou jízdu, ovladatelnost a stabilitu na suchých silnicích. Naopak na mokrém asfaltu velká kola a široké pneumatiky ideální nejsou, protože tím ztrácíte čitelnost, pokud jde o chování podvozku, a navíc hranice mezi ještě dobrou trakcí a „utrhnutím“ gumy na vodě je poměrně ostrá.
Vyšší profilové číslo pneumatiky naopak znamená více deformací bočnice, což vás bude zpomalovat na suchu, ale naopak přidá na citu a informacích v dešti, a i přechod do smyku bude plynulejší. Ještě více však budete vnímat celkovou kvalitu jízdy.
Neříkám tím nic objevného, když napíšu, že vyšší a tím pádem i poddajnější bočnice pneumatik spolupracují s odpružením a významným způsobem pomáhají filtrovat nerovnosti, vibrace a rázy pronikající skrze nápravy a nápravnice do karoserie a posléze až k posádce. Významně tedy přispívají k subjektivně vnímanému komfortu, zatímco nízký profil gumy dělá pravý opak. Kratičká deformační zóna, v horším případě spojená s tužší konstrukcí typu run-flat, je zárukou, že se auto bude více klepat, otřásat, zkrátka bude méně pohodlné.
Výběr je tedy v tomto případě na vás, ale stejně jako v jiných oblastech, i tady většinou funguje zlatá střední cesta. Doporučuje-li výrobce pro auto patnáctky až sedmnáctky či sedmnáctky až devatenáctky, zůstaňte uprostřed, pokud vám kromě komfortu jde i o ovladatelnost. Jestli je na prvním místě pohodlí, neváhejte vybrat nejvyšší dostupné profilové číslo, naopak největším rozměrům je lepší se vyhnout. Trochu více trakce na suchu nedokáže vyvážit zbylé nevýhody.
Levné, nebo ty značkové?
Jak už bylo řečeno na začátku, nabídka pneumatik je jedním slovem obrovská. Doporučit konkrétní značku nebo ideální model v daném rozměru pro nějaký vůz je proto téměř nemožné. Ano, možná je to trochu snaha vyhnout se přesnější odpovědi, ale berte to trochu v širším kontextu.
Někomu záleží čistě na výkonech a bere jen to nejlepší. Další by na své auto klidně nazul lisovanou tmu, kdyby to bylo levnější než v současnosti prodávané gumy. Vše mezi tím dělá skoro nekonečný počet variací definovaný tím, co byste chtěli a můžete si dovolit. Přesto jedna obecná rada možná existuje.
Automobilky své auto testují a ve finále i homologují s několika typy rozměrů pneumatik, které jim na míru upečou různé gumárenské koncerny či jejich dceřiné značky. Ne že by se v těchto případech nešetřilo nebo se nemohlo stát, že prvovýroba dostane o něco kvalitnější směs a ve výsledku i lepší samotnou gumu než ta, která se pod stejným rozměrem i obchodním označením bude volně prodávat na trhu. Ale použít na vaši Astru, Golf či Focus přesný typ continentalky, dunlopky nebo michelinky, kterou Opel, VW případě Ford dávají i na auta vyjíždějící přímo z továrny, by nemělo v zásadě nic pokazit. Nebo jsem o tom alespoň neslyšel.
Pochopitelně i ve světě pneumatik probíhá nějaký kontinuální proces vývoje a firmy se proto neustále snaží představit odolnější, trvanlivější, tišší, levnější a úspornější gumy, aby si pro sebe urvaly co největší podíl na trhu. Jednoduše řečeno, co bylo aktuální včera, dnes už nemusí. Protože navzdory extrémně protichůdným požadavkům chtějí všichni nabídnout stále atraktivnější produkty. Do toho zde máme spoustu nově příchozích společností z Číny či Asie obecně s velmi proměnlivou kvalitou, ale za to atraktivní cenou. Jak se v tomto zmatku orientovat?
Máte samozřejmě více možností. Pokud vás dané téma výběru pneumatik vůbec netrápí, dost možná necháte celý proces (jako vždycky) na svém pneuservisu, osvědčené dílně, případně dealerovi, kde jste si své auto pořídili. Rozumím vám. Možná to není nejlevnější řešení, ale je to pohodlné a šetří to čas.
Další alternativou je vsadit na osvědčenou značku, radu známého, zkušenost příbuzného, kamaráda, kohokoli dalšího, komu důvěřujete. To také nemusí být špatný přístup, celkem reálně ale riskujete, že ani zdaleka nenakoupíte tak výhodně a kvalitně, jak byste mohli.
Poslední varianta je poněkud pracnější, časově náročnější, výsledek je ale přeci jen o něco uspokojivější. V případě, že skutečně chcete výrobek s nejlepším poměrem cena-výkon, nezůstane vám nic jiného než sledovat velké srovnávací testy, které dělá kupříkladu německý ADAC či GTÜ a vybírat podle nich.
Abychom to ještě trochu zkomplikovali, musím jedním dechem dodat, že ani ty nemusejí být spásou. Němci obvykle testují jeden rozměr na jednom konkrétním typu automobilu. Být tam jiná velikost pneumatiky i referenční vůz, s ohledem na někdy těsné výsledky by mohl závěr vypadat jinak. Předpokládáme ale, začátečníkům pomůžou a ti ostatní budou vycházet i z vlastních ověřených nebo subjektivních dojmů.