Praga do seriálu Příběhy zaniklých značek tak úplně nepatří, protože stále existuje a produkuje například motokáry. Nicméně doby, kdy do nich usedali i českoslovenští prezidenti, jsou již zřejmě definitivně minulostí.
Firma s obrovskou šíří záběru. To bývala značka Praga. Vloni oslavila 110. výročí svého vzniku. "V podstatě není téměř žádný dopravní prostředek, který by neměla ve své nabídce," říká zakladatel Automuzea Praga a pravděpodobně největší žijící odborník na tuto značku Emil Příhoda.
Za založením stály významné pražské firmy Ringhofferovy závody a První česko-moravská továrna na stroje, ze které později vznikl strojírenský gigant ČKD.
Nejprve se montovaly z dovezených součástek licenční vozy Izotta Fraschini, později se kopírovala francouzská auta Charon a Renault. Skutečný úspěch ale přinesly až vlastní vozy. Nejdříve nákladní Praga V. Její vývoj už dostal na starost konstruktér a pozdější šéf automobilky František Kec. S jeho jménem jsou také spojené největší úspěchy.
Praga V byl těžký nákladní automobil, který se sice zásluhou svého šestilitrového čtyřválce s výkonem 27 kW zvládl pohybovat rychlostí pouze osmnáct kilometrů v hodině, ale zato byl schopen uvézt až pět tun nákladu. Protože se dodával i ve spojení s vlečným vozem, říkalo se mu tehdy Autovlak. Za více než deset let se vyrobilo více než tisíc kusů Pragy V. Během první světové války ho odebírala rakousko-uherská armáda, neboť auto zvítězilo nad všemi konkurenty při náročném kvalifikačním závodě dlouhém 2 tisíce kilometrů. Potřeba byla tak velká, že ho musely vyrábět ve svých provozech i jiné automobilky. Třeba Laurin&KLement nebo i italský Fiat.
Kec měl zásluhu i na vylepšení vůbec prvního osobního auta značky.Tím byl v roce 1911 Mignon. Automobil na pomezí střední a vyšší třídy byl využíván nejen jako osobní. Existovaly i užitkové verze - například sanitní vůz, valník, autobus nebo třeba pohřební. Jeden takový má ve své sbírce pan Příhoda. "Karoserii vytvořil plzeňský karosář Brožík, což byla absolutní špička v oboru. Praga v té době neměla vlastní karosáře, či čalouníky. Proto vlastně vyrobila jen podvozek a motor a zbytek dodělali karosáři," uvádí Emil Příhoda. Volba Brožíka byla logická, protože inženýr Kec se s Brožíkem osobně znal.
Další modely následovaly v rychlém sledu. Největší a nejluxusnější model, do kterého se kromě čtyřválcových motorů montovaly i osmiválce, byl Praga Grand. Produkce začala v roce 1912 a již o rok později Praga licenci na jeho výrobu prodala maďarské automobilce Raba.
Pluhy i letouny
V roce 1913 se výrobní portfolio rozrostlo i o typ Alfa. To byl naopak automobil určený pro širší masy. Rozkvět ovšem přerušila první světová válka. Po jejím skončení nastala nová velká éra rozmachu této značky. Za první republiky až do poloviny třicátých let byla Praga nejvýznamnějším výrobcem aut v tehdejším Československu.
V roce 1924 vstoupil na trh nejmenší automobil Pragy, což byl typ Picollo. Nakonec se stal tím nejžádanějším. Kromě osobních aut značka produkovala také již zmíněné nákladní vozy, ale pustila se i do výroby zemědělské techniky. Tu nabízela dokonce již před první světovou válkou. Její motorový pluh sklízel obrovské úspěchy. Například do Francie se jich podle informací pana Příhody dodalo dva tisíce. "Praga si tuto dodávku vysloužila tím, že nejlépe zorala pole na místě válečného konfliktu u Verdunu," říká.
Ve stejné době se také změnila chladičová soška na vozech Praga. Původního hlemýždě, který signalizoval schopnost zdolat každý kopec, vystřídala socha vítězícího běžce. Ta byla dílem sochaře Ladislava Šalouna, který jí dal jméno Genius motorismu.
Úspěch měly i motocykly Praga. Povedený byl zejména typ 500 BDS, který stvořil konstruktér Jaroslav František Koch. Sám s ním také v roce 1928 vytvořil nový rychlostní rekord na trase Řím - Praha. Zvládl ji ujet za necelých 36 hodin. Vzduchem chlazený jednoválec měl výkon 11 kW a na motocyklu bylo možné jet až 105 km/hod.
Třicátá léta přinesla další nové typy Pragovek. Nejmenší z nich byl pouze 3,7 metrů dlouhý vůz Baby, největší naopak šestiválcová Praga Golden. Uprostřed mezi nimi se ocitla Praga Lady.
Jenže ve třicátých letech už se opět začaly ze strany státu objevovat zvýšené požadavky na zbrojní výrobu. Praga se dokonce pustila i do výroby letadel. Nejznámějším letounem její konstrukce byl cvičný stroj E 114, označovaný také jako Air Baby. Ve stejné době se již Praha věnuje také výrobě tanků. Šlo o lehké obratné stroje.
V období protektorátu továrna vyráběla a opravovala zejména tanky a nákladní vozidla pro německou armádu. V březnu roku 1945 podnikli spojenci na továrnu ničivý nálet a výroba se následně musela přestěhovat do Vysočan. Ještě do roku 1947 vznikla necelá stovka osobních vozů Praga Lady, nosným výrobním programem ale už pak navždy byly jen nákladní auta.
Nejdříve RN, RND, ND a A 150. V roce 1952 pak Praga začala vyrábět slavnou V3S. Tu doplnila silniční varianta S5T. Navíc Praga pro tuzemská nákladní auta a autobusy dodávala převodovky i nápravy.
Teprve po roce 1990 Praga představila další nové produkty. Vzniklo pár desítek kusů nových typů nákladních vozů, vyráběly se i terénní motocykly.
V současné době značka Praga žije dále. Nejčastěji je její logo k vidění na motokárách, ale zájemce si může koupit dokonce i auta. Buď jde o okruhové speciály nebo Pragu R1R, což je ultimativní auto homologované ovšem i pro jízdu pro normální silnici.