V rámci prezentace nového Mercedesu třídy X se šestiválcovým motorem jsem dostal kličky i od dávného předchůdce!
Mercedes-Benz se při vývoji nové třídy X musel potýkat se stigmatem obdarovaného od aliančního partnera Nissanu, ale také skutečností, že ačkoli vyrábí kde co, pick-up střední velikosti ještě nikdy neudělal. Není to zvláštní? Vždyť zrovna k třícípé hvězdě se muskulaturní a zároveň sofistikovaný stroj tak hodí.
Zajímavé však je, že pokud pomineme vozy jako jsou Unimog či třída G, klasický pick-up už Mercedes jednou postavil. Lépe řečeno argentinské zastoupení této značky. Poptávka po těchto vozech byla v Latinské Americe vždy obrovská, a tak se Argentinci rozhodli konat vskutku osobitým způsobem. Prostě si z Německa nechali po kusech dovážet Mercedesy generace W115 a přestavovali je na pick-upy.
Generace W115 vznikala v letech 1968 až 1976, "La Pickup", jak svůj výtvor argentinské zastoupení oficiálně nazývalo, produkovali v posledních čtyřech letech. Vzhledem k tomu, za jak odolné vozy platily, je dost možné, že se po argentinských pláních prohání dodnes.
Nepospíchat!
Pickupy se montovaly vždy s atmosférickým vznětovým čtyřválcem umístěným podélně. Jedná se o legendu o objemu 2,2 litru a výkonu 45 kilowattů. Přiznám se, že ačkoli už jsem řídil veteránů několik, zkušenosti s diesely mám až s vozy z devadesátých let. Právě proto vypadám před jízdou trochu jako Alenka v říši komůrkových dieselů.
Všem starých dieselů znalým se nyní omlouvám, ale startovní proceduru přesto popíšu. Po přeskoku z testovacích kilometrů s novou třídou X se totiž jedná o první připomínku toho, jakou cestu technologie ušla. Za volantem je malý knoflík, který je před startem potřeba zatáhnout. A držet. Ano, i přesto, že auto před patnácti minutami ve dvaceti stupních nad nulou přijelo, je potřeba žhavit. A dlouho. Po asi deseti sekundách se rozsvítí žárovka, zatáhněte ještě více k sobě a poté už můžete startovat.
Testovaný vůz měl automatickou převodovku. Jedná se o klasickou skříň s hydroměničem. Má čtyři stupně, ale využívá běžně pouze tři. Rozjíždí se na dvojku, s výjimkou plného sešlápnutí plynového pedálu či většího zatížení. Řadí se kulisou na středové konzoli, nikoli pod volantem jako u modernějších, ale i naopak starších mercedesů.
Dokonce ani samotné zařazení ve vychozené kulise není nic jednoduchého. Ještě si uvědomit, že ruční brzda je na podlaze pro levou nohu a povoluje se ručně na palubní desce, a na nedůvěřivý pohled mého německého spolujezdce se mi chce odpovědět tím, že v autě nesedím poprvé, tak ať se naší projížďky nebojí...
4x4 Pohoda na druhou
Pár sekund přemýšlení nad obsluhou a startem tohoto stroje je v ostrém kontrastu s tím, co následuje po rozjetí. Je to totiž neskutečný relax. Sedí se poměrně vysoko, na pohodlných křeslech, ze kterých má řidič naprosto skvělý výhled přes oranžovou kapotu. Automat se rozjíždí sametově, ale až na pokyn plynu. Zato během řazení s autem cukne, což už by dnes vůbec neprošlo. Stejně jako obří vůle v řízení, kde za středovou polohu můžete označit čtvrtinu otáčky na obě strany, na níž neustále kormidlujete i na rovince.
Řízení je samozřejmě bez posilovače. Poté, co překonáte vůli, je tak naopak velmi tuhé. I proto nasadíte raději pomalé tempo. Ale jak osvěžující je mít veškeré ovládací prvky přímo spojené s vašimi končetinami. Bez hydraulických a elektronických bariér. I ve velmi malých rychlostech si s autem můžete bezprostředně povídat. Jo, veteráni...
Motor samotný samozřejmě během celé jízdy zřetelně slyšíte. Jenže díky své odlišné konstrukci vstřikování a dalších komponent má úplně jiný projev než moderní i starší diesely. Zejména ten zvukový. Jednotka je v podstatě prostá vibrací a dunění. Slyšíte spíše takové chrastění, jakoby se jednalo o velmi nekultivovaný zážehový motor.
Pohodu na palubě ze všeho nejvíce kouzlí podvozek. Z úcty ke starému a vzácnému železu jsem samozřejmě nezkoušel skopičiny jako s jeho moderním příbuzným, ale přesto na mě zapůsobil. Přes zpomalovací retardéry se auto jenom nese, stejně jako přes větší výmoly. Měkká karoserie se sice občas otřese, ale La Pickup dokáže posádce dodat ten pocit, kdy si dovolíte uvolnit veškeré svaly na zádech, protože zkrátka víte, že žádný kopanec vám auto neuštědří.
Stačí pár kilometrů za volantem automobilkou dovezeným a patřičně zrekonstruovaným kouskem, abyste přestali pospíchat, stresovat se a rozčilovat. Aby vám došlo, jak jsou moderní auta až příliš dokonalá a především jak moc řidiče odtrhují od reality a techniky, kterou ovládá. S tímto pick-upem máte navíc okamžitě chuť projet se šnečím tempem po polních cestách a relaxovat. Prostě jen tak. Asi bych ho potřeboval. Ale Mercedes ho neprodá.