Model Traction Avant se značce Citroën stal málem osudným. Nakonec se vyráběl přes dvacet let a prošlapal cestu legendárnímu modelu DS.
Kapitoly článku:
Citroën Traction Avant byl vyvíjen na přelomu let 1933 a 1934 pod vedením zkušených inženýrů Andrého Lefébvra a Flaminia Bertoniho. Největší zajímavostí tohoto modelu byla jeho pohonná koncepce, díky níž se jednalo o první opravdu velkosériově vyráběný automobil s pohonem předních kol na světě.
Abychom byli spravedliví, s touto koncepcí tehdy pracoval nejen americký Cord, ale též československé automobilky včetně Zbrojovky a Aera, ale z řady důvodů zde nebylo možno hovořit o skutečně velkosériové výrobě.
Cord 810 / Aero 30 / DKW Front
Model Traction Avant se vyznačoval kromě předního pohonu rovněž samonosnou celokovovou karosérií, která však svým vnějším designem nijak nevybočovala z dobových zvyklostí. Přesun celé pohonné jednotky do přední části karosérie, jenž prakticky eliminoval průběžný středový tunel, přispěl k významnému snížení stavební výšky karosérie, ale také těžiště, což se příznivě podepsalo na stabilitě jízdy.
Vozy Citroën Traction Avant z let 1940, 1942 a 1943
Veřejnost však zprvu těmto novinkám příliš nedůvěřovala, Citroën proto nechal natočit Traction Avant padající ze skály, aby tím demonstroval bezpečnost a tuhost skeletu. Přední kola spočívala v době převažujících tuhých náprav na pokrokových samostatných lichoběžníkových závěsech pružených zkrutnými tyčemi.
Zadní náprava zůstala tuhá a příčně ustavená Panhardskou vzpěrou s nestejně dlouhými rameny, pérována byla párem rovnoběžných zkrutných tyčí procházejích napříč pod vozem.
Nabídka verzí
Model Traction Avant byl díky použití samonosné karosérie poměrně lehký a dosahoval ve svém standardním provedení slušné rychlosti 100 km/h při průměrné spotřebě benzínu 10 l/100 km. Základní model 7A disponoval malým čtyřválcem s objemem 1 303 ccm, ale ještě během roku 1934 byl doplněn typy 7B a 7C s motory 1 529, resp. 1 628 ccm.
Základní verze Citroën Traction Avant 7A a 7B a pohled na palubní desku s původní, poněkud problematickou kulisou řazení
Vrcholnými verzemi se staly čtyřválec 11 (1 911 ccm) a šestiválec 15 (2 867 ccm), přičemž číselná označení odpovídala tehdejším francouzským daňovým třídám (CV).
Není bez zajímavosti, že Citroën testoval i další dva prototypy, které se však vlivem finanční situace továrny do výroby nakonec nedostaly. První z nich disponoval automatickou převodovkou, ten druhý pak nesl označení 22CV a osazen byl velkým osmiválcovým motorem.
Různé verze největšího z čtyřválců (11CV) s objemem 1,9 l
Většina vozů Citroën Traction Avant sjížděla z výžrobních linek s klasickými čtyřdvéřovými karosériemi. V menších počtech pak vznikaly též dvoudvéřová kupé i kabriolety, ale také limuzíny s prodlouženým rozvorem a třemi řadami sedadel.
Těsně před vypuknutím druhé světové války Citroën představil progresivní provedení Commerciale, jaž se stalo prapředkem dnešních dvouprostorových karosérií typu hatchback s vzhůru výklopnou zadní stěnou.
Citroën Traction Avant v provedení Commerciale jakožto předchůdce dnešních prektických hatchbacků a kombi
Vozy Traction Avant měly motor uložený podélně za přední nápravou, přičemž převodovka s rozvodovkou byly až před ní, což přispívalo k optimálnímu rozložení hmotnosti mezi nápravy a vyrovnaným jízdním vlastnostem.
Technická specifika
Zejména při razantním rozjezdu ale měla přední kola potíže s trakcí, což byla nectnost také československých strojů Aero 50. Toto řešení se přesto osvědčilo a ve výrazně modifikované podobě jej využívaly i pozdější modely DS a SM. Řadicí páka „chodila“ v běžné kulise tvaru písmene H, ovšem ve vodorovné poloze na palubní desce. Její orientace u prvních vozů často během jízdy vedla k vyskakování převodů uložených v horní části této kulisy, tedy dvojky a zpátečky.
Jedinečný snímek jednoho z prototypů provedení 22CV osazeného osmiválcovým motorem. Devítimístná karoserie, pravděpodobně pařížský autosalon 1938.
Celý systém tak byl záhy doplněn mechanickým přemostěním propojeným se spojkou, jež bez vyšlápnutí spojky zamezovalo pohybu řadicí páky. V kombinaci s ruční brzdou typu deštníkové rukojeti a koncepcí pohonné jednotky však byl celý interiér Traction Avantu včetně jeho přední části mimořádně prostorný a nerušený žádnými výběžky či tunely.
Citroën však na tento model málem doplatil. Enormní vývojové náklady Traction Avantu přivedly firmu do finančních těžkostí, které vyvrcholily v roce 1934 vyhlášením bankrotu. Koncern Michelin tehdy navýšil svůj podíl v podniku a stal se jeho praktickým vlastníkem, jímž byl až do roku 1976.
Během tohoto časového období pro něj Citroën fungoval jako velká vývojová laboratoř, kde Michelin zkoušel radiální pneumatiky a další moderní technologie.