Při popisu závodní nebo testovací uzavřené trati se často používá slovo okruh. Příští rok oslaví pětačtyřicátiny stavba, kde je toto označení ale naprosto přesné.
Psal se první červenec 1975, když turínská automobilka uvedla do provozu zařízení Pista di prova di Nardò della Fiat, které spravovala společnost Societe Autopiste Sperimentale Nardò. Vévodila mu obří kruhová dráha s pruhy pro testování všech možných druhů vozidel, řada dalších zkušebních drah a věž pro dohled nad celým areálem. Dílo se nechlubilo jenom tím, že jeho klopený okruh je nejrychlejší na světě, ale například také schopností hostit zkoušky po celý rok. V italské Apulii poblíž Brindisi nebo Bari jsou totiž déšť a mráz opravdu vzácné.
Už za dva roky se italské centrum proslavilo poprvé, když sem 13. března přijel Niki Lauda testovat speciální prototyp Ferrari 312 T2, který měl v rámci snah o zlepšení aerodynamiky místo zadních velkých kol použity dvě dvoumontáže vytvořené z kol velikosti těch předních. Řešení se ale neujalo stejně jako pokus namontovat před každé ze čtyř kol v F1 běžného provedení dost nevzhledné pevné spoilery ne nepodobné náznaku blatníků.
Uplynuly další dva roky a na světě byl rychlostní rekord, jenž vydržel dodnes. Šéfinženýr Mercedes-Benzu Hans Liebold vydupal z experimentálního stroje C111-IV tempo 403,978 km/h, jinými slovy prosmažil celou 12,6kilometrovou dráhu za jednu minutu a 57 sekund. Že je tento zápis zatím nejvýše, určitě není chyba okruhu – ten je totiž koncipován až na 500 km/h! To větší roli mohl hrát incident ze začátku tohoto století, kdy na okruhu došlo k nehodě jednoho z vývojových prototypů Bugatti Veyron.
Testovacímu jezdci Lorisi Bicocchimu praskla na dohled mety 400 km/h nejdříve pravá přední a posléze pravá zadní pneumatika. Brzdový okruh selhal a kabinu zavalil dým – jezdec ale nezpanikařil a hypersport navedl ke svodidlům tak, aby ho vedly a zároveň, aby se třením o ně zpomaloval. Výsledkem tohoto spektakulárního incidentu sice bylo 1,8 kilometru zničeného brlení, ale také fakt, že pilot ze zdemolovaného vozu vystoupil vlastními silami!
Bugatti se ovšem na okruhu zapsalo do historie i mnohem úspěšněji: v červenci 1994 tu model EB110 GT ustavil nejlepší výkon pro vozidla poháněná zemním plynem, když se rozjel na 344,7 km/h. Ten samý rok zabodoval i jiný alternativní pohon. Student polytechnické univerzity v Miláně Oscar de Vita totiž do Nardò přivezl elektromobil vyvinutý ve spolupráci s karosárnou Bertone. Kreace nazvaná Z.E.R. (Zero Emissions Record) se nakonec dostala na skvělých 303,97 km/h.
Rekordy jsou dobrá věc, ale okruh si vydělával hlavně testováním a vývojem, a to i nákladních aut. V roce 1999 ho koupila dnes už neexistující společnost Prototipo Group, jež do jeho rozšíření a modernizace výrazně investovala. Mezi jinými vyrostly například dílny a kanceláře o celkové ploše 5000 m2, nové zkušební dráhy s různými druhy povrchu nebo speciální sekce pro měření hlučnosti. Před deseti lety pak byl s velkou pompou otevřen silniční okruh o délce 6,2 kilometru a s šestnácti zatáčkami. Dílo inspirované Nürburgringem si prošli také zástupci organizace FIA.
Dnes je Nardò (několikrát vyfotografované i z vesmíru) majetkem Porsche Engineering, dceřiné firmy stuttgartské automobilky. Všechny tratě kryje nová vrstva asfaltu, hlavní okruh dostal novou servisní komunikaci, přibylo bezpečnostních opatření. Poslední vylepšení se týkají elektromobility – vězte, že až vyjedou první bateriová porsche, budou mít za sebou něco zkoušek právě z podpatku Apeninského poloostrova…
Autor: Jakub Kollár
Článek vyšel v pátém letošním vydání časopisu Auto Tip Klassik. Nejnovější vydání (06/2018) je právě na stáncích.