Čtyřkolky Suzuki na sněhu (minitest)

Od konce ledna, kdy se na českých horách konečně objevil sníh, se každý víkend ve vybraných lokalitách na Moravě zastaví Simcar Patrola 4x4. Ve své podstatě se jedná vždy o dvoudenní předváděcí akci vozů Suzuki s pohonem 4x4, která je určena všem příznivcům zimních radovánek na sněhu – jak na lyžích či snowboardu, tak i v autě. Zúčastnit se jí a poznat čtyřkolky Suzuki můžete sami (více informací zde), ale pokud se vám to zrovna nehodí, můžete tyto vozy v náročných podmínkách okusit s námi.

 

AutoRevue navštívilo minulý víkend lyžařský areál Razula v Beskydech, kde jsme si mohli vyzkoušet následující modely vozů Suzuki převážně ve sněhových podmínkách, ze kterých přinášíme krátkou reportáž. Jednalo se o Swift 4x4, SX4 1,9 4x4, Grand Vitara 5D 2,0 Comfort a 5D 1,9 JLX a Grand Vitara 3D 1,9 JLX. Počasí přálo spíše nám, celou sobotu sněžilo a v neděli ráno zase mrzlo, takže podmínky k testování byly vskutku příznivé.

V jednotlivých vozech se mohl povozit kdokoliv, kdo měl zájem, a co více – hlavně je sám řídit, takže si každý mohl na vlastní kůži zakusit jejich chování v zimních podmínkách. Pokud bych měl charakterizovat testovací trať, jezdilo se po mokré vozovce, po silnici s uježděnou vrstvou čerstvě napadaného sněhu, ve zhruba deseticentimetrové „břečce“ a nakonec i po lesní cestě, zapadané mokrým sněhem. Pojďme se nyní blíže podívat, jak se jednotlivým modelům dařilo zvládat toto konečně zimní počasí – zaměřím se především na ovladatelnost vozu, průchodnost terénem, výhody pohonu 4WD aj.; na druhou stranu nečekejte komentář ke spotřebě paliva, rozměrům nebo k maximální rychlosti – pro tyto charakteristiky jsou určeny klasické testy.

Swift 1,3 4x4

Nejmenší čtyřkolka Suzuki má oproti klasickému 2WD Swiftu lehce zvýšený podvozek (světlá výška 145 mm namísto 140 mm), ale i díky krátkému rozvoru se na měm chová stále velice neutrálně. Na mokru či sněhu jsou jízdní vlastnosti bezproblémové, tam, kde by se dvojkolka při méně citlivém přidání plynu anebo prudším zatočení stala nedotáčivou, ji pohon 4x4 stabilně drží ve zvolené stopě. Fyzikální zákony pohon všech kol neoklame, méně citu pro jízdu za snížených adhezních podmínek ale eliminuje bravurně. Samotný systém pohonu zadních kol je i přes použití viskózní spojky spolehlivý - za normálních podmínek se přenáší na zadní kola síla ve výši přibližně 30 %. V okamžiku prokluzu předních kol dochází k dynamickému zvyšování této síly až do poměru zhruba 50:50. Právě vzhledem k tomu, že připojení zadní nápravy je částečně trvalé, působí vůz opravu „čtyřkolkovým dojmem”.

A nyní k nevýhodám - oproti dvoukolce je objem palivové nádrže snížen z 45 na 40 litrů. Příplatek za 4WD je rovných 50 000 Kč, což není nejméně a navíc, pokud člověk touží po čtyřkolce, asi si zvolí spíše robustnější vůz typu SX4 nebo Vitaru. Každopádně si tohoto sviště dovedu představit jako druhý vůz do rodiny, která bydlí v podhorské vesnici a mimo celoroční nakupování či kratší výlety si s ní chce majitel občas zařádit na okreskách, ať už je léto či zima. Motor 1,3 s téměř 70 kW tohle rozhodně zvládá, byť vůz se svou hmotností lehce přehoupne přes 1100 kg.

SX4 1,9 JTD 4x4

V loňské novince SX4 jsem se vezl už mnohokrát, ovšem jen ve verzi 2WD, proto jsem se na chování čtyřkolky velice těšil a rovněž jsem byl zvědav na diesel od Fiatu spjatý s šestirychlostní převodovkou. Nejprve bych ve zkratce popsal, jak je zde vyřešen pohon přední a zadní nápravy: v interiéru nalezne řidič kolébkové tlačítko, jímž si elektronicky nastavuje jízdní režimy – klasický pohon na přední kola ve výši 70%, zbytek je přenášen na zadek, automatické přiřazení zadní nápravy až do +- 50% (při prokluzu nebo ztrátě adheze, tj. podobně jako systém Haldex používaný mj. koncernem VW) anebo stálý náhon 4x4 v poměru 50:50, který funguje až do rychlosti 60 kmh.

Na mokré vozovce je chování rovněž naprosto čitelné, to samé se kupodivu děje i na vozovce pokryté zmrzlým sněhem a škvárou, resp. posypem – po pravdě mne okouzlila rychlost, se kterou bylo možné projíždět bez zaváhání serpentiny: před zatáčkou zařadíte dvojku, která je docela dlouhá a přestože se vůz žene po překročení 1800 ot/min, tedy při sepnutí turba, zběsile kupředu do zákruty, vy cítíte, jak spolehlivě drží stopu a ani nezaznamenáte okamžik, kdy se plně přiřadí zadní náprava, jen se plavně pohybujete přesně tím směrem, kudy chcete. Toto mohu říci naprosto zodpovědně, s SX4 1,9 4x4 jsem za celý víkend najel cca 300 km a každou chvíli jsem se pozorně naslouchal chování podvozku, resp. pohonu 4x4.Těžko se tomu dá uvěřit, dokud si to nevyzkoušíte, ale pak je to parádní pocit. Zpočátku jsem se cítil v zatáčkách trochu nejistě a jedna ruka bezděky spočinula na ruční brzdě, která by chtěla pomoci autu zatočit, aniž bych si uvědomil, že poháněnou nápravu nelze dost dobře ručkou utrhnout – zkrátka můj zvyk ze standardního ježdění vozy s hnanou přední nápravou je hodně silný.

Pokud se řidič ocitne v závěji nebo částečně sjede ze silnice, nastává ten pravý čas zapnout režim permanentního pohonu obou náprav. Důvod je nasnadě – při automatickém 4x4 se nejprve musí začít protáčet přední kola, aby se plně přiřadil zadek a to už je pozdě – jedině záběrem 4WD od prvního přidání plynu bylo možné se dostat ze závěje, čímž dostává stálý náhon smysl. Na obyčejném sněhu je pak i při razantním rozjezdu velice těžké nechat nějaké z kol proklouznout. Musím pochválit i samočinné vypnutí permanentní čtyřkolky po překročení 60ti kilometrové rychlosti – tam, kde potřebujeme stálý režim 4x4 zřejmě víc jak 40 nepojedeme a po překonání krizového úseku se nemusíme starat o jeho vypnutí – SX4 se sama přepne do režimu auto.

  

Abych nemluvil jen v superlativech, na samé hranici se vůz chová přece jen trochu nedotáčivě, dle mého soudu to bude příliš těžkým dieselovým agregátem; tuším, že nejlepšího výsledku lze dosáhnout v benzínové 4x4 verzi 1,6 VVT, která je o pozoruhodných 135 kg (!) lehčí a o 80 tisíc levnější. Při porovnání s Grand Vitarou je SX4 v rozbředlém sněhu sice poměrně jistá, stopu drží, ale při rozkmitání volantem (resp. při simulaci vyhýbání se překážce) přeci jen trochu tancuje, než kola znovu naleznou adhezi. To samé platí při projíždění závějemi – ve vyjetých kolejích trochu plave, ale zas je schopna při intenzivním brždění zastavit mnohem dříve, než Vitara. Se svou světlostí 190 mm a i hmotností 1325 kg (1190 kg benzínová verze) je ale velmi dobrým konkurentem i větším SUV.

  

Grand Vitara 1,9 DDiS 3D

Krátká Grand Vitara mi přišla jako offroad velmi vhodný na radostné a sportovní dovádění na sněhu, možná i kvůli tomu, že jsem měl posléze k dispozici i 5D verzi v nejvyšší výbavě Comfort, která je určena spíše pro klidnější a delší jízdu, byť v náročném terénu. Jízdní vlastnosti se podobaly jízdě s SX4, ale díky robustnější a kratší karosérii a širším pneu byla jízda ještě o něco rychlejší a v závějích vůz držel stopu jako přibitý. Krátká Vitara má stálý pohon v poměru 47:53 včetně možnosti uzávěrky náprav a redukce.

Trochu mne zklamal krátce zpřevodovaný pětistupňový osmiventilový turbodiesel z produkce Renaultu (95 kW, 300 Nm), který je sice výkonem naprosto postačující pro vůz vážící 1495 kg, ovšem zvukovým projevem spíše slabý průměr. Navíc se při sepnutí turba ozýválo lehce nezdravé hvízdání, které ale může být vadou jen konkrétního vozu, který měl najeto 52 000 km.

Grand Vitara 2,0 5D Comfort

Narozdíl od 3D verze je pětidvéř, zde navíc v provedení Comfort (mj. obsahuje kůži, tempomat, xenony, střešní okno a ESP), luxusním vozem hodícím se do středně obtížného terénu i na obyčejnou silnici. Permanentní pohon 4x4 též v poměru 47:53, elektronická uzávěrka mezinápravového diferenciálu nebo redukční převodovka dávají tušit možnostem, které se v tomto voze nacházejí. Ovšem za cenu některých z toho vyplývajících vlastností, které jsou spíše minusem.

 

Mluvím teď zejména o sloní váze, kdy je hodně těžké zastavit plně naloženou Vitaru na sněhu či v závějích – zkrátka i po plném sešlápnutí pedálu si to 1585 kg (plus osoby) těžký vůz majestátně šine kupředu za jemných vibrací ABS, aby se pak zcela zastavil.

Naopak příjemné je na sněhu poslouchat ticho, které se rozhostí po interiéru díky velice slušnému odhlučnění benzínového čtyřválcového dvoulitru, který mi obecně k Vitarám sedne lépe, a minimálnímu hluku od kol pohybujících se po povrchu s nízkou adhezí.

 

V následující tabulce si můžete prohlédnout základní technické údaje a ceny zkoušených vozů. Po stovkách kilometrů v nich odjetých můžeme konstatovat, že Suzuki nabízí tři velmi dobře fungující čtyřkolky, které na sněhu důstojně hájí smysl pohonu všech kol. Pakliže se často pohybujete v oblastech, kde sníh není raritou, rozhodně o nich můžete uvažovat, znaky pohonu všech kol u nich nekončí štítky na palubní desce...

AutoRevue.cz děkuje organizátorovi celé akce, společnosti Suzuki Simcar, v.o.s., za ochotné zapůjčení všech vozů.