Nový hybridní crossover od prémiové odnože Toyoty je zajímavá a v mnoha ohledech povedená alternativa k zavedeným modelům zejména německých značek. Prospělo by mu ale, kdyby si ujasnil, čím chce být – zda komfortním a úsporným křižníkem, nebo ostrým silničním rabiátem.
Kapitoly článku:
Že se prémiová značka skupiny Toyota rozhodla vstoupit do vysoce lukrativního segmentu středně velkých SUV, může stěží někoho překvapit – leda snad tím, že jí to trvalo tak dlouho. Co ale rozhodně překvapivé je, to je troufalost, s jakou se Lexus vrhl do třídy definované modely Audi Q5, BMW X3 a Mercedes-Benz GLK. Oproti konzervativně stylizovaným konkurentům nasazuje kombinaci až výstředního designu s výrazně hybridním pohonem. Díky tomu je Lexus NX každopádně jiný. Je ale také lepší než zavedená konkurence? Na to by nám měl odpovědět redakční test.
Vzhled, který nelze přejít mlčky
Designem testovaných aut se tady na AutoRevue.cz zpravidla nezabýváme příliš podrobně. Zastávám názor, že nejsme v roce 1950, kdy byl čtenář odkázán na několik nepříliš kvalitních černobílých fotografií, pročež bylo nezbytné přiblížit mu vzhled nového auta sáhodlouhým květnatým popisem. Pokud se ale nějaká novinka vymyká obvyklým poměrům tak silně jako Lexus NX, dva odstavce na téma designu si určitě zaslouží.
Komplikované tvary a zdobné detaily, takový je design crossoveru Lexus NX
Nobujuki Tomacu, šéfdesignér exteriérů u značky Lexus, přišel s návrhem, který na proporcích mírně zvýšeného hatchbacku se silně sportovní linií střechy rozehrává hru prolamovaných hran, kontrastujících s oblinami základní siluety. Boční plochu rozbíjejí výrazně rozšířené blatníky, dlouhý trojúhelníkový prolis ve spodní části dveří a také prohnutá linie pontonu – od zpětného zrcátka ke klice předních dveří nejprve klesá, aby se teprve potom vydala nahoru a vymizela nad zadní svítilnou, zabíhající hluboko do boku.
Maska připomíná měšec
Lichoběžníkový tvar prolisu v pátých dveřích poněkud zvýrazňuje výšku karoserie, a to navzdory silným horizontálním prvkům ve spodní části nárazníku a nízkému zadnímu oknu. A vpředu, vpředu cení Lexus NX svoje poznávací znamení, obrovskou masku chladiče. Kdyby se někdo ptal na náš názor, je to nejméně úspěšný designový prvek na autě.
Kvůli lehce zaobleným konturám působí maska měkce, trochu jako naditý měšec, a v kombinaci s malými LED světlomety dává autu výraz, který měl být asi agresivní, ale místo toho působí spíš udiveným a poněkud omluvným dojmem.
Za velmi zdařilý naopak považujeme interiér. Nehledě na dílčí ergonomické nedostatky, k nimž se dostaneme později, dokáže být autenticky jiný než zavedená konkurence a úspěšně se přitom vyhnout samoúčelnému snažení, které je cítit z vnějšího designu. Přinejmenším v testované verzi F Sport s bohatým kontrastním prošíváním na palubní desce, dveřních výplních, volantu i částech středové konzoly a hodnověrně působícími imitacemi kovu.
Interiér verze F Sport je originální a atraktivní; vyjímatelné kosmetické zrcátko ve středové konzole a viditelná hlava šroubu na ní
Minimální spáry, přesné sesazení jednotlivých dílů a přesný chod většiny ovladačů zdařile vytvářejí atmosféru vysoké kvality, o kterou se Lexus snažil již v minulosti, ale ne vždy se stejným úspěchem. O to hůře chápeme, proč z boční plochy středové konzoly svítí hlava šroubu. Na to už dnes narazíte snad jen v levných amerických autech pro nenáročné domácí spotřebitele.
Hybrid povinně, čtyřkolka na přání
Kdyby snad byl někdo na pochybách, že produktoví plánovači Lexusu měli při specifikování NX na zřeteli jiné trhy než Evropu, nabídka motorizací mu to dostatečně objasní. Zatímco drtivá většina v Evropě prodaných luxusních SUV této velikosti má pod kapotou diesel, Lexus NX vždy schovává ve své (částečně hliníkové) karoserii hybridní agregát. Jinou verzi než NX300h firma jednoduše zatím nenabízí.
Můžete si ale vybrat, zda vám stačí pohon předních kol, nebo chcete čtyřkolku. Ve druhém případě je u zadní nápravy zařazen elektromotor o výkonu 50 kW a točivém momentu 139 Nm.
Základ hnacího ústrojí tvoří vpředu uložený šestnáctiventilový čtyřválec o objemu 2,5 l, který pracuje v Atkinsonově cyklu. Dosahuje výkonu 114 kW (155 k) v 5700 ot./min. a točivého momentu 210 Nm v 420-4400 ot./min. Benzínovému motoru asistuje elektromotor s parametry 105 kW/270 Nm.
Hnací řetězec je zapojený tak, že ve verzi s jedním i dvěma elektromotory vždy dosahuje nejvyššího výkonu celé soustavy 145 kW (197 koní). Funkci převodovky plní planetové soukolí, které umožňuje jednotlivým komponentům otáčet se vlastní rychlostí. Systém dokonce nabízí možnost sekvenčního „řazení“ virtuálních převodů, ale k tomu se dostaneme až v kapitole věnované jízdě. Ještě předtím se důkladně seznámíme s kokpitem a obsluhou jednotlivých funkcí.
Atraktivní interiér (F Sport)
Povedená sportovní sedadla
Tichý a úsporný městský provoz
Nízké emise škodlivin (oproti dieselu)
Bohatá standardní výbava
Šířka zav. prostoru
Nedotažená ergonomie
Vysoká spotřeba při rychlé jízdě
Chování hybridu při akceleraci
Těžkopádnost v zatáčkách
Jen tak tak dostačující dynamika
Jediný motor v nabídce
6 /10