Jubilejní 25. mezinárodní strojírenský veletrh v Brně v září 1983 byl proti ostatním ročníkům výjimečný – přinesl totiž hned dvě světové automobilové premiéry. Vedle očekávaných zmodernizovaných modelů Škoda 105 a 120 takzvaného modelu M s rozšířeným rozchodem náprav a mnoha vylepšeními se návštěvníkům poprvé představil také kompaktní sedan Fiat Regata.
Původně bylo odhalení Fiatu Regata naplánováno do Frankfurtu, ale tam jej mohli zájemci obdivovat až o celý den později. Jak by nadšeně prohlásil zásadový komunista Šebek z filmových Pelíšků: „Byli jsme zase o krok před nimi!“
Italové facelifty neumějí
Módně hranatý automobil konstrukčně vycházející z hatchbacku Ritmo nahradil oblíbenou řadu 131, jenže už nenabídl dvoudveřovou karoserii. Kombi Weekend však v nabídce naštěstí zůstalo. Na rozdíl od předchůdce se však na náš trh nikdy oficiálně nevypravil. Přitom jeho české prospekty už byly krátce před veletržní premiérou připraveny.
Světová premiéra však byla skromná - Brno zájemcům odhalilo pouze vrcholný typ 100 Super se čtyřválcem 1,5 l o výkonu 73 kW s rozvodem 2x OHC, kterému tehdy v expozici italské automobilky dělala doprovod čerstvá novinka Uno.
Dnes už o regatu bohužel nikde nezavadíte. Nám se však podařilo jednu objevit. Navíc extrémně zachovalou, rovněž se zážehovou patnáctistovkou a žijící už téměř tři desetiletí na Moravě. První český majitel si ji v roce 1990 přivezl ze Západu a rovnou přihlásil, takže vůz ještě stihl vyfasovat technický průkaz ve formě knihy se státním znakem ČSSR.
Auto bylo vyrobeno v roce 1987, takže už jde o model po faceliftu. Ten byl v případě regaty hodně netradiční a vlastně i zbytečný. Zepředu ani zezadu mladší model od staršího nerozeznáte, úpravy se však překvapivě dočkaly všechny boční dveře – změnily se vnější kliky i rámy dveří. Z dnešního pohledu však novější verze kupodivu působí zastaraleji…
Přestože regata patřila velikostně i celkovým zaměřením do nižší střední třídy, výbava nakukovala o segment výš. A to dokonce i ta základní – vždyť sedan standardně nabízel třeba plně seřiditelná přední sedadla, nastavitelný sklon volantu, analogové hodiny, denní počítadlo ujeté vzdálenosti nebo vyhřívané zadní okno. Řidič měl k dispozici otáčkoměr, populární ekonoměr a také moderní panel Check control. Ten informoval o stavu hladiny provozních náplní, opotřebení brzdového obložení, nefunkčních žárovkách vnějšího osvětlení nebo nezavřených dveřích.
Vyšší provedení Super poskytovalo zadním cestujícím sklopnou zadní opěrku, což jsme tehdy na tuzemských silnicích znali leda z reprezentační Tatry 613. Nejzajímavějším modelem řady Regata však bylo úsporné provedení ES (Energy Saving). Díky speciálním krytům kol, vestavěným protivětrným okenním clonám a zadnímu spoileru pokořilo aerodynamický odpor hodnotou cx = 0,35. Zážehová třináctistovka měla kompresní poměr zvýšený z 9,1:1 na 9,6:1 a agregát byl vybaven elektronickým zapalováním. Především se ale Regata ES stala průkopníkem nepopulárního systému vypínání motoru při zastavení, známého z drtivé většiny dnešních automobilů.
Hned od počátku výroby nabízel italský sedan na výběr ze čtveřice pohonných jednotek: zážehových o objemech 1.3, 1.5, 1.6 a vznětové 1.7. Všechny verze sázely na přední kotoučové a zadní bubnové brzdy. S výjimkou výbavové specifikace Super, osazené čtrnáctipalcovými koly, spoléhal každý sedan na třináctipalcové obutí. Kapalinový posilovač řízení byl standardně spojen pouze s benzinovou šestnáctistovkou ve špičkovém modelu Regata 100. Ten se od ostatních verzí lišil také přední nápravou, kde byla příčná ramena podélně vedená suvnými tyčemi doplněna plovoucím stabilizátorem.
Regata se chlubila nebývale bohatým seznamem příplatků, kde zájemce lákala na centrální zamykání, elektricky ovládaná přední okna, tónovaná skla, výklopné střešní okno, stěrače a ostřikovače světlometů, klimatizaci nebo automatickou převodovku. Upozornit však musíme také na tehdy neobvyklý palubní počítač. Už tento dávný předchůdce současných informačních systémů dokázal sám vypočítat průměrnou rychlost, spotřebu či zásobu paliva. Ač dnes regata na pohled působí archaicky, kdysi šlo o nesmírně moderní auto, které má co říct i dnes.
Přesvědčujeme se o tom uvnitř. Pan Aleš z Moravy, majitel krásně dochovaného bílého sedanu, vychvaluje vynikající ergonomii, skvělý výhled a pohodlná sedadla. Když mě láká usednout za volant a vyzkoušet si řízení polozapomenutého vozu, rázem si vzpomenu na dobu, kdy jsem tohle auto poprvé spatřil na titulní straně Světa motorů. Připadalo mi tenkrát tak pokrokové… Už po prvních stovkách metrů se o jeho proroctví přesvědčuji na vlastní kůži.
Stejné „moderní“ teleskopické táhlo sytiče se čtyřmi polohami dobře znám ze svého o rok mladšího, ale podstatně modernějšího Fiatu Tipo. Přístrojový štít je jednoduchý, po faceliftu se vyčistil. Obsahuje jen čtyři základní ukazatele a vespod jedinou řádku kontrolek. Volant bez posilovače se ovládá bez zbytečné námahy, veškeré ovladače jsou dokonale po ruce.
Regata je na silnicí opravdu komfortní, i po nerovné vozovce pluje jako honosný kočár a překvapuje mě tichý provoz. Přitom z pedálu akcelerátoru cítím, že motor má vždy dostatek síly k náhlému zrychlení. Rozhodně nejde o žádné italské hrkátko, jak se u nás počátkem 90. let o regatě škodolibě prohlašovalo. Tehdy si ji Češi individuálně dováželi jako levné zápaďácké fáro, ale bohužel často v podobě zrezlých a různě poslepovaných vraků po těžkých nehodách, a tak se u nás zrovna netěšila příkladné pověsti. „Přitom je to výborné auto, připomíná mi jakousi zmenšenou verzi americké limuzíny,“ pochvaluje si svůj sedan Aleš. Dávám mu nadšeně za pravdu.
Sám je druhým majitelem konkrétního automobilu. Jako první si jej užíval starší pán, který regatu přivezl na Moravu jako mírně ojetou. Bohužel ještě v době, kdy lidé jakýkoliv západní model brali jako provokaci a objekt silné závisti. Proto si prý s autem užil…
Dnes jsme si s ním užili i my. Projet se po mnoha desetiletích téměř vyhynulým vozem, které mě kdysi očaroval, představuje vždycky výjimečný zážitek. Pravda, není zrovna nejkrásnější, jeho předchůdce i všichni následovníci vypadají veseleji. Jenže dnešní závěr je mnohem důležitější - Fiat Regata je schopen i v létě 2018 dokázat, že pomluvy na jeho adresu u nás bývaly jen hloupým výmyslem závistivých posměváčků…
| Přehled základních verzí Fiatu Regata |
| Verze |
70 |
ES |
75 |
85 |
100 |
D |
| Zdvihový objem [cm3] |
1301 |
1301 |
1498 |
1498 |
1585 |
1714 |
| Maximální výkon [kW] |
50 |
48 |
55 |
60 |
74 |
43 |
| Největší rychlost [s] |
155 |
155 |
165 |
165 |
180 |
150 |
| Zrychlení 0-100 km/h [s] |
13,5 |
13,7 |
13,5 |
12 |
10 |
18,9 |
| Palivo |
benzin |
benzin |
benzin |
benzin |
benzin |
nafta |
| Spotřeba [l/100 km] |
7,1 |
6,5 |
7,1 |
7,3 |
8 |
6,5 |
Přehled italských kompaktních sedanů
1974: Fiat 131
Poslední sedan s pohonem zadních kol se vyráběl dlouhých deset let a jeho nabídku obohatilo dvoudveřové kupé i pětidveřové kombi. Model nahradil legendu 124. Zážehové i vznětové motory, převodovky čtyř- i pětistupňové, třístupňový automat.
1984: Regata
Sedan vycházející z ritma doplnilo také praktické kombi Weekend se sklopnou horní částí nárazníku. Toto řešení přebrali i nástupci Tempra a Marea. Úsporná Regata ES se odlišovala aerodynamickými vylepšeními a systémem start-stop.
1984: Seat Malaga
Ve stejné době uvedli na trh sedan vycházející z Fiatu Ritmo - respektive licenčního Seatu Ronda - také Španělé. Jejich výsledek působil elegantněji a model se ve výrobě udržel až do roku 1993, kdy už Seat převzala skupina Volkswagen Group.
1990: Tempra
Elegantní model využívající základ Fiatu Tipo nabídl luxusní prvky jako samočinnou klimatizaci, kožené čalounění, digitální přístrojový štít nebo pohon všech kol. Karoserie sedan a kombi. V Brazílii se dokonce vyráběl jako dvoudveřové kupé.
1996: Marea
Zaoblený sedan na podvozku dvojčat Bravo/Brava se technicky odlišoval zadní nápravou, novinkou byly přeplňované vznětové motory JTD. Opět se vyráběly karoserie sedan i kombi, poslední marea opustila produkční linku v roce 2002.
2007: Linea
Opožděný turecký sedan sice technicky vycházel z hatchbacku Grande Punto, ale získal robustnější zadní nápravu, hydraulický posilovač řízení, delší rozvor, jinou palubní desku, odlišný celkový design a eleganci podtrhl chromovými obklady.
2016: Tipo
Současný nástupce se opět vyrábí v Turecku, na rozdíl od hatchbacku a kombi však nemůže mít moderní prvky jako přeplňovaný benzinový motor nebo tablet na palubní desce. Na výběr jsou pouze dva motory: zážehový 1.4 16V a vznětový 1.6 Multijet/88 kW.
Autor: Lukáš Prejzek
Článek vyšel v pátém letošním vydání časopisu Auto Tip Klassik. Nejnovější vydání (06/2018) je právě na stáncích.