Kapitoly článku:
Daewoo (Velký Vesmír) byl nejrychleji rostoucí jihokorejskou značkou devadesátých let. Začínal převzetím cizí techniky. Zatímco Hyundai si vypomohl technikou Mitsubishi, Daewoo se spojil s General Motors a začal kromě vlastních modelů vyrábět pro exportní trhy známý Racer, což byl Opel Kadett poslední generace. S facelifty vydržel ve výrobě až do zániku značky Daewoo.
Specialitou byl miniaturní model Tico vycházející ze zastaralého Suzuki Alto. V roce 1998 ho nahradil daleko evropštější a prostornější model Matiz vzešlý z konceptu studia Italdesign. A byl z něho rázem hit. Pětidvéřový hatchback skutečně kompaktních rozměrů se nabízel za cenu kolem 200 000 korun, což bylo lákadlo pro české motoristy, vycvičené ještě z cenových válek u Favoritů a Felicií. V roce 2000 se Matiz stal dokonce nejprodávanějším dováženým automobilem v ČR a konkurovat mu dokázala jen domácí škodovka, která právě kvůli němu uvedla značně ochuzený model Fabia Junior s litrovým motorem.
V roce 2001 se pohledný Matiz dočkal faceliftu, ale s jeho prodejností to nepohnulo tolik, jako stále se opakující zprávy o krachu korejské automobilky. V roce 2001 se osud naplnil a její továrny definitivně převzal General Motors, který se jal z Matize okamžitě dělat Chevrolet. V roce 2004 se dočkal nepovedeného faceliftu, který z něho vytvořil Chevrolet Spark (na některých trzích dosud Matiz). Spark rozhodně není u konce, což každoročně dokazují jeho prodejní čísla. Právě oblíbenost na českém trhu byla důvodem proč jsme se mu rozhodli podívat na zoubek. Obstojí ještě v dnešní silné konkurenci automobilů v nejnižší cenové kategorii, kam už pronikly daleko větší automobily?
Býti emo je v módě
První pohled na korejského krasavce nás buď odradí nebo naláká. Spark buď uznáte nebo zavrhnete, nic mezi tím asi není. V první generaci nabízel kulatá očka a rozverný úsměv, v druhé generaci po obdržení americké identity a značky Chevrolet na kapotě přitvrdil a nabízí globálně podrážděný výraz. Spark nám předávali s dovětkem sportovní kit, ale daleko více nám přišel „emo”.
Býti emo je dnes mezi mladými lidmi populární a tak mu k dokonalosti bezesporu chyběl jen make-up mladé řidičky. Brutální černá při pondělním návratu do pracovního procesu a rozplizle růžová při sobotní siestě s přáteli. Emo dokáže být i technika Sparku, jak si brzy prozradíme v části věnované jízdním vlastnostem a také motoru.
Jednoprostorová vajíčkovitá karosérie nepostrádá nic z elegance prvních Matizů. Pravda sympatické přední světlomety nahradil hranatý mnohoúhelník z dílen amerických designérů. Jenže naroubovat americký design na italskou krásu není vždy úplně košér a tak by Matizu, totiž Sparku daleko více slušel původní andělský výraz ve tváři.
Námi testovaný Spark s doplňkovou výbavou nepostrádá emo nárazník, který by v Mladé Boleslavi nazvali Cross, totiž spodní nelakovanou část, dále k rozměrům vozu docela velké přední mlhovky, nezbytné logo americké automobilky na korejské kapotě a hliníkové střešní ližiny. Nesoulad předních světlometů s designem vozu opět připomínají vnější zpětná zrcátka, jenž svou kulatostí upomínají ještě na vejčité reflektory. Škoda proto, že se Chevrolet neodvážil o hrany také u nich.
Pohled zboku potěší každého ekologa, ale také ženy a řidiče drobnějšího vzrůstu. Korejci kdysi obestavěli každičký milimetr, kompaktní karosérie neměří na délku ani celých 3,5 metru. Zato přibyl módní prolis na dveří, vlnovka na spodní hraně bočního prosklení a poměrně slušivý střešní spoiler účinkující zřejmě při instalaci benzinového osmiválce místo zadních sedadel.
Záď vozu pak nese další výrazné stopy Američanů. Koncové svítilny italského střehu nahradily kulaté reflektory doplněné navíc chromovaným krytem. Ty v červené hlavní části nesou ještě čirý kruhový střed s vestavěnými ukazateli směru. Chrom nechybí ani nad osvětlením zadní registrační značky. Zaujmou také zadní mlhovka a couvací světlo s čirou optikou v zadním nárazníku. Jeho minimalistický převis už na dálku varuje, že pár centimetrů za zadními dveřmi sedí posádka.
Shrnuto a podtrženo je Spark stále emotivním vozem, který si své obdivovatele najde. Nechybí mu italský esprit a pro někoho může být paradoxně přitažlivý americký redesign. Zaujal nás i doplňkový paket.
Dobývání prostoru
Kdyby přišel Spark o padesát let dříve, jistě by se stal hippies autem. Brouk se jím stal díky své příznivé ceně na amerckém trhu a díky usměvavému pohledu. Ten sice Sparkovi sebrali, ale neztratil nic ze své roztomilosti. Při pohled do interiéru vás Chevrolet nenechá na pochybách, jak má vypadat správné hippies auto - kytičkované výplně dveří, sytě modrý středový panel, miniaturní rozměry.
Po otevření dveří nás čeká nudle, do které se ale jedinec netrpící civilizačními chorobami bez problému vejde. Chorobou míníme nadváhu, která se ve Sparku projevuje břichem na volantu. Tvarování předních i zadních sedadel je pohledné a praktické, sedáky svou měkkostí aspirují na francouzský původ, což je vzhledem k charakteru vozu jedině dobře.
Největší revoluce se konala na palubní desce. Ne, že bychom Američanům upírali snahu, po designové stránce nemáme výhrady, ale oproti původní palubní desce nabobtnaly její rozměry především v oblasti řidičova pravého kolene a také módní umístění přístrojového štítu doprostřed palubní desky sice sníží náklady při výrobě pravostranného řízení, ergonomii ale příliš nepomůže. Potřebuje ji však vůbec někdo v tak malém voze?
Zatímco řidič má před sebou volant a spornou nudli s kontrolkami místo přístrojového štítu, vše podstatné se nachází v kapličce na středovém panelu. Tachometr, palivoměr a otáčkoměr evokují speciály WRC kroužící po evropských okruzích. Řadicí páka s koženým obšitím stejně jako kožený volant sice lákají ke sportovní jízdě, ale přeposilované řízení a v mezích možností přesná kulisa řazení nás vracejí do reality odpovídající ceně vozu.
Středový panel s kvalitní audiosoustavou, odkládací poličkou, manuální klimatizací a navazujícími přihrádkami před řidičem i spolujezdce působí svěžím dojmem, rovněž středový tunel oproti předchůdci zbytněl a nabízí držáky nápojů i zapalovač pro milovníky tabákového dýmu.
U řidičovy levé nohy se nacházejí táhla mechanického dálkového otevírání paliovavé nádrže a pátých dveří. Ty totiž nelze zezadu otevřít bez klíčku a tak si to malý Američan kompenzuje právě zmíněným lankem. Nápis na koberečku bije do očí a připomíná slavný původ – Matiz. Ostatně pro nás zůstává Spark Matizem a teprve skutečně nová generace by to mohla změnit.
Na zadních sedadlech mě vždy znovu překvapí dostatek místa v horizontálním směru. Jsem zvyklý sklánět svou hlavu na obě strany, ale zrovna u Sparku bych nečekal, že mé temeno nečeká intimní kontakt s polstrováním střechy. A skutečně Spark v tomto směru předběhl řadu konkurentů a nabídl výškově velkorysé vozidlo. Třešničkou na dortu je vzadu elektrické ovládání zadních oken, které byste v základu marně hledali.
Zavazadlový prostor má základní objem 170 litrů. To není vůbec málo vzhledem k rozměrům vozu. V nižší třídě automobilů bychom nad jeho rozměry pochybovali, ale u městských kompaktů se jedná o standardní velikost, navíc při sklopení zadních sedadel lze při objemu až 845 litrů ve Sparku převážet třeba i automatickou pračku. Na ledničku si nechte zajít chuť, protože byste mohli Sparka také zvednout na zadní... Zato sklápění zadních sedadel je jednoduché, žádných deset úkonů, abychom dosáhli maximálního objemu, stačí jen dvakrát sklopit zadní opěradlo a jsme u cíle.
Vertikální svět
Nemít předsudky je u Sparku důležité. Spark je srdcovka a drobné chybičky mu dokážeme odpustit. Které to jsou? Zejména nedostatek prostoru v oblasti řidičova pravého kolene. Už při nasedání se udeříte kolenem o tvrdé plasty.
Když za sebou zabouchnete tenké dveře, zajistíte, že jste v úplně jiném vertikálním světě. Spark si hraje na vlastním písečku a má rád vyhraněné typy. Kdokoliv pod 1,80 cm a bez bříška je vítán a užívá si rozměrné kabiny na plné pecky.
Spark kupodivu nepůsobí lacině - plasty sice nejsou o moc měkčí než bakelitový vláček z počátku dvacátého století a mitace matného hliníku věrohodnější než původ mnoha pruhů na botách Adidas v čínské tržnici, na druhé straně vše působí útulně a vyspěle.
Na místě spolujezdce vpředu nemáte problémy se svými koleny a užíváte si z posádky relativně nejvíc. Samozřejmě vás nesmí stresovat jen tenká výplň dveří dělící vás od okolního světa. Rovněž na zadních sedadlech si uvědomíte, jaké je to žít v garsonce. Na výšku si sice nelze stěžovat, ale v oblasti kolen či nártů ano a pohled dozadu vám připomene blízkost nárazníku k vaší zadní partii.
Chevrolet Spark je relativně pohodlným vozem pro čtyři. Během jízdy dopřeje posádce měkkého odpružení a relativní ticho v kabině, které se zmizí při snaze ostře akcelerovat a pravidelně vytáčet hbitý korejský čtyřválec.