Kapitoly článku:
Není mnoho vozů, jejichž jméno se časem stalo obecným pojmem určité třídy vozů. Fordu se to s Transitem povedlo. Za desetiletí, co tyto vozy brázdí silnice po celém světě, se totiž z průkopníka lehkých dodávek stala ikona.
Stejně jako Sony „přišlo” o název walkman, který zlidověl jako pojmenování přenosného kazetového přehrávače, tak i Ford musel akceptovat (a jistě se kvůli tomu nezlobí), že jméno Transit se v obecné mluvě často používá pro označení užitkového vozu.
V letošním roce přišel Ford s další generaci, která přinesla vcelku radikální změny vzhledu, ale přinesla i evoluci v jízdních vlastnostech a komfortu pro řidiče, který často tráví za volantem většinu dne.
K testu jsme získali jednu z desítek verzí Fordu Transit. Jedná se o Transit Kombi Van, tedy o model s dvojicí řad sedadel a prosklením u druhé řady, bez pevné přepážky za ni. Tento vůz stojí na středním rozvoru 3300 mm, má nízkou verzi střechy a přední náhon spojený s naftovým agregátem 2,2 Duratorq TDCi o výkonu 96 kW (130 k) a točivém momentu 310 Nm.
Hraníme a mohutníme
Možná se může zdát, že u dodávek není co měnit a že jejich design zůstává stále stejný a zaměřený hlavně na praktičnost. To je sice pravda, ale i tak se najde prostor k tomu, aby se jednotlivé generace užitkových vozů lišily.
Nová generace přinesla řadu změn. Tou nejzásadnější je kompletní přepracování přídě vozu. Oblé tvary krátké a příkré kapoty již nepřechází plynule do oblého nárazníku, ale příď je mírně řečeno useknutá. Nyní ji dominuje velká mřížka chladiče a také mohutné přední světlomety.
Právě nový design přídě se stal velmi diskutovaným a to i z důvodu, že konkurence přišla s velmi podobným designem. Je to jen náhoda, že jsou si jednotlivé generace konkurentů tak podobni?
O tom, že nový Transit přinesl řadu příjemných zlepšení hovoří i fakt, že v předním nárazníku jsou nyní integrovány šlapky, díky nimž se můžete lépe dostat k přednímu oknu, když jej potřebujete umýt.
Na druhé straně vozu dostal Transit do výbavy prodlouženou podlahu, díky které se vám budou lépe nakládat těžší předměty. Integrované parkovací senzory jsou pro začátečníky téměř nezbytné.
Profil vozu zůstal zcela jasný a v duchu užitkových vozů. Námi testovaný vůz s nízkou střechou a prosklením u druhé řady sedadel vypadal velmi dobře. Zatmavená okna a také začerněná plechová část v zadu na bocích vozu působí spíše jako mini bus.
Jednoduchost užitkových vozů spočívá i v tom, že vše je podřízeno maximální praktičnosti. Zcela rovná záď vozu je pak doslova nezbytná. Na rozdíl od skříňových verzí není Kombi Van vybaven dvou křídlovými dveřmi, ale velkými, vzhůru výklopnými, dveřmi.
Vzhledové evoluce nové generace se tedy v součtu zaměřily hlavně na přední část, která je proti minulé generaci zcela odlišná. Jiné jsou i dveře a přední boční okna, ovšem tím větší změny končí a u lehkých užitkových vozů to ani jinak nejde.
Každopádně nový vzhled vozů, dle mého názoru, Transitu sluší více, než u minulé generace. Rovná a velká příď působí velmi mohutně a na pohled budí tak trochu respekt.
Skutečný pokrok
Interiér užitkových vozů a hlavně pracoviště řidiče je často místem, kde se tráví dlouhé hodiny při rozvozu zboží, nebo převozu nákladů. Ještě v nedávné době byl komfort velmi nízký, design zcela strohý a zpracování odpovídalo účelu.
S novou generaci Transitu však přišly radikální změny. Zcela nová palubní deska přinesla do této třídy vzhled, který se velmi blíží osobním vozům. Stále je zde patrná jednoduchost a také materiály nejsou z měkčených, ale z velmi odolných plastů, ovšem vizuálně působí velmi dobře.
Testovaná verze byla příplatkově vybavena i stabilizačním systémem ESP, což je u podobných vozů velmi rozumný bezpečnostní prvek.
Ford u nové generace vsadil na velké množství odkládacích schránek a ploch. Ta hlavní je umístěna uprostřed palubní desky, pod posuvným a otočným víkem najdete malou schránku. Samotné víko lze pak použít v základní poloze jako držák nápojů a v druhé poloze na to samé, případně jako stoleček pro vypisovaní dokumentů, nebo jako držák pro přenosný počítač.
Praktická je i schránka před volantem. Velký úložný prostor je navíc vybaven jednou z mnoha 12 voltových zásuvek. Při jízdě je tak kde nabíjet mobil a další příslušenství.
A další odkládací schránky. Ta spodní před spolujezdcem je navíc rozměrově připravena pojmout klasické pořadače.
U volantu se chvíli zastavím. V testované verzi nebyl nijak stavitelný a tak jedna poloha musí uspokojit všechny. To bohužel nejde a u dodávek to platí dvojnásob. Jeho poloha je vhodná pro řidiče s výškou maximálně 180 cm. Pak nastávají problémy. Díky poloze pedálu je třeba posunout sedačku dozadu, ale volant zůstává pořád na stejném místě.
Pří jízdě se tak musí vyšší řidič příliš naklánět. Dá se sice řídit s držením v dolní poloze, ale zde je problém v tom, že ovládací páčky směrových světel a stěračů jsou poměrně vysoko a k jejich obsluze musí volant svírat v klasických „za deset dvě”.
Malou výtku mám také k nepodsvíceným ovládačům na multifunkčním volantu, čímž se stávají v noci nepoužitelnými pro ty, kteří vůz dobře neznají.
Snad jedinou faktickou výtku k interiéru bych měl k materiálům na podlaze a podbězích předních kol. Velmi klouzavá tvrdá guma totiž není moc praktická a ať jsem zkoušel jakoukoli obuv, neustále mi boty ujížděly kam neměly a jízda tak uměla být nepříjemná.
V suchém prostředí toto není až takový problém, ovšem stačilo trochu vody, případně špinavé boty a kluziště na palubě Transitu bylo na světě.