Revoluční model Disk skončil neúspěchem, ale stanul na počátku úspěšné historie vozů z brněnské Zbrojovky se stylizovaným písmenem „Z“ na chladiči…
Kapitoly článku:
Po válce…
Po skončení první světové války se řada evropských zbrojovek, jež v průběhu válečných let rozbujela do podoby ohromných podniků s tisíci zaměstnanců, dostala do podobné situace. Měly kvalifikovaný personál a špičkově vybavené provozy, ale v nástupu míru již prakticky neměly co vyrábět. Velmi častým řešením pro řadu z nich se stala orientace na jiná spektra průmyslové výroby, a to včetně produkce dopravních prostředků.
Brněnský Disk slaví letos své 90. narozeniny, takto se předváděl na Classic Show 2014
Poptávka po civilních motocyklech a automobilech byla po roce 1918 podobně intenzivní, jako tomu bylo na sklonku všech válečných konfliktů před tím i potom. Brněnská zbrojovka, oficiálně Československé závody na výrobu zbraní v Brně, tento trend vycítila také, a tak plánovala výrobu automobilů. V Brně angažovali inženýra Břetislava Novotného, jenž měl za sebou již několik zajímavých konstrukcí.
Je třeba uvědomit si, že v prvních dekádách dvacátého století nebyly základní konstrukční principy při vývoji a výrobě automobilů zdaleka tak standardizované jako jsou dnes. Teprve o několik let dříve zvítězil spalovací motor nad konkurencí v podobě elektrických a parních strojů! Vývoj stále běžel a každý se pokoušel prosadit něco nového. Nutno dodat, že Zbrojovka a záhy i Břetislav Novotný intenzivně spolupracovali s Vysokým učením technickým v Brně.
Revoluční konstrukce
Na VUT přitom tehdy pracovala skupinka vývojářů, jež se zabývala vývojem a konstrukcí dvoutaktních motorů. Motor tohoto typu si nechal již v roce 1881 patentovat skotský konstruktér Sir Dugald Clerk, ovšem dvoudobé agregáty se zatím objevovaly především ve stabilních strojích pro transmise či motocyklech. Jejich přednosti včetně omezeného počtu pohyblivých dílů byly značné; emise CO2 tehdy nikdo neřešil, a tak jejich aplikace pod kapoty automobilů byla jen otázkou času. Přelom dvacátých a třicátých let přitom pro dvoutakty znamenal v automobilech rozmach, vzpomeňme třeba česká Aera nebo německé vozy DKW, z nichž byli ve Východním bloku nuceni vycházet ještě v hloubi šedesátých let…
Disk měl v kulise přednastaveno pět dopředných převodů
Nicméně byl to teprve Novotný ve spolupráci s VUT, jemuž se to podařilo. Model Disk, jenž byl do sériové výroby schválen v roce 1924, tedy přesně před 90 lety, se stal vůbec prvním automobilem osazeným dvoutaktním motorem. Dle dobových informací vzniklo v několika sériích 50 až 75 vozů tohoto typu (dochoval se jediný!), takže ačkoli se za první sériový vůz s dvoutaktním motorem na světě považuje až Zbrojovka Z 4/18 z roku 1928, za ten úplně první lze označit právě Disk.
Tím ale progresivita brněnského Disku rozhodně nekončila. V době samostatných rámů a dřevěných skeletů karoserie přišel Disk jako zjevení. Na první pohled sice příliš nevybočoval ze standardů doby, nicméně šlo o celokovovou karoserii, jež se obešla bez dřeva i samostatného podvozku! Když si jediný dochovaný vůz tohoto typu prohlédnete osobně, přijde vám možná zavěšení kol i motoru přímo v jednoduchém plechovém skeletu jako docela odvážné, ale překvapivě to fungovalo, problémy byly úplně jinde…
Převratné převodné ústrojí
Vysloveným specifikem modelu Disk se totiž stalo jeho převodné ústrojí, jež si můžete podrobně prohlédnout jak z připojených snímků dochovaného vozu, tak i z dobového nákresu, za jehož poskytnutí autor článku děkuje kurátorce TM Brno Sylvii Zouharové-Dykové. Tento systém dal z pochopitelných důvodů také jméno celému vozu, nicméně je třeba dodat, že dnes nenajdete nikoho, kdo by s tímto autem skutečně jezdil…
Převodné ústrojí Disku v detailech
Pohon zajišťoval dvoudobý čtyřválcový, kapalinou chlazený motor s objemem 598 ccm, jenž podle dochovaných materiálů dosahoval výkonu 10 až 12 koní a Disku při průměrné spotřebě 11 l/100 km umožňoval dosažení rychlosti 55 km/h. Motor byl osazen přímo v plechovém skeletu karoserie a směrem vzad vybíhal setrvačník, jehož rovná plocha v zadní části byla jedním ze dvou kotoučů převodové soustavy.
Disk v popředí aktuální expozice v TM Brno
Kolmo k jeho rovině byl usazen druhý kotouč podobného průměru, jenž v posuvném segmentu spočíval na předlohovém hřídeli. Třecí převod posouváním tohoto kola zajišťoval změnu převodu přenášeného k zadním kolům. Kulisa v palubní desce měla pět svislých zářezů pro pohyb vpřed, zdvižení páky znamenalo odtažení kola a její zasunutí do správného zářezu pak zařazení požadovaného převodu. Jak je vidět i ze snímků, vůz měl i zpátečku a neutrál.