Kapitoly článku:
Stejný název nemusí vždy znamenat stejné auto a u nové generace Hondy Civic to platí dvojnásob. Civic hatchback, neboli 5D (v brzku i 3D) a Civic sedan mají a zároveň nemají mnoho společného. Jejich určení pro různé trhy se podepsalo téměř na všem.
Jaká je Honda Civic sedan na silnici, co umí nabídnout a má model, který je primárně určený pro jinénež evropské trhy, co nabídnout „specifickým Evropanům”? Přesně to jsme se snažili zjistit v našem testu.
Exteriér
Postavte vedle sebe Civic sedan a hatchback a k tomu přidejte Accord. A můžete začít přemýšlet s jakým vozem toho má sedan více společného. Možná dojdete i k závěru, že sedan je jakousi směsicí obou těchto vozů. Základní tvary a linie jsou s hatchbackem společné, ovšem působí daleko více jako menší sourozenec Accordu.
Civic sedan měří na délku 4 545 mm, na šířku 1 750 mm, na výšku 1 435. Je tedy výrazně delší než hatchback (+ 300 mm), ovšem na šířku je o něco menší (- 15 mm) a na výšku také (- 25 mm). Rozvor je proti hatchbacku prodloužen o slušných 80 mm na 2700 mm, což je dokonce více, než u Accordu, který míří o třídu výše. Na nižší střední třídu tedy rozměry opravdu pohádkové.
Najít zásadní podobnosti s hatchbackem dá poměrně práci a je třeba hledat hlavně v přední části vozu. Kde lze najít jakýsi nádech podobnosti. Nízká příď, protažené přední sklo, velmi dlouhé A sloupky a tím to asi končí. Zbytek se podobá, opět, spíše většímu Accordu. Není se ovšem čemu divit, protože sedan míří hlavně na americký a japonský trh, kde se podobnost s větším Accordem hodí. Zákazníci tak hned vědí s kým vůz identifikovat.
Tvarovou podobnost lze najít u přídě vozu. Sedan má sice odlišné úplně vše, tedy světla, nárazník, kapotu a další prvky, ovšem základní rysy a linie zůstaly zachovány. Na menším hatchbacku působí tato část velmi dobře a vyváženě se zbytkem vozu, ovšem u sedanu je možná až příliš subtilní. Navíc najít úhel předního pohledu, kdy by byl sedan fotogenický, je práce hodna kouzelníka.
Zcela odlišné je zpracování zádě. Zcela zmizel novátorský UFO design, který vystřídaly střízlivější a do jisté míry i konzervativnější tvary. Sportovní auru sedanu tvoří hlavně zadní část vozu. Mohutnější zavazadelník směruje mírně vzhůru a Civic tak působí, i díky nízké přídi, daleko sportovněji.
Snad jediným prvkem na sedanu, který je shodný s hatchbackem, jsou vnější zpětná zrcátka. Jejich vcelku univerzální tvar je vhodný pro oba typy karosérie. To se již nedá říci o trojúhelnikových klikách dveří hatchbacku. Proto jsou u sedanu nahrazeny zcela tradičními.
Přestože je sedan daleko konzervativnějších tvarů, působil na mne daleko sportovnějším dojmem. Určité úhly pohledu a hlavně protažená a mohutnější záď umí dobře zapůsobit. Bohužel díky nízké přídi je celkový dojem, hlavně při pohledu zepředu, vcelku nevyvážený a může se chvílemi zdát, že sedan je tak trochu dvěma auty v jednom.
Interiér
Pokud jste při pohledu na exteriér vozu nepoznali, že se jedná o Civic, stejně tak ho nepoznáte ani uvnitř vozu. Z interiéru až na pár detailů zmizelo vše, co lze najít u originálního pětidvířka. Celá palubní deska je přepracovaná a to designem počínaje a použitými materiály konče.
Velkou chválu zaslouží Honda za to, že i do sedanu použila stejný volant jako v hatchbacku. Ten je jednoduše skvělý. Průměr věnce je ideální do každého provozu a tloušťka s tvarováním také. Navíc i jeho design patří bezesporu k povedeným.
Velkou změnou prošly i přístrojové panely. Jejich systém odděleného otáčkoměru a rychloměru sice zůstal zachován, ale funkčnost a tvary již tolik ne. Drobnou změnou u rychloměru je vypuštění indikace vytočení motoru. Pod otáčkoměrem prozněnu chybí plnohodnotný palubní počítač, který v hatchbacku je.
Velkým šokem bylo integrované autorádio. Ani nevím kdy naposled jsem se setkal s přístrojem, které nemělo RDS. Řekl bych, že i ta nejlevnější digitální rádia tuto funkci mají. Tápete, co to RDS je? Jednoduše řečeno, naladíte si určitou stanici a jak projíždíte světem, tak autorádio automaticky přeladí frekvenci na základě názvu stanice. Takto nezbylo, než při mém cestování každou chvíli hledat znovu stanici. Problém byl ovšem v tom, že displej vám název neukázal, takže pokud neznáte na daném území frekvenci, máte smůlu.
Dle posledních informací přímo z Hondy Česká Republika budou všechny nové vozy vybaveny již rádiem s RDS.
A opět tradiční místa a ovládače na nich.
A protože je Civic proslulý svým modrým osvětlením všech ukazatelů nesmí chybět ani tyto snímky. Proti hatchbacku jsem si hned všiml, že odraz v předním skle je téměř nulový. Jiný sklon udělal své.
Stejně jako exteriér, tak i interiér vozu je pojat daleko konzervativněji. K celkovému charakteru vozu se ovšem hodí, tedy až na pár detailů.
Těmi jsou použité materiály. Proti hatchbacku je zde cítit velká snaha šetřit. Měkčené části zmizely a nahradily je tvrdé plasty. To by až tak nevadilo, palubní desku objímám jen výjimečně, ovšem nahrazení dekorací z hliníku a jejich imitací tvrdými, šedými a na pohled lacinými plasty mě zklamalo.
Tyto nevkusné plastové dekorace jsou navíc úplně všude. Části dveří, palubní deska, přístrojová, středový panel a tunel, no prostě všude. Nevím, zda jsou Američané takoví milovníci tvrdé ropy, ale alespoň nějaká povrchová úprava by nebyla na škodu.
Tento „detail” totiž značně znehodnotil jinak výborný pocit z kabiny vozu, která je celkově velmi svěží, výborně ergonomicky zpracovaná a se sportovním nádechem.
Hlava místo televize?
Dalším detailem, který na mne působil jako by chtěla Honda šetřit, byla volnost v kloubu opěradla předních sedadel. Jednoduše řečeno, opěradlo se za všech okolností hýbe dopředu a dozadu o dobrých 20 cm. Původně jsem měl za to, že je vada v jednom kuse, ale ani návštěva v interiéru jiného sedanu nedopadla lépe.
Jinak velmi dobře tvarované sedačky, s komfortním čalouněním, solidním bočním vedením tak ztratily na kreditu.
Co mi zůstalo utajeno, je díra v opěrce hlavy. Přemýšlel jsem na co tam může být a nenapadlo mne nic rozumného, než z estetických důvodů. Pochybuji, že ji bere Honda jako přípravu pro vícebodové pásy, nebo se snažila tímto snížit hmotnost vozu. Také možnost, že se jedná o průzor začínajícího tankisty, jsem okamžitě vyloučil.
Pokud je tam tedy díra jen z estetických důvodů, pak nechápu, proč je tam ta plastová vložka, která je navíc přesně v místech, kam si člověk opře hlavu. Za jízdy si tak můžete opřít hlavu o úzký rámeček z tvrdého plastu, což není zrovna pohodlné, nebo je vám opěrka na nic. V případě nehody, kdy má opěrka zabránit poranění krční páteře, pak rámeček jistě zanechá dobrou vzpomínku v zadní části hlavy.
Skvělý prostor
Za povšimnutí stojí také vnitřní prostor. Ani menší hatchback není uvnitř z nejmenších a větší rozvor sedanu se postaral o ještě více volnosti pro cestující. Na předních sedadlech není v podstatě problém, tedy až na madlo ruční brzdy, které zasahuje až k okraji středového tunelu a končí až těsně u středového panelu. Pokud si pohodlně opřete nohu, pak máte po chvíli krásné razítko ve tvaru onoho madla.
Zásadní rozdíl v prostoru je však na zadních sedadlech. Jak pro nohy, tak hlavně pro hlavu je zde mnohem více místa. Splývavá záď Civicu 5D prostě vyšším postavám vzadu na komfortu nepřidá. U sedanu jsem neměl ani se svými 188 cm žádný problém a nad hlavou byla místa dost.
Přestože je sedan pětimístné auto, nikdo nečeká, že u nižší střední třídy bude vzadu pro tři místa na rozdávání. A také není. Na šířku nenabídne sedan příliš místa, a tak jízda v pěti vyžaduje ústupky v komfortu.
Celkově hodnotím prostornost kabiny na výbornou. Dostatek místa na každém sedadle pro čtyři cestující, žádný problém s koleny na zadních sedadlech a velmi komfortní sedačky. To je prostě sedan.
Zavazadelník
Přestože patří Civic sedan k největším vozům svého segmentu a může si dělat zálusk i na střední třídu, výrazně zaostává ve velikosti zavazadelníku. 375 l základního objemu je opravdu málo a jen těžko najdete u sedanu této velikosti menší údaj.
Naopak velmi chytrá je možnost sklopit zadní dělená opěradla pomocí dvou táhel pod stropem kufru. Nemusíte tak obcházet půl vozu, abyste v případě potřeby sklopili opěradla.
Neuškodila by ani možnost otevřít zavazadelník dálkovým ovládáním, případně nějakým tlačítkem na víku, protože nyní jste odkázání buď na páčku v interiéru, nebo musíte odemknout kufr klíčkem. Ale to je typický aspekt japonských vozů...
Japonská Honda vedle automobilů a motocyklů vyrábí také samostatné motory, elektrogenerátory nebo zahradní techniku. Společnost založil v roce 1948 Soichiro Honda. Od roku 1950 to je největší světový výrobce motocyklů.
Honda Civic • Honda Jazz • Honda CR-V • Honda HR-V • Honda NSX • Honda E