ČZ Strakonice má na kontě sedm titulů mistra světa v motokrosu, mnohokrát zaznamenala velké úspěchy třeba při Šestidenní i jinde.
Společnost Česká Zbrojovka ve Strakonicích v současné době funguje a prosperuje. Vyrábí turbodmychadla a další díly pro automobily, rovněž řetězy nebo vysokozdvižné vozíky. Jen dvě komodity, které ji nejvíce proslavily - tedy zbraně a hlavně motocykly, už v jejím výrobním portfoliu nejsou.
Poslední motocykl byl v ČZ Strakonice vyroben v roce 1997, tedy právě před dvaceti lety. Stal se jím roadster ČZ Cagiva Roadster - vůbec první čtyřtaktní stroj této značky. Bohužel pro značku, která po pádu socialistických režimů v řadě zemí přišla o tradiční odbytiště, už to bylo příliš pozdě. Přestože design se poměrně povedl, zájem o tento motocykl byl malý. Přímo ve Strakonicích jich smontovaly tři stovky kusů, další zhruba dvě stovky putovaly do Jižní Ameriky v rozloženém stavu. Díly v továrně pak stačily na smontování dalších desítek kusů již po oficiální ukončení výroby.
Tento konec motocyklové výroby ve městě, které je proslavené také díky dudáckému festivalu a výrobě fezů, je už zdá se, definitivní. Poprvé se ale nad motocyklovou výrobou v ČZ stahovaly mraky již v šedesátých letech.
Na počátku šedesátých let nastala ekonomická krize a o motocykly nebyl takový zájem jako v padesátých letech. Korunu všemu dal známý výrok tehdejšího prezidenta Antonína Novotného, že "do socialismu přece nepojedeme na motocyklu." Všechny síly se měly vrhnout na výrobu nového lidového automobilu, kterým se pak stala Škoda 1000 MB.
A tak nastala restrukturalizace tuzemské motocyklové výroby. ČZ měla do roku 1964 ukončit produkci kompletních motocyklů a nadále se věnovat pouze výrobě motorů, řetězů a různých dílů.
Jenže v polovině šedesátých letech už byl zase v zahraničí po československých motocyklech hlad. Když navíc Jawa nestačila nejen vyrábět, ale i vyvíjet nové typy, a ČZ se naopak mohla pochlubit ohromnými úspěchy na sportovním poli, směla výroba i vývoj ve Strakonicích pokračovat.
Začínalo se v Plzni
Pojďme ale na začátek. V roce 1919 strakonický rodák Karel Bubla založil firmu Jihočeská zbrojovka. Fakticky se sice výroba rozeběhla v Plzni, ale záhy se přestěhovala do Strakonic. Hlavním výrobním programem byly zbraně po armádu - od pistolí až po kulomety.
V roce 1929 začala výroba jízdních kol, když se do Strakonic přestěhovalo zařízení z továrny v Kralupech nad Vltavou. Od kol k motocyklům byl již krůček.
Cesta ovšem vedla přes kolo s pomocným motorkem. Tehdy byl motor ještě umístěn na předním kole, což samozřejmě ke kvalitním jízdním vlastnostem nepřispívalo. Ještě v témže roce proto spatřil světlo světa nový výrobek, u něhož byl motor s objemem 76 cm3 a výkonu půldruhého koně nad pedály. Kolo mělo celkovou hmotnost 40 kilogramů a bylo s ním možné jet rychlostí až 35 kilometrů v hodině. Nesnímatelná hlava válce měla specifické žebrování připomínající kaktus. Odtud pak vzniklo pojmenování tohoto motokola.
Další motokolo (označení ČZ 98) již vypadalo daleko více jako motocykl a příchod první opravdové motorky (ČZ 175) na sebe nenechal dlouho čekat. Prvních pět set kusů opustilo brány strakonické zbrojovky již v roce 1934. V roce 1936 pak přišla na řadu "dvěstěpadesátka" s označením Tourist.
Po válce už jen malé kubatury
Největším motocyklem se stala v roce 1938 ČZ 500. Vyvinuta byla na základě požadavků Československé armády a dodávala se hlavně se sajdkárou. Existuje i jeden exemplář v bílo-zlatém provedení, který si údajně objednal jakýsi důstojník Vatikánské gardy.
Během druhé světové války museli ve Strakonicích vyrábět pouze zbraně, na motocykly nezbylo místo. Po válce se nejprve začalo s výrobou předválečných typů. Brzy pak přišlo rozhodnutí Ústředního svazu průmyslu, který Strakonicím přisoudil výrobu maloobjemových strojů - nejprve do 150 cm3, později byla povolena i stopětasedmdesátka.
Prvním novým typem byl 125 A, což byla odvozenina z předválečných motokol. Přišlo ovšem další nařízení, které stanovilo, že Jawa a ČZ budou nabízet unifikované stroje - takzvanou Jednotnou řadu. V ČZ se tedy od roku 1954 vyráběly stroje s kubaturami 125, 150 a 175 cm3. Motocykly 250 i 350 měla pod palcem Jawa.
ČZ ovšem měla na starost vývoj a výrobu skútru, který později proslul pod lidovým označením "prase". Více si o něm můžete přečíst v tomto článku.
Tato těsná spolupráce Jawy a ČZ skončila v roce 1959. Od roku 1960 se na nádržích motocyklů už objevovalo zase pouze logo ČZ a hlavně se značka se vrátila od unifikovaného tmavě červeného lakování ke své tradiční černé barvě. Také se konstruktéři v ČZ rozhodli porušit dávné usnesení a původní motor s objemem 175 cm3 pro nový motocykl v roce 1961 převrtali na 250 cm3. Dvěstěpadesátky pak už v modelové řadě zůstaly.
Sportovní úspěchy přinesly věhlas
Na začátku šedesátých letech se také ve Strakonicích začali zabývat vývojem a výrobou sportovních motocyklů. A byli nadmíru úspěšní. V letech 1964-69 totiž jezdci na strojích ČZ získali celkem 7 titulů mistrů světa v motokrosu. V roce 1968 dokonce hned ve dvou kubaturách - 250 i 500 cm3. Fenomenální belgický závodník Joel Robert si na dvěstěpadesátkách připsal tři tituly, stejný počet ovšem má i východoněmecký jezdec Paul Friedrichs startující ve třídě 500 cm3.
Také v Šestidenní motocyklové soutěži byla ČZ nadmíru úspěšná. Má na svém kontě celkem 15 Světových trofejí a Stříbrných váz.
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let byly vyvinuty a zavedeny do výroby nové stroje s již "hranatým" designem. Prvními byly typy 476 a 477.
Mezitím již ale konkurence z Japonska i dalších zemí přišla s technicky propracovanějšími výrobky, a tak zůstala hlavně orientace na trhy v socialistických zemích.
Když byl podnik v roce 1990 privatizován v kupónové privatizaci, motocyklovou divizi začlennili do společného podniku s italskou firmou Cagiva. Výroba však stále více skomírala a v roce 1987 skončila úplně.
Projděte si fotogalerii, která dokumentuje historii výroby motocyklů ČZ:
