U BMW s modelem 116d zacílili na hospodárně smýšlející zákazníky. Je nejslabší vůz modrobílé automobilky hoden svého jména?
Kapitoly článku:
Po velmi kvalitním, ale nepříliš úspěšném typu Compact, odvozeném od trojkové řady E46, se mnichovští v roce 2004 odhodlali vrhnout na trh zbrusu novou modelovou řadu, která do masově oblíbené třídy Golfů, Meganů či Coroll vnesla zcela nový rozměr pojetí jízdy, reprezentovaný zadním náhonem, vynikajícím naladěním podvozku a efektivními benzinovými motory, to vše zabalené do svérázného designu z pera... Však vy víte. Nebylo by to ovšem to pravé BMW jedenadvácátého století, kdyby paletu pohonných jednotek nedotvářely vznětové jednotky s technologii common-rail. Už tak nezvykle vysoký počet (tří) naftových motorizací od letoška dále rozšířil zbrusu nový typ 116d, který nazvdory svému jménu stojí na stejných základech jako všechny ostatní naftové motory. Vyhoví i nejslabší jednička klesajícím, ale přesto stále vysokým nárokům kladeným na vozy z Mnichova?
Miss kompakt?
Svým proporčním pojetím i celkovým sportovním naturelem mi vzhled BMW jedničkové řady od počátku ponejvíce připomínal křehkou a půvabnou rodačku z Milána - Alfu 147. Jednotlivé detaily nejmenšího bavoráku však bez sebemenších pochyb odkazují na příslušnost k silnému německému rodu. Zatímco přední světla Alfy jsou přimhouřenýma očima plaché dívky, mnichovský seladon svítí na svět dvojicemi agresivních xenonů s do boku vytaženými blinkry, dominantní chlapácký výraz nízké přídě umocňují tradiční rozměrné ledvinky před chladičem.
Výbojná muskulatura asi nejvíce vynikne z boku, který výrazně formují dva vodorovné prolisy a pro BMW tolik typický krátký přední převis. Navzdory podobně siláckému pojetí ale nepůsobí design jedničky tak bachratým a až neohrabaným dojmem jako aktuální „trojka“ a „pětka“, které snad až příliš přerostly své předchůdce. Zadek je asi nejumírněnější, nikoliv ovšem nezajímavou partií celého auta. V našem případě efektní celek doplňoval překrásný modrý metalický lak.
Kvalitní interiér nikdy nezarmoutí
Vnitřek jedničky je vzorným příkladem toho, jak se „to“ dělat má. Přikrčit, mírně zaklonit a už svých 190 cm skládám salonu fešného hatchbacku. První dojem je výborný, důvěrně známá atmosféra po generace vyzařující ze solidních interiérů bavorských šviháků je nanejvýš uklidňující, bez přehánění balzám na duši rozlítaného městského člověka.
Celý interiér je protkán zdařilými kombinacemi modré tkaniny, černých plastů a decentního kovového dekoru. Vrchní kryt přístrojové kapičky i spodek přístrojovky je z tvrdého plastu, což ale od oka jen těžko poznáte, neboť povrchová úprava se od okolních „měkýšů“ nikterak neliší.
V oblasti seřízení polohy za volantem jsem zastáncem syrového vzorce nízký sedák + natažené ruce + natažené nohy = nejlepší požitek z jízdy. Jen škoda, že zkoušený vůz postrádal u předních modročených sedadel hmatatelnější boční vedení. Jejich seřizování se realizuje pomocí páček umístěných z boku. Trochu nepohodlné je, že chcete-li zvýšit posez, musíte podobně jako u kancelářské židle nadlehčit své ctěné pozadí a sedák pod vámi sám povyskočí. Velkolepý je prostor pro nohy předních cestujících, který nijak neomezují podběhy ani důmyslně tvarovaný středový panel.
Trojramennému volantu nelze vytknout vůbec nic, jemnou kůží obšitý věnec je patřičně silný a ideálně tvarovaný, nechybí tlačítka ovládání rádia a telefonických funkcí. Dojem vzdušnosti vedle útlých dveřních výplní zvýrazňuje velmi mělká přístrojová kaplička s přehlednými přístroji s klasickou BMW grafikou, které jsou orámovány decentními kovovými obroučkami. Chybí ukazatel teploty chladící kapaliny, který je částečně suplován kontrolkou se známým teploměrným symbolem. Mezi tachometrem a otáčkoměrem najdeme displej palubního počítače, nad ním pak temné pole, ze kterého tu a tam zamrká některá z „neviditelných“ kontrolek.Vpravo vedle kapličky našlo své již tradiční místo tlačítko Start/Stop nahrazující klasickou spínací skříňku.
Dojmem vysoké kvality působí krásně intuitivně ovládaný audiosystém BMW Professional implantovaný ve středovém panelu nad ovládacím centrem dvouzónové topné a ventilační soustavy. Hutný zvuk rádia potěší i náročnější trash-metalisty, zobrazování části nastavení auta na jeho rudém displeji zase informací chtivé zvědavce. Obecně musím vyzdvihnout tak lapidární věc, jakou jsou všemožná interiérová tlačítka a ovladače. Ano přátelé, pokud v BMW něco zmáčknete nebo něčím otočíte, můžete si být na 100 % jisti, že jste tak skutečně učinili. Narozdíl od jiných kolegů z branže kladou fortelné konzervativní ovladače v bavoráku správný odpor a nemůže se vám stát, že o něco nechtěně zavadíte a způsobíte tím například nechtěné grilování pozadí vašeho spolujezdce.
Abych jenom nechválil, při pokusu o stažení některého z bočních oken musí řidič paži značně zalomit, jelikož příslušná tlačítka dlejí téměř v podélném středu předních dveří. Inu nic pro tenisové lokty. Nedomyšlené je i umístění přední středové loketní opěrky, která koliduje s pákou ruční brzdy v její nejvíce zatažené poloze. Lepší zpracování by si jistě zasloužil strop, který na poklep vydává hrůzně plechový zvuk a lá dveře Škody Favorit, o hlubokém prohybu ani nemluvě.
Praktické jsou naopak mírně vyčnívající vnitřní kliky dveří. Nechybí ani množství větších či menších přihrádek a šuplíčků. O místě na zadních sedadlech jsem si při vědomí vnějších proporcí auta nedělal větších iluzí. Prostoru je zde na všechny strany skutečně poskrovnu, sny o transportu třech dospělých cestujících raději zapijte sklenkou silného bavorského šnapsu. Přední sedadla mají navíc tu zákeřnou vzácnost, že jdou dozadu zasunout natolik, že mezi jejich opěradlem a zadními sedáky zbývá asi tolik místa jako v mém vysněném Porsche 911 z pětasedmdesátého. To vnímání zadního prostoru poněkud zkresluje, neboť místa vepředu je při takovém nastavení v podélném směru mimořádně mnoho.
Základní hodnota 330 litrů velikosti kufru není nejhorší, zajímavé je, že tato litráž je díky rozměrnému pětiprvkovému zavěšení zadní nápravy a velkému rozvoru orientována především do podélného směru. Sklopením asymetricky dělených zadních opěradel dosáhnete podstatného zvětšení skladového prostoru, úplnou rovinu ale musíte oželet, i když vzniklá vlna není nikterak výrazná. Při prvním pohledu pod podlahu zavazadelníku se možná zhrozíte, že vám neznámý nenechavec odcizil rezervu a na místě místo toho odložil rozměrnou baterii z multikáry. Pravda je taková, že vůz využívající pneumatiky s dále popsanou technologií runflat žádnou rezervu nepotřebuje a umístění silné baterie v uvolněném prostoru prospívá ideálnímu rozložení hmotnosti na obě nápravy.