Značka Pontiac končí. Z jisté piety si nyní dovolíme připomenout deset nejvýznamnějších modelů její slavné historie.
O tom, že koncem příštího roku bude někdejší pilíř největšího automobilového koncernu na světě prostě zrušen, jsme vás informovali na tomto místě již začátkem týdne. Doba a vedení koncernu dospěly až tak daleko, že již pro Pontiac není na současném trhu místo. ale byly časy, kdy vozy této značky byly skutečně výjimečné. Třeba model Trans Am z počátku osmdesátých let se ve své seriálové podobě jako K.I.T.T. zapsal nesmazatelně do srdcí kluků několika generací.
Historie vozů Pontiac se začala psát v roce 1926 v sepětí s někdejší značkou Oakland, kterou General Motors pohltil v roce 1909. V roce 1949 Pontiac v rámci koncernového stylu Futuramic představil zcela nový vůz, který již dostal za úkol plnit funkci sportovně střiženého automobilu. Sportovní akcent zůstal značce Pontiac až do dnešních dnů. Vůz z roku 1949 byl na trhu úspěšný, ale pod kapotou stále hostil řadový osmiválec, jehož dějiny sahaly až k počátku třicátých let. Ovšem to se již pomalu rodil první vůz, který si zaslouží zařazení do našeho výběru desíti nejvýznamnějších Pontiaců.
Pontiac, 1955
Ještě po druhé světové válce byly vozy Pontiac jen mírně upravenými modely Chevrolet, ovšem jen do nástupu Pontiacu modelového roku 1955. Ten přinesl i zcela nový motor V8. O dva roky později do vedení značky nastoupil Bunkie Knudsen a z kapoty vozu odstranil oba typické chromované pásy, jež zdobily Pontiacy již od roku 1935. Drobná změna naznačovala, že má Knudsen v plánu velké věci...
Pontiac Star Chief Custom Catalina, 1955
Pontiac Tempest, 1963
Model Tempest byl představen v roce 1963 a vyznačoval se progresivní konstrukcí. Zatímco Chevrolet Corvair se u amerických zákazníků ocenění nedočkal, Tempest byl přijat velmi dobře. Pod svojí kompaktní karosérií ukrýval nezávislé zavěšení všech kol a převodovku instalovanou v jednom celku s rozvodovkou, tedy vzadu podle receptu transaxle. Toto řešení mu zajišťovalo brilantní jízdní vlastnosti a dokonale rovnoměrné rozložení hmotnosti mezi nápravy v poměru 50:50. Rok 1963 pak přinesl nový osmiválec s objemem 5,3 l a výkonem 280 koní při 4 800 ot./min.
Pontiac Tempest, 1963
Pontiac GTO, 1964
Původní model GTO je dnes považován za vůbec prvního zástupce kategorie muscle cars, jeho označení si Pontiac vypůjčil od Ferrariho a jde o zkratku Gran Turismo Omologato. GTO se stalo opravdovým trhákem. Zprvu se nabízelo se dvěma verzemi osmiválce 6,3 l. Ta slabší byla osazena jedním čtyřnásobným karburátorem a dávala výkon 325 koní, zatímco silnější provedení Tri-Power disponovalo třemi jednoduchými karburátory a výkonem 348 koní.
Pontiac GTO, 1964
Pontiac Grand Prix, 1969
V tomto roce Pontiac přesunul svůj typ Grand Prix ze stávající velké platformy GM na vlastní, kompaktnější podvozek. Bylo to jedno z prvních americých velkých kupé, které se nabízely za relativně nízkou cenu. Vůz disponoval extrémně dlouhou kapotou a Pontiac o něm sebevědomě tvrdil, že má vůbec nejdelší kapotu na světě. Pod ní se ukrýval osmiválec s výkonem 390 koní, obvykle kombinovaný s automatickou třístupňovou převodovkou. Uvnitř Grand Prix toho roku nabídnul novou palubní desku natočenou k řidiči, ale také skrytou anténu rádia či dvourychlostní stěrače.
Pontiac Grand Prix, 1969
Pontiac GTO Judge, 1969
Zatímco v roce 1964 dělal muscle cars Pontiac prakticky sám, o pět let později je již měly ve svém portfoliu takřka všechny americké značky. Pro zachování dominance bylo třeba jednat. Pontiac v roce 1969 připravil pro svoji řadu GTO šikovné provedení s označením Judge, které kombinovalo světlé laky (často oranžovou Carousel Red), divoké grafiky na kapotě a spoiler na víku zavazadlového prostoru. Pod kapotou nakonec k velkým změnám nedošlo, ale motory řady Ram Air o výkonu až 370 koní většině náročných řidičů stačily.
Pontiac GTO Judge, 1969
Pontiac Trans Am Super Duty, 1973
Počátek sedmdesátých let s sebou přinesl rostoucí ceny benzínu a pojištění, ale také omezování emisí škodlivých plynů, což citelně postihlo především vysokovýkonné modely. Pontiac stál u zrodu kategorie muscle cars a rozhodl se neopustit ji bez boje. Pro řadu Trans Am proto v roce 1973 představil mohutný motor Super Duty 455. Naladěn byl podle výrobce sice „jen“ na 310 koní, ale skutečný výkon byl o poznání vyšší. Každý motor Super Duty byl montován ručně a používal zvláštní hliníkové písty, velké ventily, „ostré“ vačky a výfukový systém kruhového průřezu. Ačkoli nebyl Super Duty nejvýkonněšjím vozem Pontiac v historii, zůstal v podstatě jediným skutečným muscle carem, jenž se vyráběl i během krize.
Pontiac Trans Am Super Duty, 1973
Pontiac Trans Am, 1978
Atmosféra houstla a poslední Trans Am Super Duty byl vyroben v roce 1974, roku 1978 však byla představena nová generace, která si na nedostatek zájmu zákazníků nemohla stěžovat. Vynikala zvláště v kombinaci černého laku a zlatatých ornamentů. Osmiválec kombinovaný s čtyřstupňovou převodovkou s manuálním řazením měl stále mohutný objem 6,5 l, ale jeho výkon byl přidušen na 220 koní, což bylo v porovnání s motory z počátku sedmdesátých let poměrně smutné.
Pontiac Trans Am, 1978
Pontiac 6000 STE, 1988
Model 6000 byl na americký trh vržen, aby zatopil importovaným sportovním sedanům BMW nebo Audi. Pravdou je, že se ani v nejvýkonnější verzi STE svým vytříbeným německým konkurentům nevyrovnal, na druhou stranu nabízel třeba vzduchové pérování a v pozdějších letech i pohon všech kol. Jezdil dobře, a přitom stál o několik stovek dolarů méně než evropští vetřelci.
Pontiac 6000, 1987
Pontiac Fiero, 1988
Od Fiera, představeného v roce 1984, se čekalo hodně, měl to být lehký sporťák za velmi nízkou cenu. V kombinaci s nedostatečnou propagací dopadl tento model v prodejích katastrofálně a veřejnost jej ignorovala. Proto ani nezaznamenala, že pro rok 1988 prošla mechanika tohoto modelu řadou významných úprav, které z něj udělaly skutečně hbitý vůz. Přepracováno bylo řízení pro přímější kontakt řidiče s vozovkou a závěsy zadních kol dostaly zcela novou víceprvkovou konstrukci. Změny však přišly bohužel až příliš pozdě.
Pontiac Fiero, 1988
Pontiac G8 GT, 2008
A jsme ve finále. Když se vloni na trhu objevil model G8 GT, značka dostala po dlouhých dekádách konečně stroj, jenž navázal na někdejší popularitu kvalitních sportovních vozů Pontiac. My jsme vám jej představili třeba na tomto místě. Své kořeny má v Austrálii u Holdenu a hned od počátku byl konstruován jako výkonný osmiválec s pohonem zadní nápravy a pokrokovým nezávislým zavěšením všech kol. Pokud se mezi sportovními vozy může nějaký americký automobil postavit evropské a japonské konkurenci, bude to právě G8 GT, jenž je navíc k dispozici za podstatně nižší cenu, která však zatím nijak výrazný prodejní úspěch nepřinesla. Je to smutné, ale svého nástupce již Pontiac G8 GT nedostane. Doba se mění. A Pontiac mizí v propadlišti dějin...
Pontiac G8 GT, 2008