Opely u nás dnes nemají nejlepší pověst. Modely Astra a Zafira nás přesvědčily o svých kvalitách, zvládla to i faceliftovaná Vectra?
Kapitoly článku:
Opel Vectra je stálicí našich silnic. Někdejší sen „obchodních cestujících“, kterých jsme mohli na českých silnicích vidět doslova mraky, však ve své poslední generaci zaznamenal ústup ze slávy. Na určení přesné příčiny toho vím o Opelech příliš málo, ale zvěsti o pokulhávající kvalitě opelových vozů v posledních letech nebylo možné přeslechnout. Realitu konce devadesátých let nebudu rozvádět, faktem ale je, že všechny Opely, které jsem v poslední době testoval, zrovna tímto problémem jistě netrpěly. Pošramocenou pověst značky nespasil ani poněkud nevýrazný design, se kterým Vectra poslední generacce vyrazila do boje o zákazníka. Jistě, někomu se mohl líbit, ale osobně jej považuji za tak fádní a usedlý, že na trhu zkrátka nemohl výrazně bodovat. Možná i proto Opel loni přisoupil k radikálnímu facliftu, který trochu smutnou příď přeměnil v duchu pozdějších modelů značky, zejména Astry a Zafiry. K vzhledovým změnám se přidala i technická vylepšení, mezi která se řadí i doplnění palety motorů o agregát 2,8 V6 turbo.
Právě faceliftovanou Vectru ve spojení s motorem 2,8 V6, pětidvéřovou karoserií a provedením GTS jsme dostali k dispozici. V čem u nás zabodovala a za co by se měla stydět? Vše podstatné vám odhalíme v následujících kapitolách.
O sto procent svěžejší
Jistě se najdou takoví, kteří se mnou nebudou souhlasit, ale když jsem se podíval na Vectru poslední generace před faceliftem, bylo mi smutno. Vůz na mě působil tak skleslým dojmem, že bych si jej nepořídil, ani kdyby mě u Opelu prosili na kolenou. Měl jsem pocit, že za volantem takového auta bych působil jako člověk, který ztratil veškerou životní perspektivu. Ten pohled smutného buldoka, zkrátka to nebylo ono. Zatímco většina výrobců se dnes snaží dělat vozy zářivé, které budou i s rozměry 3 x 1,5 metru hrdě vykračovat bulváry, Opel udělal něco, co bylo předurčeno sednout si do kouta. Jistě, i to má své kouzlo, já mu ale nepodlehl.
A asi jsem nebyl sám. Dobré věci se totiž nemění, ale Opel Vectru změnil zcela zásadně. Z původního vzezření přídě nezůstalo zhola nic a starou přední masku nahradila zcela nová, která šla ve šlépějích úspěšné Astry. Zbylé partie vozu se zásadně nezměnily, přesto tento krok dodal Vectře mnohem více svěžesti. Vůz nyní působí modernějším dojmem a rozhodně se na své okolí nemračí. Nestal se však ničím extravagantním a stále bych jej (obzlváště v „naší“ tmavě zelené metalíze) hodnotil jako relativně konzervativní a střízlivý. Zkrátka tak akorát. Jsem přesvědčen, že Vectra měla takto vypadat od začátku.
Interiér s minimem změn
I vnitřek Vectry doznal určitých změn, nevnímám je ale jako příliž významné. Tedy určitě ne ty designové. Nový volant je hezký, nové dekory rovněž, ale zakulacené rohy obřích čtevrových výdechů ventilace ničemu nepomohly a celkový vzhled palubní desky je nadále chladný. Nemyslím si, že by byl ošklivý, ale není ani hezký, je prostě nenápaditý. Osobně tento fakt nevnímám jako klíčový, ale nemohu se o něm nezmínit.
Použité materiály působí pozitivním dojmem, přísná měřítka snesou jak plasty a dekory na palubní desce, tak hlavně kůže a látka použité na sedadlech a ve výplních dveří. Zpracování neneslo známky jakékoli nedbalosti. Zkrátka klasický interiér Opelů posledních let – dostatečně kvalitní, dobře zpracovaný, ale designově nevýrazný. Zda je vám takové řešení blízké či nikoli, to laskavě posuďte sami.
Vnitřní prostor je na vzhledem k třídě vozu průměrný, neokouzlí nadbytkem, ale ani nezklame nedostatkem. Cestovat ve voze obsazeném třemi dvoumetrovými muži není žádný med, ale ani utrpení, zde Vectra podává očekávaný výkon. Jiné je to s objemem zavazadelníku. Pokud otevřete obrovské páté dveře liftbacku, budete vám včerejší pohled do stejných partií Octavie rázempřipadat nezajímavý. Objem zavazadelníku 500 l hovoři za vše a využitelnost za ním nijak nepokulhává.