Běžné denní používání elektromobilů je něco, na co se všichni musíme trochu adaptovat. Všechno je jiné – třeba udávaná spotřeba 15 kWh. To je hodně, nebo málo? Veřejnosti pak, vedle toho, kde se bude brát materiál potřebný k výrobě baterií, vyvstává další spousta otázek, na které musíme odpovědět.
Jak ta auta jezdí? Kde nabíjet? Kolik energie je možné rekuperovat? Co když se elektromobil rozbije? Jak je to s nabíjením v zahraničí? Mohu s elektromobilem jet na dovolenou? Spousta otázek, spousta proměnných. I mě to zajímalo, a tak jsem při testování Audi e-tron 55 quattro nelenil a vydal se na některé z otázek najít odpověď.
Jen ve zkratce: Audi e-tron je první elektromobil automobilky z Ingolstadtu. Ačkoli ještě nestojí na nové modulární platformě MEB určené výhradně pro elektromobily, ale na společné základně s SUV Q5 a Q7, jde o velmi důležitý model. Udávaný dojezd dle metodiky WLTP činí přes 400 kilometrů, kapacita baterie je 95 kWh. Je navíc možné nabíjet výkonem až 150 kW, na takovou nabíječku ale u nás jen tak nenarazíte.
Vyrážíme na cestu
Popis auta jako takového si nechám až do klasického redakčního testu, dnes to bude vyloženě o radostech i strastech spojených s dálkovým cestováním elektromobilem. Je sobota brzo ráno a nás čeká zajímavá cesta. Vyrážíme ze středočeských Hořovic, ležících nedaleko Berouna. Cílem je rakouské město Gmunden, kousek od oblíbeného jezera Attersee. Ano, i já chtěl cestu protáhnout až k moři, ale začněme zlehka. Moře třeba někdy příště.
Cesta dělá všeho všudy 303 kilometrů. Den před odjezdem jsem vůz nabil u stanice ČEZ v nedalekém Žebráku. Jak to s největší českou energetickou firmou funguje? Zaregistrujete se na zákaznickém centru, nebo online. Pak platíte 450 Kč bez DPH měsíčně, respektive 2700 Kč bez DPH ročně. Dostanete čip, auto připojíte a nabíjíte. Jednoduché. U ostatních poskytovatelů je to velmi podobné.
Lze to provést i jednorázově bez čipu, v tom případě ale u ČEZu platíte 7,5 Kč/min na DC stanici a 1,5 Kč/min na AC stanici. Síť stanic je napříč republikou a všemi poskytovateli ještě celkem řídká, i proto jako první zastávku volím nabíječku v Českých Budějovicích. Žádnou jinou směrem na jih k Rakousku se mi totiž nepodařilo najít. První etapa má tedy 131 kilometrů.
Při výjezdu mi dojezd ukazuje přesně 240 kilometrů, měl jsem den před tím ještě nějaké pojížďky, takže nevyrážíme se sto procenty. E-tron cestu slupl jako malinu. Jel jsem na režim Efficiency, tedy ten nejekologičtější. V principu ani žádný jiný režim nepotřebujete, protože bezprostřednost elektromotorů při akceleraci máte i zde.
Nabíjecí stanice je na dohled, parkuji a připojuji velké SUV do sítě. Výsledek první etapy je následovný – spotřeba 22,5 kWh, doba cesty 1 hodina a 46 minut, průměrná rychlost 70 km/h a ujetá vzdálenost 124,8 km. Zajímavý je udávaný dojezd - ten totiž nyní činí 167 kilometrů.
Pokud počítáte se mnou, tak to nevychází, dojezd byl přeci dvě stě čtyřicet. A to je právě to kouzlo rekuperace. Elektrická auta dokážou sbírat energii například z brzdění a využít ji pro baterii. Audi e-tron má navíc funkci plachtění, kdy setrvačně jede po rovince a šťávu z baterie bere jen minimálně. Jenom po cestě do Budějek si vykouzlil 52 kilometrů dojezdu!
Vzhůru do neznáma
Etapa č.2. Jihočeské nížiny se začínají měnit v rakouské kopce. Po celou cestu nešetřím klimatizací ani jinou elektronikou. Auto chladí, hudba hraje, zkouším adaptivní tempomat a další užitečné funkce. I tak si pořád všímám, že opět klamu palubní počítač a zvyšuji si dojezd.
Snažím se jezdit chytře. Stejně tak, jako když chcete dojet k moři na jednu nádrž nafty. Z kopce jen zlehka přidat a do kopce se nechat vynést setrvačností. V Rakousku místo dálnic místo volím okresky. Zaprvé se mi pohraniční vesničky snad nikdy neokoukají a zadruhé dostává elektromobil v neustálém klesání a stoupání více zabrat. Ušetřených pár eur za dálniční známku beru jako nepatrný bonus.
První zádrhel
Konečně jsme téměř v cílové destinaci. Jezero Attersee je co by kamenem dohodil, já ale ještě potřebuji nabíjet. Náhodně jsem zvolil nabíječku značky Turmstrom u obchodního centra. Ještě před odjezdem z domova jsem se samozřejmě informoval, že u rakouských nabíječek se musí člověk registrovat stejně jako u těch českých. Buď předem s měsíční platbou a dostanete čip, nebo i na místě jednorázově přes telefon. Pak platíte za odběr.
Připojuji proto 50kW kabel a beru do ruky telefon. Rozhraní je jednoduché, načtete QR kód, zadáte osobní údaje, údaje o platební kartě a elektronický podpis. Vše probíhalo v naprostém pořádku až do okamžiku, kdy webová stránka společnosti začala kolabovat po odeslání elektronického podpisu. Nepodařilo se to ani po půlhodinové anabázi.
Nevadí, nevzdáváme to. Dojezd je pořád přes sto kilometrů a síť rakouských nabíječek je o dost hustší než u nás. Jen bych rád dodal, že se průměrná spotřeba kvůli rakouským kopcům zvedla na 23,3 kWh. Tři sta kilometrů je za námi, i tak se ale vydávám k obchodu řetězce Lidl.
Zachránil nás nákup
U něj totiž nabíjení funguje skvěle a stejnou příjemnost najdete i u některých českých zastoupení tohoto řetězce, jedna je například v Čestlicích na výjezdu z Prahy směrem na Brno. Většinou dvě parkovací místa jsou rezervována pro elektromobily a prodejce zde nabízí nabíjení zdarma. Prostě přijedete, připojíte 50kW kabel a jdete nakupovat.
Nutno podotknout, že Lidl není jediný. Nabíječky najdete třeba i u některých Kauflandů.
Přijeli jsme v 17:46, obchod zavíral v šest. U výjezdu byly závory. Trochu nervózně tak přetahuji do zhruba půl sedmé, kdy už jsou na parkovišti jen auta zaměstnanců. Naštěstí nás tam nechali a my tak s dojezdem přes 250 kilometrů vyrážíme hledat místo na přespání.
Během večera ještě objíždíme jezero a kocháme se západem slunce. Hledáme nejlepší místo na přespání a po chvíli už u břehu rozbíjíme tábor. Ráno ještě brouzdáme po okolí a před obědem zjišťujeme, že to bude chtít zase zastávku pro nabíjení. Dojezd byl asi 80 kilometrů a já našel nabíječku jen kousek od nás.
Zásah osudu
Nabíječka byla od společnosti Smatrics, jedné z největších dobíjecích sítí v Rakousku. Postup zde byl stejný jako u té předchozí - přes stejné rozhraní se zaregistrovat, zadat údaje a nabíjet. Tady už se mi podařilo potvrdit elektronický podpis a z nabíječky jsem slyšel vítězný zvuk cvaknutí.
Bohužel šťáva z nabíječky do auta netekla, ale peníze mi z účtu létaly jak tažní ptáci. Platí se jedno euro vstupní poplatek a pak 0,45 eur za minutu nabíjení. Celkově by pak plná baterie Audi e-tron vyšla na zhruba čtyři stovky. To by nebylo špatné, kdyby ten proud v kabelu skutečně byl.
V tu chvíli mě jala hrůza, protože k obchodnímu centru jsem si zajet nemohl. V neděli jsou všechny zavřené. Možná to byl zásah osudu, možná jenom zvláštní náhoda, možná mám jenom z pekla štěstí, ale v tu ránu za mnou stál vkusně oblečený Rakušan s širokým úsměvem.
Zeptal se mě, jestli nepotřebuji pomoct a z kapsy vytáhl vizitku. Hleďme, sám předseda představenstva společnosti Smatrics, pan Viktor Fischer! Je tohle vůbec možné? Sdělil jsem mu tak svůj problém. Zvedl telefon, chvíli mluvil s asistentkou a za moment vše fungovalo. Navíc mi společnost vrátila peníze na účet a nové nabíjení jsem dostal zdarma.
„Víte, toto všechno je nová a velmi sofistikovaná technologie. Je obrovská výzva uhlídat všechny stanice. Technologie je v plenkách a naším úkolem je vychytat všechny mouchy“, sdělil mi ještě Viktor a odjel ve své Tesle.
Takže to by bylo. Po dobití, které trvalo jedno kafe a rozpečené panini, jsme se vyrazili zchladit do ledového alpského jezera a pak rovnou domů. Po cestě zpět do Hořovic, respektive nejdřív na nabíječku do Českých Budějovic, jsem přemítal nad víkendovým dobrodružstvím. Nevadilo by mi jet s elektromobilem někam dál, třeba právě k moři. Jen je to ještě stále spíše dobrodružství než jistota.
Pořád totiž můžete narazit na nefunkční stanice nebo problémy s registrací. Ano, mohl jsem spoustu věcí udělat lépe. Nemusel jsem se vracet v neděli, protože jsem nemohl nabíjet u obchodních center (u některých jsou však prý o nedělích závory otevřené), mohl jsem se předem registrovat do aplikací pro nabíjení a ověřit si jejich funkčnost.
A pořád se mi tu nad hlavou vznášejí ty tři minuty u stojanu, potřebné k doplněná paliva do aut se spalovacími motory. Nicméně, když tak nad tím přemýšlím, tak mi cestování elektromobilem vůbec nevadilo. Ba naopak, Audi e-tron je skvělý společník na cesty a já si ho užíval plnými doušky. Více o něm se ale dozvíte až v plnohodnotném testu, kde snad zodpovím i zbytek otázek.
Na závěr ještě přikládám pár doporučení a poznatků. Rád bych také dodal, že se celá cesta dala zvládnout za mnohem kratší dobu, kdybych zvolil dálnice a rychlejší tempo jízdy. Jenže v našem případě byla i cesta nakonec cíl!
Cesta v číslech
- počet ujetých kilometrů: 750
- počet nabíjení: 4x
- doba cesty tam: 5,5 hodiny
- doba cesty zpět: 5,5 hodiny
- průměrná spotřeba: 23,0 kWh/100 km
Užitečné typy pro cestování nejen s elektromobilem k rakouským jezerům
- Do nabíjecích stanic různých poskytovatelů je lepší se zaregistrovat předem
- Některé obchodní řetězce disponují rychlým nabíjením zdarma (Lidl, Kaufland). V neděli jsou však zavřené.
- Nespoléhejte pouze na jednu EV mapu, můžete jich použít více. Na internetu jich najdete hned několik, stejně jako mobilních aplikací.
- Pokud chcete někde přespat, doporučujeme úžasnou francouzskou aplikaci Park4Night
- Pokud nejste otužilec, nelezte ani za mák do rakouského jezera v červnu
Audi e-tron je elektrické SUV z dílny německé automobilky. Slibuje dojezd až 411 km na jedno nabití. Elektromobil Audi e-tron je postavený na platformě MLB stejně jako například Audi A8 nebo VW Touareg.
Audi e-tron S-line • Audi e-tron Sportback