I když nedisponovaly vysokým výkonem motoru, získaly v období před druhou světovou válkou německé vozy DKW pověst nezničitelných. Díky pohonu předních kol a skvělému podvozku nabízely na svou dobu takové jízdní vlastnosti, jaké nedosahovaly ani mnohem silnější vozy zvučných značek.
Legenda se začala rodit před osmdesáti lety. Pod konstruktérskou taktovkou Dána Jörgena Skafte Rasmussena vznikla nová koncepce malého lidového vozu nazývaného F1. Kromě revoluční novinky v podobě předního náhonu patřil k jeho výbavě dvouválcový vodou chlazený motocyklový motor DKW s obsahem 600 ccm a lehká ocelová karoserie.
První velkosériový vůz s pohonem předních kol
Německá značka představila svou novinku v roce 1931 na autosalonu IAA v Berlíně. Záhy se začala prodávat v několika rozmanitých verzích a doslova přes noc se stala prodejním hitem. Následkem toho se rozjela první velkosériová výroba vozidel této koncepce. Z dnešního hlediska poněkud zavádějící označení F1 vzniklo až později ze slova Front (tovární označení pro pohon předních kol Frontantrieb).
Vozy DKW F1, vlevo model z berlínského autosalonu v roce 1931
„Jednalo se skutečně o malé vozítko, které bylo srovnatelné například s naším Aero 500. I přes malé rozměry bylo docela prostorné. Přesto nebo spíš právě proto získalo velikou oblibu a rychle si našlo zákazníky,“ potvrdil AutoRevue.cz Jan Jedlička z DKW klubu. Do ukončení výroby v roce 1942 sjelo z výrobních linek 267 672 „efkových“ DKW.
Auta startovala bez problémů v silných mrazech
Obliba vznikla díky vysoké spolehlivosti, snadné údržbě, nízkým provozním nákladům a schopností provozu za všech povětrnostních podmínek. „I v silných mrazech nebyl problém auto nastartovat. Proto bylo hodně žádané ve Skandinávii. Značka se prosadila i na sportovním poli, s vozy DKW podnikli dobrodruzi řadu dálkových expedic a dojeli do vzdálených a exotických zemí,“ pokračoval znalec vozů i historie DKW.
Další modely DKW F1
Brzy se začal vyrábět typ F2, který už měl proporce „opravdového“ automobilu a nabídl větší komfort. Modernější verze se sedmistovkovým motorem vyráběla v licenci i pražská značka Jawa. Postupnými úpravami se zvyšovalo číslování typů, vznikly různé sportovní i užitkové varianty, dvoumístné i čtyřmístné karosérie byly vybaveny shrnovacím horním dílem střechy.
Protažení výroby do období druhé světové války umožnila do jisté míry i zastaralá, ale levná stavba karosérie. Byla dřevěná, pobitá překližkou a potažená koženkou. Vyžadovala tak minimum strategicky důležitých surovin. Hodně vozů DKW bylo při bojových akcích a náletech na německé území zničeno, ale ty, které přežily, výrazně pomohly k poválečné motorizaci Německa.
Brzdění vyžadovalo silnou pravou nohu
„Na východě výroba dokonce ještě nějakou dobu pokračovala pod názvem IFA F8. Pozdější typ IFA F9 se stal základem pro vozy Wartburg. Na západě se pro starší dochované kusy vyráběly náhradní modernější karosérie, označované jako F10. Typ F9 se stal základem pro celou řadu dalších vozidel,“ vysvětlil Jedlička.
Model DKW F5K (vlevo) a dva pohledy na dodávku DKW F8
Pokus o proniknutí do prostoru vozů vyšší třídy se ale nevydařil. Firma se z finančních důvodů dostala pod křídla Mercedesu a nakonec koncernu Volkswagen. Ten ji přejmenoval na Audi NSU Auto Union. Pod tímto názvem se vozidla v latinské Americe vyráběla až do roku 1968.
Díky tomu, že se v NDR vyráběly náhradní díly, bylo v Československu možné běžně potkávat předválečné vozy DKW až do sedmdesátých let. „Jezdilo se s nimi docela příjemně, i když vyžadovaly určitou zručnost. Neměly totiž synchronizovanou převodovku a mechanické brzdy chtěly větší sílu v pravé noze než je dneska obvyklé,“ prozradil člen DKW klubu, který má s vozy tohoto typu zkušenosti od dětství a s udržovaným modelem dodnes vyráží na veteránské akce do zahraničí i na výlety.