Kapitoly článku:
Nudu nejen v Brně, ale na všech silnicích České republiky před nedávnem přijel rozehnat nový model mladoboleslavské Škody. Asi nejúspěšnější východoevropská automobilka byla proslavena konzervativním designem svých vozů, které svým vzhledem nijak neurazily a zároveň ani nenadchly.
Uhlazené, do jisté míry i nenápadné tvary z ničeho nic vystřídal Roomster, který je vším, jenom ne uhlazeným a konzervativním vozem. Jeho hlavní zbraní je provokující tvar, který vzbuzuje ty nejrůznější emoce. Zcela nový přístup k designu tak přinesl to, co asi měl. Nesmírnou pozornost.
Jenže karosérie je jen částí vozu a Roomster má být rodinným expresem v českém podání. Chalupářský národ léta postrádal přemisťovadlo domácí provenience, které by pojmulo dvě děti, dva psy, míchačku, dvoje kolečka, vidle, basu piv, truhlíky pro maminku a to vše odvezlo na chatu. A takový vůz tady konečně je.
Zůstávají tak poslední otázky. Je Roomster díky svým tvarům jen luxusnější dodávkou, nebo našlápnutým MPV, které má jen specifické tvary. Na to vše se pokuséme odpovědět v našem testu.
Pěkné, i když to neladí
Asi nejkontroverznější auto v novodobé historii české automobilky Škoda si vysloužilo pozornost hlavně díky svému, na české poměry velmi odvážnému designu. Zcela nová koncepce vozu v modelové řadě a také zcela nová koncepce ztvárnění. Toto je rodinný expres v podání českých designérů.
Roomster není ani malým autem, ani velkým MPV. Kompakty převyšuje zhruba o 20 cm a ke větším MPV mu zase pár centimetrů chybí. Ale kdo hledá určitý kompromis a nepotřebuje zrovna velké auto, tomu Roomster nabídne vcelku slušný prostor. Na délku totiž měří 4 205 mm, na šířku 1 684 mm, na výšku 1 607 mm a rozvor má hodnotu slušných 2 617 mm.
Nejkontroverznější část vozu je jistě návaznost bočního okna řidiče na zbytek vozu. Ono totiž na zbylou část Roomsteru nenavazuje. Horní hrana klesá zcela opačně, než ostatní a také spodní hrana je výrazně výše než spodní hrana zadních bočních oken. Při prvním pohledu to prostě vypadá, že Roomster byl vytvořen spojením dvou zcela odlišných vozů, které někdo rozřízl u B sloupkem a poté svařil.
Zcela nová je i přední maska, která se má nyní, v určitých obměnách, objevit i u budoucích modelů značky. Faceliftovaná Octavie a také nová generace Fabie má přijít s velmi podobnou. Příď s klasickým černým žebrováním chladiče a novými velkými světlomety, které jsou protaženy hluboko do boku, působí velmi mohutně a z určitých úhlů i poměrně agresivně. Dobrý základ pro verzi RS.
Zadní světla jsou umístěna svisle na širokých C sloupcích a jejich čirá optika je lemována bezbarvým plastem, což vytváří iluzi orámování světel chromovanými lištami. V kombinaci s tmavšími barvami jako např. u testovaného vozu pak světla velmi vyniknou a odvedou část pozornosti od jinak rovné zádě.
Roomsteru bezesporu sluší dvě barvy. Testovaná červená a poté tmavě modrá metalíza. Ostatní usedlejší barvy již nedokážou vytáhnout určité detaily na povrch a ty se pak zbytečně ztrácí. Příplatkové kola z lehké slitiny a částečně lakované vnější zpětné zrcátka vozu určitě sluší.
Je možné, že se vám Roomster líbí moc, je možné, že se vám nelíbí vůbec a tak to již u automobilů bývá. Jedno je ovšem jisté, i kdyby přišla Škoda s designem a parametry jako má Ferrari F430, mnoho principiálních odpůrců by tento vůz okamžitě odsoudilo. A podobně bychom mohli hovořit v opačném smyslu.
Po létech, kdy mnozí volali po větší odvaze v designu Škodovek, přišlo auto, které toto přání splnilo do nejmenšího puntíku. Roomster se vám může nelíbit, může se vám líbit, ale jedno mu upřít nejde. Konečně je zde české auto s opravdu odvážným vzhledem. A to je jen dobře.
Poněkud tvrdý interiér
Pokud očekáváte v interiéru stejnou dávku odvahy a nesourodosti jako při pohledu na vnější design, budete asi zklamání. V interiéru je totiž Roomster zcela jasnou Škodovkou následující firemní linii sice ergonomicky dobře vyřešených, ale nezajímavých interiérů plných tmavých plastů.
Na palubní desce tradičního vzhledu najdeme pár drobných detailů, které jsou bilanci vylepšují. Prvním z nich je tvarování přední části, což odstranilo problém s naraženými koleny, pokud si musíte posunout sedadlo dopředu.
Přístrojový panel s dvojicí kulatých budíků působí poměrně fádně. Z černé barvy sice vystupují ukazatela a displej palubního počítače, ovšem vše je až moc utopeno v záplavě okolních plastů. Trochu více kreativity by zde neuškodilo.
Ovládání autorádia pod volantem by si zasloužilo trochu jinou polohu. Vzdálenost páčky je poměrně velká a pokud máte kratší prsty, budete muset při změně nastavení autorádia sundávat ruku z volantu.
Ovládání oken je umístěno na madlech dveří. Na těch řidičových je i ovládání vnějších zpětných zrcátek. Je umístěno na netradičním, bohužel ne zrovna vhodně zvoleném místě. Řidič musí složitěji kroutit rukou, aby se k němu dostal.
Škoda do Roomsteru nabízí i navigační systém. Testovaný vůz jim byl vybaven a jeho funkčnost je v České republice velmi dobrá. Na rozdíl od konkurence dokáže navigovat i do zapadlých koutů republiky a jedná se tedy o jednu z mála továrních navigací, které má význam kupovat.
Před spolujezdcem na horní části palubní desky, kde je obvykle kryt předního airbagu, najdeme ne zrovna objemnou, ale pro uložení pár drobností postačující schránku.
I sedačky v Roomsteru jdou krocích svých starších sourozenců. Umožní si sednou, ovšem komfort nenabídnou. Stejně jako u starších modelů jejich čalounění, tvarování délky sedáků a další části nejsou stavěny na normální postavy. Přes slušnou dávku nastavitelnosti jak těch předních, tak těch zadních jsem nedokázal najít tu správnou polohu, která by během pár kilometrů nenavodila únavu.
Co je naopak u Roomsteru pozitivní je prostor pro kolena. Jak se můžete podívat, ani v případě komfortního nastavení přední sedačky není problém sednou si sám za sebou a to vše při výšce 188 cm. Horší situace je pak v příčném směru, kde se na zadní místa určitě pohodlně neusadí tři dospělé osoby. Ovšem komfortní auto pro pět lidí v segmentu malých MPV neexistuje.
I když to není z fotografií poznat, celý interiér prostupuje jeden hlavní prvek - tvrdý plast. To, že je palubní deska z tohoto materiálu by až tak nevadilo, ale tvrdý plast je doslova všude. Zcela nepochopitelně i na loketní opěrce, takže ta je použitelná jedině jako podložka pod myš, pokud si s sebou vozíte počítač.
Je běžnou praxí, že z důvodu šetření použije automobilka takové materiály, ovšem potáhne je alespoň nějakou látkou, případně plyšem, aby nebyly tak tvrdé. To se zde ovšem nepodařilo. Pokud lze někde cítit snahu o úsporu nákladů, je to právě v materiálech, které Škoda u Roomsteru použila.
Škoda je často chválena za kvalitní měkčené plasty, ovšem za ty u Roomsteru ji určitě nikdo chválit nebude.
Zavazadelník a variabilita
Pokud si Roomster zaslouží za něco opravdu velké uznání, pak je to variabilita interiéru a možnosti jak uzpůsobit velikost zavazadlového prostoru k obrazu uživatele. V základním stavu Roomster nabízí slušných 450 l objemu zavazadelníku, který lze sklopením a vyjmutím sedaček zvětšit až na 1 555 l.
Zadní místa jsou vlastně tři zcela nezávislá sedadla, které lze jednotlivě sklápět a překlápět. Navíc všechna sedadla lze posunovat v podélném směru a lze je také jednotlivě vyjmout z vozu a tím získat zcela rovnou ložnou plochu.
Vyjmutí sedaček je poměrně jednoduché, ovšem nejsou zrovna nejlehčí. Pokud se rozhodnete vyjmout pouze prostřední, můžete pak dvě krajní sedačky posunovat nejen v podélném směru, ale také v příčném. Obě sedačky tak lze posunout více do středu a získáte tak velký prostor pro zadní pasažéry.
Snad jedinou slabinou zavazadelníku je nakládací hrana. Ta se dá akceptovat u sedanu, liftbacku, hatchbacku, s velmi přivřeným okem i u kombi, ovšem u MPV nemá co dělat. Obzvláště, pokud se plánuje výroba i užitkové verze. Nakládací hrana znatelně znesnadňuje nakládku a vykládku zavazadel.
