Jedním z nejzajímavějších exponátů olomoucké Veteran Areny je legendami opředený roadster Tatra 75 Sport. Ačkoli s ním zřejmě Hugo Haas nejezdil, rozhodně jde o výjimečný automobil.
Kapitoly článku:
Střední třída z Kopřivnice
Letos je tomu 80 let, co byla v nabídce kopřivnické automobilky Tatra řada T57 z roku 1931 doplněna větším, do střední třídy zasazeným modelem Tatra 75. Jeho premiéra proběhla již na vídeňském autosalonu v dubnu roku 1933, nicméně první vůz byl svému majiteli dodán až o rok později.
Tatra 75 Sport na závodu do vrchu Brno - Soběšice 2013
Typ T75 z řady T57 přímo vycházel, ovšem na první pohled vynikal nově řešenou přídí s prohnutou, bohatě žebrovanou maskou, jež nahradila typické „žehličky“ vzduchem chlazených tater zavedené v roce 1923 premiérou legendárního modelu Tatra 11. Tatra 75 oproti menší řadě T57 vynikala rozvorem náprav prodlouženým o 150 mm na 2 700 mm, rozchodem kol rozšířeným o 50 mm na 1 250 mm a standardně dodávanými, účinnými kapalinovými brzdami Lockheed, ale hlavně větším motorem OHV s objemem 1 688 ccm a výkonem 30 koní (22 kW).
Ten si pochopitelně zachovával tehdy běžnou „tatrováckou koncepci“ s protiběžnými písty (boxer) a chlazením vzduchem, samozřejmostí byl i podvozek s centrální nosnou rourou a výkyvnými polonápravami pruženými příčně uloženými listovými pery (vzadu jedno, vpředu dvě ve tvaru paralelogramu s fixací na bloku motoru).
Tento luxusní kabriolet Tatra 75 se zakázkovou vysokomýtskou karoserií Sodomka se překvapivě vrátil k ploché přídi (Oldtimer Festival Slavkov, 2007)
Použití většího motoru přineslo zvýšení konstrukční rychlosti na 90 km/h, ovšem v době doznívající hospodářské krize rostly obavy ze zvýšené spotřeby paliva. Proto byla standardní čtyřstupňová převodovka (3. a 4. stupeň měly kola s šikmým ozubením pro omezhení hlučnosti) u většiny vyrobených vozů řady T75 standardně doplněna volnoběžkou se zvláštní řadicí pákou umožňující při částečném zatížení řazení bez spojky.
Za příplatek se na podlaze mohla objevit i třetí řadicí páka, jež zasouvala rychloběh zvyšující nejvyšší rychlost v závislosti na hmotnosti konkrétní stavby i přes 110 km/h. Řidič pak měl k dispozici osm rychlostí pro jízdu vpřed a dvě pro jízdu vzad.
Tatra 75 Sport
Opusťme nyní ale základní řadu T75 a zaměřme se na v úvodu zmíněnou verzi Sport, jež patří k nejzajímavějším stavbám meziválečné československé automobilové výroby. V dílnách firmy Bohemia z České Lípy, od roku 1932 rovněž součásti Ringhofferových závodů, v nichž se stavěly zejména účelové nástavby na podvozcích užitkových vozů Tatra, vznikly zřejmě jen tři (možná jich ale mohlo být i pět) specificky tvarované roadstery se „sedadlem pro tchýni“ v zádi, známé dnes jako vozy Tatra 75 Sport.
V článku vzpomínaná Tatra 75 Sport v expozici olomoucké Veteran Areny
Vůz na snímcích má podvozek s číslem 30 661 a motor 175 820 a dokončen byl v českolipských dílnách Bohemia během roku 1935. Ačkoli podle legendy tento vůz používala hvězda prvorepublikového filmového průmyslu a brněnský rodák Hugo Haas, byl tento automobil objednán bratislavským řezníkem Vladimírem Čalounem, v jehož majetku se prokazatelně nacházel ještě na počátku roku 1940, tedy v době, kdy už byl Haas v USA a pracoval na své úspěšné kariéře v Hollywoodu.
Jde zřejmě o třetí z tří prameny zmiňovaných vozů, jenž byl (možná jako jediný) doplněn kryty zadních kol a opatřen dvoutónovým zeleným lakováním. Tato tatra se zřejmě v Bratislavě a jejím blízkém okolí pohybovala až do roku 1978, kdy ji koupil tehdejší předseda Klubu přátel historických vozidel Dušan Klíma z Dunajské Lužné.
Také speciální série roadsterů T75 karosárny Bohemia si zachovávala typickou koncepci, jež v půli třicátých let dominovala výrobě v kopřivnické automobilce Tatra
Ten s vozem po částečné renovaci odjezdil celou řadu vzpomínkových jízd včetně těch dálkových, v rámci nichž se tento roadster podíval i do Maďarska, Holandska nebo Lotyšska. Svého stávajícího stříbrno-rudého zbarvení se vůz dočkal až v roce 1997.
Nyní se vyobrazený vůz Tatra 75 Sport nachází ve sbírkách olomoucké Veteran Areny a v uplynulých letech prošel náročnou renovací, přičemž nepůvodní zbarvení (jistě efektní) autu nakonec zůstalo. Velmi příjemnou je skutečnost, že nejde o žádný zakonzervovaný exponát, ale o neuvěřitelně elegantní, ale hlavně plně provozuschopný vůz.