Potkáváme je dnes a denně, sedí za volanty „rodinných kočárů“ a tváří se zasmušile. Řidiči vozů MPV. Za zády mají rodinku a jen se plouží a plouží. Přitom by to tak rádi „rozjeli“. S vozem, který jsem testoval, by si svoje sny mohli hravě splnit…
Kapitoly článku:
Kdo kupuje víceúčelové vozy? V drtivé většině případů to jsou muži. Otcové od rodin. A proč? Netouží po nich, ale jsou k tomu vlastně nuceni. Potřebují auto, do kterého naloží manželku, děti, tchýni a tchána, psa a minimálně sto kusů „něčeho“. Kupují vlastně takový malý stěhovák.
Výrobci MPV to pochopili už dávno, a tak nabízejí vozy, které jsou prostorné a komfortní. Mnozí v tom dospěli téměř k dokonalosti. A některá ta auta jsou dokonce i hezká. Přitom ale málokdo z nich myslel na řidiče. Jako kdyby to nebylo třeba. Představa divoce se zubícího řidiče rychlého MPV, za kterým poletují děti upoutané na bezpečnostních pásech, pro ně asi byla těžko stravitelná.
Vlk nikoli v rouše beránčím. Tohle auto dosahuje výkonu 176 kW (240 koní) a 340 N.m točivého momentu.
Přesto se našel výrobce, který si na řidiče vzpomněl. V roce 2006 Ford představil model S-Max a změnil zažité představy, jak by měl rodinný vůz vypadat. Vsadil na to, že i za volantem „empévéčka“ je možné se pobavit.
A s tímto konceptem uspěl. S-Max zaujal hned při své premiéře a o rok později získal titul evropské Auto roku.
S-Max za poměrně krátký čas, který uplynul od jeho prvního představení, vyzrál. Obstál ve zkoušce časem. A jako poslední (oživující) injekci dostal nedávno zcela nový dvoulitrový přeplňovaný motor. S ním se proměnil v čistokrevný (poněkud přerostlý) sporťák.
Exteriér beze změn. Téměř
Design tohoto vozu zraje jako víno. Tady lze směle říci: čím starší, tím lepší. Přitom na S-Maxu jeho tvůrci za dlouhé roky téměř nic nezměnili. Pořád jsou tady ostré hrany, které prořezávají vzduch, klínový tvar.
Pokud už byste opravdu chtěli něco odhalit, tak byste si museli dát záležet. Tak třeba ty chromované lišty u oken, odlišný je tvar světel denního svícení s technologií LED, nově tvarovaná je přední kapota. Zajímavé jsou i výrazné koncové svítilny.
S-Max se pyšní fordovským kinetickým designem, filozofií „energie v pohybu“. Designéři přišli s vizí, že by ten vůz měl vypadat, že je v pohybu, i když zrovna stojí.
Pořád přitahuje pozornost. Zažil jsem to sám při testu. Když se za ním hned první den otočil asi desátý člověk, přestal jsem počítat. Na fotografiích to tak nevypadá, ale když vidíte dynamicky vyhlížející vůz v reálu, zdá se vám najednou doslova impozantní… A on vlastně takový i je.
Útulný interiér
Testoval jsem vůz s pěti sedadly a dost dobře jsem si nedovedl představit, jak by to asi vypadalo ještě s třetí řadou sedadel. Ta podle dobrozdání mých kolegů nabízí jen minimum místa, tak pro dvě děti. A také zavazadlový prostor trpí v tomto uspořádaní na úbytě. (Ostatně jako u všech sedmimístných vozů).
Pětimístné uspořádání se mi proto zdálo ideální. U testovaného vozu jsem poznal všechny nesporné přednosti tohoto řešení. V druhé řadě byla tři samostatná sedadla, která nabízela dostatek místa.
Sedačky měly dostatečně dlouhý sedák a čalounění kůže/Alcantara se sportovním červeným prošíváním.
S každým z nich se dalo manipulovat: složit ho naplocho, posouvat, sklápět opěradlo… přispíval k tomu systém sklápění sedadel do roviny (FFS). Ve voze odvezete jízdní kola i předměty o rozměrech metr krát dva metry.
Pod všemi sedadly se nacházely úložné prostory pro drobné předměty, stejné to bylo i pod zavazadlovým prostorem. Sem mohly děti ukrýt všechny svoje poklady. A ještě něco navíc.
Interiér, byť prostorný, působil útulně. A bezpečně. Přispívalo k tomu i vnitřní osvětlení LED diodami.
Ve voze bylo všude patrné, že Ford měl snahu nabídnout to nejlepší. Naleznete zde kůži, měkčené plasty, kvalitní materiály, stylové čalounění, kontrastní švy, pečlivé zpracování. Navozují příjemnou atmosféru.
Ale bohužel tu jsou i tvrdé plasty, hlavně v zavazadlovém prostoru, které lze snadno poškrábat. To mě u vozu, jehož cena přesahovala milion korun, překvapilo opravdu nemile.
Za volantem
Seznámení s vozem mi trvalo jen několik minut. Abych pravdu řekl, nesnáším listovat manuály. Ale tady vše probíhalo rychle. Intuitivně. Od první chvíle jsem neměl pocit, že jsem ve velkém MPV. Jediné, co mi to připomínalo, byl vyšší posez a ohromné čelní sklo velikosti širokoúhlého promítacího plátna.
Design interiéru mne nijak nezaujal. Tedy kromě vskutku bombastického držadla ruční brzdy. Jako kdyby ho sem přenesli z obřího dopravního tryskového letounu. Ale nakonec proč ne, říkám si vždycky, když vidím podobnou „vychytávku“, která má jediný cíl - oživit, možná i šokovat.
Z nabídky vrcholné výbavy Titanium S mne nejvíce zaujal audiosystém s osmikanálovým zesilovačem o výkonu 265 wattů a devíti reproduktory.