Za volantem Volkswagenu New Beetle RSi: Brouk „na druhou“

Volkswagen New Beetle přinesl v roce 1997 zdařilou reinkarnaci klasického brouku. Co na tom, že měl motor vpředu chlazený kapalinou a pohon předních kol. Čtyři roky po premiéře uvedla automobilka ostrou verzi RSi odvozenou od závodních strojů pro New Beetle Cup. Krátce jsme ji vyzkoušeli v její domovině.

Když nepočítáme prototyp, New Beetle RSi vnikl v počtu pouhých 250 kusů. Od standardního vozu se lišil na první pohled. Na víko zavazadelníku, tvořící jinak krásně zploštělou záď připomínající krovky brouka, přibyl obří spoiler. Spolu s difuzorem vloženým mezi vyústění koncovek výfuku se stará o patřičný přítlak zadní části auta při vysokých rychlostech. Však také součinitel čelního odporu vzduchu C_x dosahuje hodnoty 0,38, což je asi tolik, jako u známějšího a taktéž okřídleného Fordu Escort RS Cosworth.

A nyní stojí tenhle vůz před námi. Dostáváme klíček, který zná dobrá polovina našeho národa z Octavií.  Otevřít dveře a už se soukáme do sytě oranžových polozávodních sedadel. Na svědomí je má věhlasná firma Recaro. Lze je posouvat podélně, ale jinak nic víc. Ani výšku ba ani sklon opěradla změnit nelze a také pozice je spíše vyšší. Na druhou stranu ale prvotní chmury vynahrazuje jejich úžasné boční vedení. Takhle tělo příčně nefixují žádná běžná, byť sportovní sedadla. Myslí ale také na snižování hmotnosti – jejich kostra je totiž vyrobena z kompozitních materiálů.

Takový interiér byste u běžného New Beetlu hledali marně. Sedadla vás doslova přikovají k autu, rádio našlo místo netradičně na stropě.

Volant je zcela konvenční, byť dvousměrně stavitelný. Nechybějí hliníkové doplňky kolem řadicí páky, na pedálech či dveřích. Namísto autorádia je trojice budíků, mimo jiné třeba měřiče tlaku a teploty oleje, což jsou ostatně prvky, které má i současný Beetle v nejsilnějším provedení s přeplňovaným zážehovým dvoulitrem. Audio ovšem nechybí, čehož si všímáme po chvíli. Své místo našlo ve stropě pod zpětným zrcátkem – tam bychom ho tedy opravdu nehledali. Spojeno je s měničem na CD v kufru a také s množstvím reproduktorů. Jistě hraje skvěle, to nás v tuto chvíli zajímá asi nejméně.

Šestiválec má rád otáčky

Tím nejzajímavějším na rychlém New Beetlu RSi je bezesporu motor. Namísto obligátní devatenáctistovky TDI či dvacetiventilového turbomotoru je pod kapotou poslední evoluce známého úzkého šestiválec VR6 o objemu 3,2 litru. Výkon budí nadšení, byť těch 165 kW v dnešních měřítkách až zase tolik není.

Dle očekávání běží vidlicovo-řadový šestiválec kultivovaně a tiše, ovšem se sportovním barytronem. Ten má na svědomí mimo jiné i optimalizované výfukové potrubí s klapkou vloženou do trubky výfuku před vstupem do napříč vedeného tlumiče.

Šestiválci VR6 někteří neřeknou jinak než "veruna". Má objem 3,2 litru, krásně se vytáčí a do kabiny pouští návykový baryton. Svůj díl práce však odvádí také laděný výfuk.

Šestiválce se ochotně vytáčejí, neboť jejich písty jsou většinou nižší. Hlavně však setrvačník nemusí být tolik hmotný jako u čtyřválců. Vé-er-šestka, jíž mnozí přezdívají „veruna“, jde do otáček opravdu rychle a tak nějak samozřejmě. Nebo chcete-li přirozeně. Dokonce, i když nepojedete rychle, budete motor rádi stále „honit“ do vyšších otáček. Byla to právě dynamika motoru, která nás potěšila asi nejvíce, samozřejmě spolu s gradací výkonu s otáčkami. Vážně, čím motor více točíte, tím lépe zatahuje. Odspodu se rozbíhá naopak vlažně, ale i tak solidně, je však zároveň pružný, takže dovoluje vyloženě „tatíkovský“ jízdní styl s často zařazenými vyššími „kvalty“.

Manuální řazení šestistupňové převodovky je přesné, rychlé a po krátkých dráhách stylově vyvedené páky. Celkové zpřevodování nabízelo spíše lehkost, hlavně však jednotlivé rychlosti posadili konstruktéři hodně blízko sebe. Takže při přeřazení na vyšší kvalt spadly otáčky motoru jen málo, řekněme tak o 500 za minutu. Kdo chce motor vytáčet do nejvyšších otáček, úřadujících na hodnotě asi 7000 za minutu, má to o něco snazší. Součástí přístrojového štítu je totiž panel s diodami, které postupným rozsvěcováním připravují řidiče na okamžik, kdy by měl přeřadit. Jakmile svítí všechny, se změnou převodu neotálejte, jinak budete nemilosrdně lapeni omezovačem otáček.

Hlavně stabilně

Druhou zásadní odlišností verze RSi od zbytku představuje podvozek. Rychlý „nový brouk“ dostal pohon všech kol 4Motion, který mu přinesl také zadní nápravu s trojicí ramen na každé straně. Jistě stojí za zvětšeným rozchodem kol o 59 mm, kola dále od sebe jsou ale i vpředu, konkrétně o 45 mm. Na svědomí to mají široká ramena pocházející z Audi TT první generace. Brzdy dostaly chlazené kotouče i na zadní nápravě, nástup brzdného účinku je však poněkud pomalejší a subjektivně průměrný. Možná, kdybychom brzdy je více ohřáli, o tom už ale nyní můžeme pouze polemizovat…

Řízení se zdálo docela přesné, v nízkých rychlostech ale vůz působil dost toporně. To je však u rychlých aut běžné a ani kupé Scirocco R není výjimkou. Problém je, že agilita podvozku by se měla zvyšovat s rostoucí rychlostí, jak tomu u vzpomínaného kupé volkswagenu skutečně je.

U New Beetlu RSi jsme se však ničeho takového nedočkali. Mnozí by typovali, že je to přítomností hmotného šestiválce před přední nápravou. Možná ano, avšak ze zkušeností víme, že i auta s šestiválci uloženými napříč umějí být hodně agilní a skvěle vzdorovat nedotáčivosti. Příkladem budiž Mazda MX-3 V6 nebo Peugeot 406 Coupe 3.0 V6. Ty pokud jedete rychle, zatáčejí jak slalomové lyže a úžasně maskují vrozenou nedotáčivost.

New Beetle však nic takového nedělal. Třeba byl na vině pohon všech kol realizovaný dnes už prastarou spojkou Haldex 2. generace. Jistě jsou setrvačné hmoty pohonu větší, avšak to i u jiných „čtyřkolek“. Jízdu na dírách nebylo kde vyzkoušet, neboť v Německu je povrch většiny silnic hladký.

Ač se mohou naše řádky o exkluzivním New Beetlu zdát poněkud kritické, ve skutečnosti se nám auto docela líbilo. A to zejména díky kombinaci exkluzivity a úžasného motoru VR6 s perfektně poskládanou převodovkou. Na druhou stranu od jízdních vlastností jsme čekali více, respektive něco jiného. Ale to už tak někdy bývá. Prostě se vám líbí nějaké auto, na které se hrozně těšíte a ono to pak zase takové terno není. No a pak jsou vozy, od nichž nic neočekáváte, a oni překvapí. Je to s nimi trochu podobné jako v běžném životě...